Na hlavě či na nohou

Modlitba

Mnohé, co vykonáno před námi, zaslouží si úctu, uznání.

Nelze věřit dnešním kazatelům, kteří vymývají mozky.

Když nám nadávají a říkají nám socky.

Připravili amnestii. Víme, co se děje. Otevřeli vrata věznic hlavně pro zloděje.

Vychytralí právníci použili bibli, bez ohledu na to,

kolik kdo má peněz a kde vůbec bydlí.

U kulatého stolu sedávají v rohu okradení.

Kolem pak ti druzí spřažení „chytří“ pokmotřelí, vesměs z vedení.

Komunismus, ne ten, jímž jsme před nedávnem prošli, to byl lživý bonmot,
ale jako jedna z podstat křesťanství a prověřených hodnot,
je špiněn a popliváván, místo poznání a díků,
jedovatými slinami zbohatlíků.

Ti mají vždycky připravenou dýku, pobodat ty, kteří myslí, tvoří.

Pobodají se i sami. Prachy jsou holt „boží zboží“.

Předali si kormidlo ti převlékači. Zapomněli ale, kam že doba kráčí.

Život jako kyvadlo, má dvě stejné amplitudy.

Musíme se rozhodnout jak jít, kam a kudy

Moudrost předků, zkušenosti všem nám přece praví:
srdce potřebuje rozum, k tomu dobré zdraví.

Když je pravda rozdělená na dvě strany,
při tom nezná toleranci, ať je pánbůh s námi .

Když se mamon stává mnoha lidem bohem,
dávají tak člověčenství bohužel své sbohem.

Modlitba má: svět odlidštěný penězi, nesmí nikdy, nikde přistát mezi vítězi.

Milan Dubský

* * *
Koláž © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora