Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...
Lidi, lidi! To neznáte lidi! Jo, bejvávaly doby, to si pamatovala ještě moje bába, že je ráno z celý dědiny posbírali a vyvedli na pastvu tam na ty louky pod lesem. To byla lebeda! Tráva hustá, šťavnatá a jen křupkala. Pak se zalehlo do stínu a dělalo se mlíko. A když se večer vracely do chlíva, nemohly vemena ani unést, tak byly plný.
Ono to není jen tak stát se košíkářem. Ale proboha, nemyslím toho, co plete košíky! Mám na mysli mladíka, který se s větším či menším úspěchem snaží vhodit míč do koše vysoko nad palubovkou. No tak, nebuďte takoví snobi, co na tom, že se tomu říká basketbal? Mně se víc líbí košíková a basta. Ale zpátky k tématu.
No to se ale sešla zajímavá společnost! ...Já jsem tady přece šlechta ... myslí si o sobě upravená nablýskaná společenská lodička a svrchu kouká na ty druhé … Ó, co já vidím zajímavostí, když se procházím městem … chlubí se ta druhá - vycházková … No vás bychom tak chtěly vidět v zimních plískanicích … bručí kozačky vzadu v botníku …