Trojská válka
Přes mou snahu o zjednodušování a stručnost se tohle vyprávění do jednoho dílu nevejde. Trója ležela v severozápadní
části dnešního Turecka, v severovýchodním koutě Egejského moře. Tenkrát ještě byla přístavem. Homér jí ve svém eposu říká Ilias, ale to je patrně trochu fikce. Jistě znáte slavný příběh o nadšeném amatérovi Schliemannovi, který šel za svým snem a původní Tróju vykopal a objevil. I díky tomu víme, že asi ve 13. století před naším letopočtem skutečně ve městě došlo k válečné katastrofě.
Není sporu o tom, že za zničením Tróje byla žena a její krása, ale tak jednoduché to zase nebylo. Trója byla bohaté, krásné a kvetoucí město a únos Heleny byl asi spíše vítanou záminkou pro řecké bojovníky. Řecké kmeny pomalu přebíraly nadvládu na Peloponéském ostrově a dobyvatelské touhy jim určitě nebyly cizí. A Trója byla kořist tučná, ač v rozměrech tehdejšího světa dost vzdálená.
Spartský král Meneláos i s ithackým Odysseem se pokusili v Tróje domluvit Helenin návrat. Jednání však úspěšná nebyla, a proto se městští králové pod vedením Meneláova bratra, mykénského krále Agamemnóna, rozhodli na Tróju zaútočit. Chytrému Odysseovi se ale do války nechtělo. Doma na něj čekala mladá žena Pénelopa a malý syn Telemachos, proto raději předstíral šílenství. Jeho léčka však byla odhalena, a tak se nakonec k výpravě připojil. Bohyně Artemis si stanovila ještě před vyplutím krutou podmínku. Chtěla, aby jí náčelník Agamemnón obětoval pro zdar výpravy svou dceru Ifigenii. Přestože Ifigenie nakonec nezemřela, měla Agamemnónova ochota obětovat dceru za následek rozkol a tragédii v jeho rodině, ale o tom možná později. Nakonec tedy loďstvo vyplulo dobýt to bohaté město a také zachránit čest Meneláovu. Už tenkrát paroháči nebyli příliš ctěni.
Jak předpověděl věštec Kalchás, obléhání se protáhlo skoro na deset let. Útočníci museli také vyrážet za zásobami, zatímco Trója byla zřejmě na možné dobývání dobře připravena. Odehrálo se mnoho soubojů, padli legendární hrdinové, z nichž nejslavnější určitě byli Achilles a Hektor. Achilles jako syn bohyně měl mnoho darů skutečného reka, včetně zbroje. Jeho jedinou slabinou byla pata, za kterou ho držela matka při namáčení do zázračné lázně. Na opačné straně stál Hektor, nejstatečnější ze synů trojského krále Priama.
I v řeckém vojsku nastal v době obléhání rozkol, jak už to bývá, v pozadí byla zase žena, luzná Briseovna. Následkem byla mnohá válečná tragédie, nakonec se však Řekové sjednotili a dočasnou převahu Trojanů odrazili. V asi nejznámějším souboji porazil Achilles potupně Hektora a nad jeho mrtvolou jásal až nedůstojně. Ale ani on neušel svému osudu, ironií je, že jeho zranitelnou patu trefil šípem zženštilý a všeobecně neoblíbený Paris. A když i ten nakonec zemřel, začal se pomalu naplňovat tragický osud bohatého města.