Pamětníci vzpomínejte a pojďte se spolu se mnou poohlédnout po historii chat v údolí Ostravice (v Beskydech), které vyhořely. Postupně navštívíme chatu Solárku, Sokolskou chatu, Ostravskou chatu, Albrechtovu a Bezručovu chatu na Lysé hoře a nakonec tu, která byla nejkrásnější – Masarykovu chatu na Beskydě.
Možná vás při čtení mých článků napadne, jak jsem na toto téma přišla. K těm krásným skvostům, které již neexistují, mě přivedly dobové pohlednice. Už asi dva roky se snažím soustřeďovat staré motivy z údolí Ostravice. A při rozjímání nad těmito záchvěvy starých časů mě napadlo, že u těch chat, které vyhořely, by stálo za to, poohlédnout se po jejich historii. Chaty byly většinou dřevěné a z hlediska požární ochrany byly nedokonale zajištěny a proto zpravidla v zimním období v důsledku nedbalosti a neopatrnosti vyhořely.
Teď vám tedy nabízím moje povídání, všechno, co se mi podařilo zjistit, jsem poskládala dohromady a výsledek můžete zhodnotit sami. Vím, že údaje mohou být neúplné či nepřesné, proto bych uvítala případné ohlasy. Něco jsem se dozvěděla prostřednictvím internetu, něco mi vyzradil můj archiv, ale taky jsem své pátrání probírala se spřízněnými lidičkami.
Lysá hora – Albrechtova chata
Nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd – Lysá hora (1324 m. n. m.) byl vždy spojován s rozvojem turistiky v Beskydách. Turisté ovšem požadovali a oceňovali na významných vrcholcích potřebné zázemí.
Horská turistika se začala rozvíjet ve druhé polovině 19. století. Od posledního šlechtického držitele hraběte Jana Pražmy se dostalo frýdecké panství s Lysou horou do vlastnictví těšínských arcivévodů, členů císařské rodiny Habsburské.
Snahy o založení ostravského turistického spolku sahají do 80. let 19. století. V té době žurnalisté považovali zimní výstup na Lysou horu za „jistě ne každodenní záležitost“, hodnou novinové zprávy.
V roce 1893 byl v sále frýdecké střelnice založen německý turistický spolek Beskidenverein. Sídlem spolku byla stanovena Ostrava a předsedou moravsko-slezské sekce i celého BV byl zvolen dr. Karl Richter. Již v tomto roce byli prof. Alois Schwarz, dr. Karl Richter a prof. Alois Steiner vysláni jako deputace k direktoriu Knížecí komory těšínské, zastupované dr. Rudolfem Bukowskim, od kterého se jim dostalo výrazné podpory. Mnozí členové BV (nadlesní J. Lipanský, lesmistr Liszt, oba z Frýdku, nadlesní E. Schwab z Morávky) byli zaměstnáni u lesní správy komorních statků a zajišťovali povolení ke značení turistických cest, bezplatné dodávky dřeva a kamene na stavbu německých chat.
Dr. Steiner, častý host na lovech, přesvědčoval arcivévodu Albrechta, aby své pozemky s výjimkou tetřevích revírů na Baraní a Stožku, otevřel turistům. V roce 1894 přijal Albrecht nad spolkem patronát.
Spolek začal značit nejdůležitější turistické stezky a cílem spolku se stalo budování turistických chat, protože do té doby byli turisté přijímáni v hájenkách nebo soukromých loveckých chatách. Jednou z nich byla i dřevěná chata na Lysé hoře, vybudována v roce 1880 za podpory Těšínské komory na památku prvního pěšího výstupu arcivévody Albrechta Habsburského. Tento údaj uvádí ročenka Beskidenvereinu. Nacházela se asi 100 metrů pod vrcholem jihovýchodním směrem. Byla to primitivní dřevěná stavba, měla komoru, spižírnu, světnici se stoly a lavicemi, které přikryté žíněnkami sloužily k přenocování. Ve spižírně byl k dispozici chléb, sýr, vejce, uzeniny, pivo, víno, likéry, čaj, káva a to vše za mírné ceny. Za pobyt se účtovalo 10 krejcarů, za ubytování 30 krejcarů. V létě ji obýval správce a v roce 1893 ji za letní období navštívilo více než 700 hostů a v tomto roce prosadil přední propagátor turistiky Johann Hadaszczok její opravu.
Na Lysou horu chodili odedávna z blízka i daleka lidé obdivovat východy a západy slunce. Jsou zachyceny paměti účastníků jedné takové třídenní výpravy v srpnu 1880. Devět českých frýdeckých národovců, vedených písmákem Viktorinem Vantuchem a Janem Ježíškem, putovalo pěšky z Frýdku do hor. Šli přes Prašivou, na tábořišti na Slavíči zažili první západ slunce a ráno pak i východ slunce. Podruhé nocovali u Bílého kříže a třetí noc prožili na Lysé hoře. Loveckou chatu zde hlídal a ošetřoval lesní dělník Biskup, který hostům topil, aby jim nebylo zima. Nějakou neopatrností začala chata hořet, ale oheň se podařilo zastavit a chatu zachránit před zkázou. Všichni účastníci zaznamenali, že na Lysé hoře byl nejkrásnější pohled na západ slunce, krásnější než na Radhošti.
