Nebyl pátek, nebylo ani třináctého, přesto takový den nastal. A zrovna tehdy, když jsem měl odvézt dceru s vnoučaty na pár dní k nám na chalupu.
Hned ráno jsme se museli vrátit pro zapomenutou věc. Nejsme pověrčiví, tak nám toto varování nic neříkalo. Pak jsme zjistili, že do obchoďáku za kopcem se stěží dostaneme, protože celá cesta byla obsazena stojícími vozy a kolona se téměř nehýbala. Rozhodli jsme se obrátit a nakoupit jinde, ale tam některé věci ze seznamu neměli, jiné zas byly o tolik výrazně dražší, že jsme se neodhodlali je koupit. Pak jsme se rozjeli za dcerou a vnoučaty a dorazili o půl hodiny později. To už mě rozmrzelo, protože jsem zastáncem a aplikátorem přísloví, že přesnost je zdvořilost králů. Náladu mi spravila skutečnost, že se podařilo do auta složit nejen nákup, manželku, dceru, dvě odrostlejší vnoučata s jejich bágly, ale i jejich zlatého retrievra, svěřeného do výchovy na slepeckého psa. Kolony na výjezdu byly díky dovoleným vcelku podměrečné. Pak to ale nastalo.
Nečekaná objížďka městem nás donutila jet jinudy, a když jsme se dostávali na výpadovku, po přejezdu tramvajových kolejí se ozval zlověstný rachot. Píchli jsme pneumatiku, poprvé po devíti letech s naší Felícií. Bylo dost po jedenácté, ručička teploměru se šplhala ke třicítce. Nic naplat, na rušné ulici musel ven pes, nákup i bágly, abych se dostal k rezervě. Výstražný trojúhelník byl zdeformovaný, naštěstí nefoukal vítr, takže se nakonec podařilo ho vztyčit. Po odmontování zadržovacího šroubu přišlo překvapení: rezerva nešla vyndat, jakoby byla přilepená ke karoserii. Také byla. Konečně jsme ji horko-těžko vyndali, povolili matice kol a přiložili hever. Nastal další zádrhel: ačkoliv už jsem kdysi dávno použití tohoto typu nacvičoval, ne a ne ho založit tak, aby nepodklouzl. Trvalo to téměř čtvrthodinu, na frekventované ulici v žáru tropického dne. Pes s paničkou odpočívali naštěstí ve stínu, pejskovi jsem záviděl misku s čerstvou vodu. Nakonec jsem rezervní pneumatiku úspěšně namontoval a děti získaly nesprávný dojem, že výměna kola je těžko překonatelný problém. Práce, kterou jsem obvykle zvládal do 10 minut trvala půl hodiny. Manželka neustále vyjadřovala obavy, zda oblemptaná, jakoby rozežraná rezervní pneumatika vydrží cestu a náhle nepraskne. Jakmile na dálnici tachometr ukázal více než sto, už jsem byl obdařen vážným varováním a připomínkou, jaký poklad vezu. Popravdě řečeno, také jsem si nebyl jist, co rezerva udělá.
Po příjezdu jsem neměl ani chuť na jídlo, takže jsem se spokojil s gulášovou polévkou. Ostatní na tom nebyli o mnoho lépe.
Pozdě odpoledne jsem naložil „píchlé“ kolo na kárku a vezl do blízkého vesnického pneuservisu. Samozřejmě, podle zákona schválnosti, bezdušové pneumatiky neopravovali, neměli na to vybavení…
Přilepení rezervy mi ale objasnili: Do prostoru se dostal rezistin, jímž mi nedávno v servisu vyspravovali narušenou ochranu spodku karoserie…
Než jsem rezistin z vyhrazeného prostoru pro rezervu a z kola toluenem dostal, byla tma.
