Tak nějak to říkal ve známém filmu anglický preceptor poslednímu čínskému císaři Pchu-I. Porozhlédněme se a posuďme, nakolik měl pravdu. Poslouží nám k tomu televize.
Každý všední jsme mohli shlédnout pořad „Pálí vám to“. Do křesla usedli lidé různých společenských vrstev ze všech krajů naší republiky, aby podle definice uhodli, jaké slovo se skrývá na obrazovce. Byli jsme svědky rychlého úsudku, opatrnosti i naprostého selhání, zejména, jde-li o málo používaný či zastaralý výraz. Měli jsme možnost nahlédnout i do mysli autora pořadu, který mnohdy uvedl scestné a zavádějící definice slov.
Obecné dorozumívání dostává na frak i v Krampolově pořadu Nikdo není dokonalý. V plné nahotě se tu předvádějí nejen závažné mezery ve vzdělání, ale též kouzelné posuny v chápání různých výrazů.
Obrazovka nám poskytla možnost nahlédnout do nitra mnoha lidí i v pořadech jako jsou Vyvolení. Pobavení vyvolávaly vyjadřovací schopnosti Jindřichovy, stejně jako Kačenčin široký rozhled a psychické výlevy vítězného Vlada.
Samostatnou kapitolou, vděčným námětem pro vědce, by mohla být vystoupení politiků. Charakteristická je mluva Václava Havla, hledající co nejpřesnější vyjádření myšlenky, stejně jako neúprosná gradující logika Miloše Zemana. Protikladem může být vyjadřování Miroslava Kalouska, jehož intonace návštěvníka hospody 4. cenové skupiny dává tušit, že mu schází „Kinderstube“ zámožné buržoasní rodiny.
Jako génius průměrnosti se projevil bývalý ministerský předseda Gross zejména při vysvětlování původu peněz na byt, a zaplatil za to postavením i politickou kariérou.
To Paroubek je jinačí kádr. Přímočaré a tvrdé vystupování vyplývající z jeho „zbytnělého sebevědomí“, jak to nazval Miloš Zeman, mu vyneslo jak přízeň a širokou podporu, tak i zuřivost názorových protivníků.
Zbytnělým sebevědomím oplývá i další nova na politickém nebi, ministr zdravotnictví David Rath. Opírá se při tom o značnou dávku inteligence, kvalitní vzdělání a zkušenost ze soupeření se stejně zdatnými profesními kolegy. Jeho pohotovost a schopnost opětovat slovní útok mu generuje početné řady odpůrců i příznivců. Pro jeho hlavního protivníka, senátora Julínka zas platí, že co na srdci, to na jazyku. Když se „uvolňoval“ v Krausově televizním pořadu, jasně definoval, že reprezentuje ty lékaře, pro něž není medicína hlavně službou bližním, ale především cestou k bohatství.
Aby slova vynesená mezi lid nebyla oknem do duše řečníkovy, o to pečují četné specializované agentury. Dokáží vysondovat, co lidé chtějí slyšet a na objednávku zamaskují i ten nejnestoudnější úmysl do stravitelného hávu. Na ně bychom si měli dát velký pozor a naučit se číst mezi řádky tak, jako jsme to dělali za okupace německé i sovětské.
Ale ruku na srdce. Kolik lidí mezi námi se o veřejné dění zajímá? Kolik lidí má na to čas? Lhostejnost a nezájem v našich myslích jsou největším spojencem mocných a bohatých v jejich nekonečném úsilí o maximální zisk.
Porozhlédněme se a posuďme, nakolik měl pravdu. Poslouží nám k tomu televize.