V roce 1893 těšínská valná hromada Beskidenverein odsouhlasila stavbu nové, větší chaty. Podařilo se získat potřebnou parcelu a stavební materiál pro výstavbu chaty na Lysé hoře.V průběhu roku 1894 se stal J. Hadaszczok předsedou spolku. Tato chata měla prolomit dosavadní monopol české Pohorské jednoty Radhošť při budování chat v Beskydech. Němci byli podporováni podnikateli z Ostravska a měli také podporu rakouských úřadů. Ve stejném tempu jako obstarání potřebné parcely a stavebního materiálu probíhala také výstavba chaty. 4. července 1895 vystoupil na vrchol Lysé hory Albrecht Habsburský se svou chotí Isabelou, dvěma dcerami a nezbytným doprovodem. K chatě dorazil koňmo z Frýdlantu. Novou chatu si prohlédl a také v ní posvačil. Jeho návštěva byla tou nejlepší reklamou pro nově postavenou chatu. Chata byla slavnostně otevřena 21. července 1895 a byla nazvána chatou arciknížete Albrechta – Erzherzog Albrecht Schutzhaus. Na vrcholu hory se sešlo na 500 návštěvníků, které přivítala hornická kapela z Karlovy huti. Mezi přítomnými hosty nechyběli okresní hejtman Derik, okresní soudce E. Wanitschem, zástupce těšínské komory dr. R. Bukowski, ředitel lesní správy Grimm a zástupci Sudeten-gebirsvereinu a opavské pobočky Alpenvereinu. Stavbu útulny vedl stavitel Rudolf Aulegk z Frýdku – největší částkou na její realizaci přispěli arcivévoda Fridrich a sekce BV – Moravská Ostrava, Vítkovice, Frýdek a Frýdlant nad Ostravicí. Stavba si vyžádala vč. vybavení 38 tisíc rakouských korun. Hosté se mohli ubytovat v šesti pokojích a ve dvou společných noclehárnách s celkovou kapacitou 40 lůžek, mimořádně zde mohlo přenocovat až 55 osob. S Albrechtovou chatou je spojeno jméno jejího nájemce Jaroslava Winklera, který byl od roku 1897 prvním meteorologickým pozorovatelem. Chata stála vedle původní útulny z roku 1880.
O útulnách na vrcholu Lysé hory svědčí i údaj z Ottovy encyklopedie z roku 1908: „…dvě útulny (stará a nová), od arcivév. Albrechta zbudované, přechovávají výletníky. Rozhled odtud čarokrásný na všechny strany …“.
J. Hadaszczoka lákala Lysá hora k mimořádným výkonům, v roce 1895 vyběhl na vrchol 36x a vyčerpáním ve 32 letech zemřel. Jeho úmrtí bylo velkou ztrátou, protože patřil k nejschopnějším organizátorům.
V roce 1909 podala frýdecká sekce Beskidenverein návrh na rozšíření dosavadní útulny. Tomuto rozšíření ustoupila původní útulna. Stavbu výhodnou půjčkou podpořila „Freidecker Spaarkasse“ a ministr veřejných prací přispěl subvencí 6000 Kč. Rozšířená a přestavěná chata byla otevřena v roce 1911. Postavila se nová kuchyně, přistavěly se výčepní lokál, veranda, skladovací místnosti, nové pokoje, noclehárna a také byt pro správce chaty. Sál nové útulny byl pojmenován na památku E. Wanitschka, předsedy frýdeckého odboru spolku BV Wanitschek Saal. Pamětní deska byla odhalena 3. 9. 1911.
Po první světové válce byla chata přejmenována na Slezskou chatu – Schlesier Haus. Po druhé světové válce byla znárodněna. Jelikož chata nepostačovala k ubytování všech zájemců, byla koncem roku 1933 dokončena stavba noclehárny Beskiedenvereinu, později nazvaná Kamenný dům, jehož budova stojí dodnes.
Objekt vyhořel 28. prosince 1972 a škola byla vyčíslena na 300 tisíc korun. Příčinou bylo nesprávné zaústění kouřovodu do komínového tělesa. Nikdo nebyl zraněn ani usmrcen.
Jednou z nich byla i dřevěná chata na Lysé hoře, vybudována v roce 1880 za podpory Těšínské komory na památku prvního pěšího výstupu arcivévody Albrechta Habsburského. Tento údaj uvádí ročenka Beskidenvereinu. Nacházela se asi 100 metrů pod vrcholem jihovýchodním směrem. Byla to primitivní dřevěná stavba, měla komoru, spižírnu, světnici se stoly a lavicemi, které přikryté žíněnkami sloužily k přenocování. Ve spižírně byl k dispozici chléb, sýr, vejce, uzeniny, pivo, víno, likéry, čaj, káva a to vše za mírné ceny. Za pobyt se účtovalo 10 krejcarů, za ubytování 30 krejcarů. V létě ji obýval správce a v roce 1893 ji za letní období navštívilo více než 700 hostů a v tomto roce prosadil přední propagátor turistiky Johann Hadaszczok její opravu.