Hlídání Dva vnoučky mám v cizině, nereptám. Vím že se mají dobře, a radovala jsem se z jejich přítomnosti často, když nebyli tak daleko. Jen ve Vídni. Od druhé dcery mám také dva, moje miláčky. Často mě je rodiče svěří, když si potřebují něco zařídit, nebo si prostě chtějí oddychnout. Někdy přitom zažívám horké chviličky. Jednou jsem s nimi byla před domem, dívala jsem se jak skotačí, a najednou mně Matýsek zmizel před očima!
Šup, teď tu je, šup, teď tu není. Krve by se ve mně nedořezal. Skočil na kovový poklop, ten se otevřel a zase zavřel. Kdybych to neviděla, podezírala bych UFO. Co je pod tím poklopem (?).
Před očima se mně odvíjí příběh z filmu ve kterém malé dítě spadlo do hluboké šachty. Záchranáři bojují o jeho život desítky hodin.
Běžím k poklopu, otevřu ho...
Sláva, je to jen asi metr a půl hluboké. Matýsek sice zapadl po kolínka do bláta, ale je živý, nezraněný, jen velice překvapený. Ještě ani nestačil spustit řev.
Dobře to dopadlo, snad už pro dnešek máme s nerváky klid.
Ale kdepak!
To neznáte Elišku.
Taky musela přispět svou troškou do mlýna. Zachtělo se jí ochutnat difenbachii. Je to pokojová rostlina, prý jedovatá. Přinejmenším nechutná. To tedy byl kravál! Mně pálí v puse!
Co teď?
Pátek odpoledne, jediná lékařka co má službu je naše obvodní.
„Či ty jsi nějaký králík?“ ptá se Elišky a listuje v knihách. Kolik jsi toho snědla?
„Nic, jen jsem olízla lísteček“, tvrdí tato.
No, tak vyplachovat pusu, a kdyby něco, tak do nemocnice, vypláchnout žaludek. Tak zle nebylo. Pálení za chvíli přešlo. Teď už to bude dobrý.
Do příchodu rodičů jsem už nemusela organizovat žádné záchranné akce.
mám také dva, moje miláčky. Často mě je rodiče svěří, když si potřebují něco zařídit, nebo si prostě chtějí oddychnout. Někdy přitom zažívám horké chviličky. Jednou jsem s nimi byla před domem, dívala jsem se jak skotačí, a najednou mně Matýsek zmizel před očima!