Vznik a rozšíření „jakobynů“ v Čechách
Ne, není to chyba, to –y- tam patří, protože nemám na mysli následovníky těch starých francouzských revolucionářů, ale další podivný fenomén mezi naším lidem. Tedy asi jen v ČR, neboť česká diaspora ve světě nepřichází tak často do styku s hovorovou řečí a v písemném projevu na to nenarazí. A na Moravě? Tam mají jiné speciality. K této krátké poznámce a jejímu názvu mne inspirovalo jedno české slovo, spojka jakoby.
Vy jste si nevšimli, že se v posledním roce rozšířilo po celé zemi jako epidemie? Že není moderátora v televizi, hlasatele v rozhlase, prodavačky v supermarketu, dlaždiče na ulici, či ministra, kdo by je neužíval? Že je slyšet denně od poslanců a senátorů přes veškeré drobné i větší školní žactvo až po vysokoškoláky?
Nic proti němu, je to slůvko šikovné, kratší než dvojice jako kdyby a nemluvil bych o něm, kdyby nebylo tak zneužívané, že v jedné větě padne i několikrát.
Ale hlavně proto, že je velmi často vsazeno tam, kam se vůbec nehodí a kde mate smysl věty. Někdy je z kontextu souvislosti zřejmé, že je použito spíše ve smyslu jaksi, nebo poněkud.
Ale spíše slouží jen jako vycpávkové slovo vkládané do řeči automaticky, mimovolně a ze zvyku, aniž si to hovořící uvědomuje.
Co je na něm zvláštního, že lidem tak chutná? Soudím, že nic, že je to jen náhodný jev. V tomto konkrétním a poněkud zvláštním případě je možné, že je někdo někdy použil ve společnosti, která je pokládala za projev mimořádně vzdělaného řečníka a vzala je za své. Pak už se šířilo jako lavina, až nám nakonec brní v uších, ať jsme kdekoliv.
Povšimněte si několika příkladů zaznamenaných během posledního měsíce. Posuďte sami, jak v nich „sedí“.
- Jeden z hostů při sportovní debatě v TV: „Brazilský tým svým výkonem jakoby těžce zklamal nejen své fanoušky, ale zničil i letitou pověst Brazílie, jakoby nejlepší fotbalové země světa.“
- Vyslechnuto v tramvaji č. 22 (obzvláště pitomé): „Napsala jsem mu to a on mi volal, jakoby že nemám pravdu, a přitom jakoby schválně!
- Policista na TV1 : „Ano, vyzval jsem ho aby si lehl na zem a pak jsem mu nasadil pouta, abych mu jakoby zabránil v odporu.“
Ono to vlastně není nic neobvyklého, že lidé si někdy zvyknou na nějaký výraz, nebo klišé a užívají ho mnohdy za každým třetím slovem. Jen si vzpomeňme, kolik už jich za posledních třicet let bylo. Jen tak malé sáhnutí do paměti a hned se jich pár vynoří, například: přesně tak, jako, prostě, normálně… atp.
Jenže když to pak nabude takových rozměrů jako tohle, tak je to jakoby se z toho jeden…!
Kruci, vidíte, aniž jsem si to uvědomil, vyřkl jsem to taky. A taky blbě. Inu, vleze to člověku pod mozkovou plenu, a když si nedá pozor, plácne to třeba i takový krotitel jazykových ignorantů!
Luděk Ťopka
* * *
Koláže pro SeniorTip © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny články autora