Dávat někomu otázku co je to dobro se může zdát pošetilé. Jsou tací, kteří pod tímto slovem mají jasnou představu o tom co dobro je. Jasně, že se jedná o jejich dobro.
Zkusíme teď napsat dobro třeba takhle: „DOBRO“. Najednou se z toho obyčejného slova stane něco docela jiného. Již nepůjde o můj prospěch a nebo prospěch jiných, ale o hudební nástroj. Třeba.
Kytaru zná každý. Kdybych se zeptal co je to kytara, asi bych dostal jednoznačnou odpověď. Někteří by vytáhli starší vtípky, jako že to má ženské tvary a drží se u krku a tak dále, až po odborný výklad o stavbě tohoto nástroje. Když se začne mluvit o jeho variantách většina dotázaných si vybaví havajskou kytaru. Tím bych asi tak skončil s úvahami o tomto druhu hudebního nástroje. Vraťme se ke slůvku „dobro“.
Dobro je hudební nástroj. Muzikální čtenáři mi zajisté prominou ten obsáhlý začátek. Já jsem se znalostmi o něm byl asi stejně jako většina z vás.
Jako kluk jsem fandil kovbojům a jejich život v přírodě byl pro mě jak o ostatně pro spoustu dalších kluků, romantikou, kterou jsme se snažili dohnat. To bylo v padesátých letech a vlastnit kytaru, byl krůček k uskutečnění aspoň část tohoto snu. Dnes si nejsem jist, jestli to byl jediný motiv. Holky na kytaru koukaly jako vosy na bonbon. No, ale nebudu si kazit iluze o svém charakteru. Samozřejmě, že nosit kytaru přes rameno je pěkné, ale co když si sednete v parku na lavičku. Kytara jako doplněk garderoby je dost nepraktická věc. Překáží ve sbližování s opačným pohlavím stejně jako dívčina maminka. Jediné zdůvodnění proč tuhle věc s sebou tahám je, že na to taky zahraji. Jenže, v té době každý kdo hrál na kytaru, byl obdivovatel západní a tedy úpadkové ideologie. Když se o něm ještě vědělo, že chodí na vandry pod stan, ten těžko shání někoho, kdo ho naučí hrát. Už si nepamatuji, kde jsem přišel k návodu „ na kytaru bez not“. To bylo terno. Proč se učit noty, když to jde i bez nich. Jak zahrát dvěstě písniček na tři akordy, to byl základ našeho snažení. Lhal bych, kdybych tvrdil že jsem v tom byl sám. Jeden z kamarádů přišel s tím, že jsou nějaké barové akordy a v těch se dá hrát ještě lépe. Co bych vám povídal. Nakonec se prsty naučily držet krk nejen kytary, ale i jinak až jsem se oženil a nějaké zdokonalování ve hře se dálo pouze sporadicky.
Pomalu se zase vrátím k dobru. Po dlouhém čase jsem se dostal do blízkosti člověka, který umí na kytaru hrát tak, že jsem se zastyděl, že jsem takové dřevo. Zachraňoval jsem se písničkami z dob svého vandrování po Sázavě, ale pořád se mi zdálo, že bych se měl trochu učit. Ale ouha, prstíky na levačce už tolik nechtěly poslouchat a tak jsem si vzpomněl na své pokusy s havajkou. Nebylo toho moc ale nějaké představy byly. Levačka drží želízko a pravá brnká po strunách. Písničky od Kučerovců znám a tak se podíváme po něčem co mi pomůže s tím nástrojem. V podstatě se jedná o prkno se strunami a snímačem. To průměrný technik zvládne. Stačí nějaká učebnice na havajku a jde se na to.
V Turnově jsme náhodou šli kolem prodejny s hudebními nástroji a já povídám své ženě, „kouknu se jestli tam nemají něco o havajkách“. Zatím co jsme čekali až prodavač obslouží zákazníka, koukám, že tam stojí kytara se strunami vysoko nad krkem a kovovým bubínkem místo díry. Cena byla pro pokusy o nějakou akci vyšší, než bych si představoval. A vůbec. Když jsem přišel na řadu, dotaz na havajku se sklouzl na nedostatek žádaného, ale je tam v jednom sešitě přídavek o dobru. Už jsme tam. Na obalu byl ten nástroj z kouta a jakási steel kytara. Ta vypadala na žádanou havajku, ale „Dobro“ bylo v obchodě. Dodávám, že to bylo dva dny před vánocemi. Zřejmě jsem koukal na to „Dobro“ jako hladovej na půllitr piva, protože žena usoudila, že jestli se nemá splnit její předpověď, že se po prvním lednu zcvoknu, protože mi začíná doživotní dovolená bude ten výdaj přiměřený rodinnému klidu. Vzpomněl jsem si na písničku ve které Honza Vyčítal tvrdil, že táta na své staré dobro hrál. A tak mám doma, kromě dobré ženy i dobré Dobro a na něm se pokouším vyluzovat mňoukavé zvuky. Až se to naučím, tak vám třeba i něco zahraju. Tak to je D o b r o, které je mému srdci milé. To počáteční dobro samozřejmě taky.
