František Hák, zapomenutý olympionik
Jmenoval se František Hák, narozen 5. 11. 1903 ve Valteřicích, nyní místní části Horní Branné. Do Rychnova nad Kněžnou přišel po zabrání pohraničí na podzim 1938, oficiálně se přihlásil k pobytu 9. 1. 1939 do Bezručovy ulice, pracoval jako prokurista u textilní firmy Deutschmann v nynější budově soudu na Poláčkově náměstí a ke 14. 5. 1966 je na matrice záznam o odhlášení jeho pobytu do Vrchlabí.
Malé vysvětlení: U Lumíra Tůmy z Prahy jsem měl možnost vidět a vyfotografovat si zarámovaný diplom jeho dědečka z matčiny strany Františka Háka i s podpisem slavného Pierra de Coubertina. Bylo to u něj doma mezi řečí o jeho rychnovském otci akademickém malíři Lumíru Nedvídkovi a při zmínce o jeho matce Olze, rozené Hákové, manželce onoho Lumíra; manželství se rozpadlo a syn nese otcovo jméno, ale má jiné příjmení. Nu a co jsem si pak zjistil, dávám do tohoto textu. Na oficiálních webových stránkách Horní Branné o Františku Hákovi není zmínka, tohoto příjmení je tam uveden jen biatlonista ze ZOH v Lake Placid Zdeněk Hák.
1. zimních olympijských her na úpatí Mont Blanku ve francouzském Chamomix, které se konaly od 25. ledna do 4. února 1924 pod názvem Týden zimních sportů pod patronací Mezinárodního olympijského výboru jako předehra 8. letních olympijských her v Paříži, se zúčastnilo 245 mužů a 13 žen z 19 zemí ve 14 disciplinách pěti sportovních odvětví. Československá výprava měla 26 sportovců, tedy víc než severské země Finsko, Norsko a Švédsko; s větším počtem byly zastoupeny jen Francie (39), Švýcarsko (27) a Velká Britanie (28). Z našich závodníků startovali v běhu na 18 km čtyři a všichni z Valteřic - Josef Bím, Štěpán Hevák, Václav Jón a František Hák. V tomto závodě zvítězil Nor Thorleif Haugh časem 1:14:31,4, z Čechoslováků byl nejlepší Josef Bím na 14. místě časem 1:33:08,0, Štefan Hevák na 17. místě, Václav Jón na 23., nu a na 24. místě František Hák časem 1:39:41,6. Oficiálně byli klasifikováni pouze závodníci na prvních šesti místech, další jsou v oficiálních výsledcích z olympiády uvedeni jako neklasifikovaní.
Na těchto 1. zimních olympijských hrách nezískali českoslovenští reprezentanti žádnou ze 43 rozdělených medailí, přesto si ale nevedli špatně. Nejblíže medaili byl krasobruslař Josef Slíva, který zřejmě jen díky nepřízni rakouských rozhodčích nezískal bronzovou medaili a
byl odsunut na 4. místo. Ostatně i jury uznala protest československé výpravy proti výrokům rozhodčích a toho nejkřiklavěji rozhodujícího, který výbornou volnou jízdu československého reprezentanta ohodnotil jako nejhorší, ze sboru odvolala. Výsledky se však již neměnily.
Běh na 50 km se konal za obtížných podmínek ve zledovatělé stopě a některé výpravy (USA, Velké Británie) na něj odmítly postavit své závodníky. Během závodu vzdalo 12 závodníků, mezi nimi i několik favoritů. Závod skončil triumfem norských závodníků a v závodu na 18 km se situace opakovala.
A to je všecko
Roku 1894 se začala psát nová éra v historii olympijských her. Na prvém zasedání MOV v červnu tohoto roku v Paříži bylo schváleno uspořádání novodobých olympijských her v Aténách roku 1896. Původně měl Pierre de Coubertin ve svém seznamu vhodných sportů i krasobruslení, ale Atény neměly ledovou plochu, a tak se jeho zařazení na program olympijských her oddálilo až na Letní olympijské hry 1908 v Londýně. Ani pak se však zimní sporty nestaly pevnou součástí olympijských her. Krasobruslení a lední hokej se sice objevily na Letních olympijských hrách 1920 v Antverpách, ale všem bylo jasné, že je zapotřebí uspořádat samostatné zimní olympijské hry v termínu vyhovujícím zimním sportům.
Nositeli této myšlenky se staly především Švýcarsko a Kanada s podporou dalších zemí, proti byly především skandinávské země. Ty totiž pořádaly od roku 1901 každé čtyři roky Severské hry a měly obavy z jejich zániku. Rozhodující střetnutí příznivců a odpůrců zimní olympiády se uskutečnilo 2. - 7. června 1921 v Lausanne. Již předtím na přípravné konferenci 26. - 27. května 1921 se jednalo čistě o zimních sportech. V Lausanne pak bylo rozhodnuto po složitých zákulisních jednáních se zástupci severských zemích, že pokud Franice získá právo uspořádat VIII. olympijské hry v roce 1924, připadne jí také právo zorganizovat v Chamonix pod patronátem MOV „Týden zimních sportů“, který však nebude součástí olympiády. Po schválení Paříže za pořadatele VIII. letní olympiády se tak pootevřely dveře i k pořádání zimních olympiád.
Definitivně bylo rozhodnuto o pořádání zimních olympijských her až na 23. kongresu MOV v praze roku 1925. Po obrovském úspěchu Týdne zimních sportů v Chamonix rok předtím tak bylo završeno čtvrtstoleté úsilí o jejich pravidelné pořádání. (Vždyť už v roce 1899 navrhoval český průkopník sportu Josef Rosler-Ořovský jejich uspořádání v Krkonoších.) Zároveň také byl zpětně na pražském kongresu uznán Týden zimních sportů z roku 1924 za zimní olympiádu a přijatá Charta zimních olympijských her tak olympiádě v Chamonix přidělila pořadové číslo 1. Formálně se akt uznání Týdne zimních sportů za 1. zimní olympijské hry završil na 24. zasedání MOV v Lisabonu.