Když jsme jeli na prázdniny s dětmi tak jsme mimo jiné zavítali i do obce Vysoké nad Jizerou. Navštívili jsme zdejší muzeum a pořídila jsem tam nějaké fotografie, které provázejí článek. A také jsme se samozřejmě dověděli něco o městečku.
Vzniklo v polovině 14 století a nyní je hlavně střediskem turistiky a rájem lyžařů. Městečko je moc hezké, mimo jiné zde mají dobré domácí housky rozpečené v kachlových kamnech - ty vám nemají chybu. Jo a také hořické trubičky plněné šlehačkou. Ve městě působí divadelní spolek Krakonoš a je tu pravidelně pořádána přehlídka amatérských souborů. I sportovišť je tu několik - Šachty, Větrov, Sklenaříce, kde jsou ideální podmínky pro lyžování. Byli jsme zlákáni k návštěvě muzea. Dovídáme se zde o historii města a okolí. O životě dřívějších generací, jejich kultuře, zemědělství, řemeslech a vysockém lyžařství. Tak to vám bylo hodně zajímavé. Náš zájem se ale také točil kolem mechanického betlému.
Jedna samostatná expozice je věnována lyžím. Jsou tu lyže od tvůrců z Vysokého od jejich prvopočátku až do roku 1970. Není zde opomenuta ani goticko - barokní madona, fotografie i makety roubených chalup, bohatý výběr malovaného nábytku a sbírka figurek znázorňující pána - hor Krakonoše. Pro město bylo příznačné i lnářství a šití filcových bačkor. Je zde vzpomenuto osobností vysockých rodáků mezi něž patří Vincenc a Karel Kramářovi. Muzeem vás provede sympatický mladý muž a svým výkladem zaujme nejen dospělé, ale i děti. Kdo do Vysokého zavítá ať určitě nezapomene muzeum navštívit. Opravdu to stojí za to!
Něco málo o Vysokém nad Jizerou
Původní důvod osídlení byla těžba rud, zlata a dřeva, rozvoj sklářství. První písemná zmínka je z roku 1352. Vysoké nad Jizerou se poprvé jako město jmenuje od roku 1354. Městský znak pochází až z konce 16. století. Až do roku 1848, kdy město postihl velký požár, při kterém shořelo 142 domů, 63 stodol, dřevěná radnice a roztavily se zvony z roku 1586 a 1673, patřilo město k semilskému panství.
Území je součástí Železnobrodské vrchoviny, zaujímá severozápadní část okresu Semily. Město leží vyvýšené nad hlubokými údolími v nadmořské výšce 692 m a od jeho polohy je odvozen i jeho název. Podnebí má na vysocku výrazně horský ráz. Je atraktivním podhorským rekreačně sportovním střediskem zimních sportů a cestovního ruchu.
Mezi hlavní kulturní památky patří kostel sv. Kateřiny z roku 1725 – 1743, ze kterého pochází nejstarší památka Vysokého, a to polychromovaná dřevěná socha Madony z první poloviny 14. století. Další památkou je srub čp. 51, který je ukázkou roubené lidové architektury podkrkonošského typu, zděné usedlosti a klasicistní domy. Nachází se zde Vlastivědné muzeum, ve kterém je neobdivovanějším exponátem mechanický betlém J. Metelky. Město má divadelní tradici, v roce 1786 zde bylo založeno první ochotnické divadlo v Čechách.
Městský znak město získalo na počátku šestnáctého století snad jako odkaz na čin měšťana a kostelníka Havlasa Pavlaty, který prý při pálení dřeva na uhlí v milíři v rokytnických lesích ochočil medvěda a poté jej odvedl na pražský panovnický dvůr, aby později roku 1503 po pronesení proroctví o budoucích osudech české země zemřel ve Vysokém v požehnaném věku sto patnácti let.
Město však pouze nežilo jen v poklidu a obchodem, především s plátnem a kdysi i vlnou, ale zažívalo i děsivé pohromy. Snad do válek dvou českých králů, tedy Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, spadá doba zániku hradu Nístějky, nyní ležícího ve zříceninách, rovněž i dočasný pokles Vysokého z města na městečko stejně jako zkáza vysockého sklářství. Výroba skla, která se uvádí ve městě ve čtrnáctém století, přešla asi ve století patnáctém na přilehlé území nynějších Sklenařic, aby poté zanikla a objevila se s novou vlnou sklářských podnikatelů až ve století šestnáctém v nedalekých Rejdicích. Dalším neštěstím pro město byla třicetiletá válka a zvláště dočasné obsazení nedalekého hradu Navarova švédskými vojáky.
Během staletí se měnily vrchnosti a střídala se střediska krajů, do nichž Vysoké spadalo, ať šlo o Hradec Králové, Mladou Boleslav či Liberec, obdobně jako u okresů o Jilemnici či Semily. Tyto vnější vlivy sice do jednotlivých lidských osudů zasahovaly, přesto mělo Vysoké vždy svoji důležitost na poli české kultury a vzdělanosti obecně. Vždyť zdejší školu navštěvovali mimo jiné osobnosti i oba někdejší političtí vůdci národa, tedy staročech František Ladislav Rieger, rodák ze semilského mlýna, a mladočech Karel Kramář, rodák z vysockého domu čp. 10.
Když jsme jeli na prázdniny s dětmi tak jsme mimo jiné zavítali i do obce Vysoké nad Jizerou. Navštívili jsme zdejší muzeum a pořídila jsem tam nějaké fotografie, které provázejí článek. A také jsme se samozřejmě dověděli něco o městečku.
návštěvě muzea. Dovídáme se zde o historii města a okolí. O životě dřívějších generací, jejich kultuře, zemědělství, řemeslech a vysockém lyžařství. Tak to vám bylo hodně zajímavé. Náš zájem se ale také točil kolem mechanického betlému. 
patří Vincenc a Karel Kramářovi. Muzeem vás provede sympatický mladý muž a svým výkladem zaujme nejen dospělé, ale i děti. Kdo do Vysokého zavítá ať určitě nezapomene muzeum navštívit. Opravdu to stojí za to!
zaujímá severozápadní část okresu Semily. Město leží vyvýšené nad hlubokými údolími v nadmořské výšce 692 m a od jeho polohy je odvozen i jeho název. Podnebí má na vysocku výrazně horský ráz. Je atraktivním podhorským rekreačně sportovním střediskem zimních sportů a cestovního ruchu. 
ukázkou roubené lidové architektury podkrkonošského typu, zděné usedlosti a klasicistní domy. Nachází se zde Vlastivědné muzeum, ve kterém je neobdivovanějším exponátem mechanický betlém J. Metelky. Město má divadelní tradici, v roce 1786 zde bylo založeno první ochotnické divadlo v Čechách.
kdysi i vlnou, ale zažívalo i děsivé pohromy. Snad do válek dvou českých králů, tedy Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína, spadá doba zániku hradu Nístějky, nyní ležícího ve zříceninách, rovněž i dočasný pokles Vysokého z města na městečko stejně jako zkáza vysockého sklářství. Výroba skla, která se uvádí ve městě ve čtrnáctém století, přešla asi ve století patnáctém na přilehlé území nynějších Sklenařic, aby poté zanikla a objevila se s novou vlnou sklářských podnikatelů až ve století šestnáctém v nedalekých Rejdicích. Dalším neštěstím pro město byla třicetiletá válka a zvláště dočasné obsazení nedalekého hradu Navarova švédskými vojáky.