distribuce drog, nová kasína či hazardní herny a noční můra alkoholismu jsou bez jakýchkoliv debat činnosti pohříchu rizikové, amorální a zbabělé. S tímto faktem se prostě nedá nic dělat. Přes to nejede vlak; uznává to každý. Miliony mrtvých a psychicky postižených nešťastníků ve světě následkem provozování těchto nešvarů se nedají oddiskutovat.
Kuřáci, prachobyčejní pícníci i celebrity a hvězdy filmového plátna nevyjímaje, nejenže rakovinou a rozedmou plic ničí zdraví sami sobě, ale také těm, kdož musejí nedobrovolně vdechovat cigaretový kouř v jejich společnosti. Nic nového pod Sluncem. Propadlíci nikotinu o tom moc dobře vědí, ale je jim to šum a fuk, mnozí si dokonce věší na dveře svých kanceláří nápisy Kuřárna a těm, kteří se tomuto zlozvyku dál brání, ba dokonce ho prohlašují za slabošství a potírají, říkají protikuřáčtí agresoři.
A jak je to s narkomany a distributory drog? Další amorální činnost. Obchodovat v Česku s pervitinem je přece tak snadné. A nikomu nevadí, že lékárníci klidně prodají balení Paralenu Plus třeba pro celou výpravu dětí, chystajících se údajně na školu v přírodě, aniž by si uvědomili, že jde o výchozí surovinu pro výrobu drogy. V barech a na diskotékách už není teenager bez extáze, marihuany či hašiše zkrátka „in“.
Stejně tak je toto pofiderní hrdinství předváděno v konzumaci vodky, fernetu, rumu nebo piva, v čemž jsme se v průměru se 160 vypitými litry na hlavu stali dokonce světoví rekordmani. A nevadí, že jsou propíjeny rodinné úspory, ničeno zdraví nejen pijanů, jejichž úmrtnost v důsledku alkoholismu a jeho následků dosahuje mnohatisícových čísel. A to nemluvím o závislácích na hracích automatech, často bankrotujících a končících v nejlepším mezi bezdomovci.
Když spatřím matku v pokročilém stádiu těhotenství, jak si připaluje jednu cigaretu od druhé, mám sto chutí na ni podat žalobu pro trestný čin úmyslného ublížení na zdraví s těžkou újmou. Byl bych práskač a udavač? Není tento úmyslný zločin horší, než všechny možné způsoby donašečství z donucení? A to nemluvím o těhotných alkoholičkách či kojencích pod vlivem drogy a nakažených virem HIV...
Ročně zemře v České republice na následky těchto tragických zlozvyků téměř sto tisíc osob. Jaký tedy je rozdíl mezi udavačstvím a drogovou či kuřáckou závislostí? Je snad morální krást a zabíjet jen proto, aby byly peníze na drogy? Je snad zlodějna a násilná trestná činnost pod vlivem alkoholu a narkotik omluvitelnější, než spolupráce s tajnými službami, která skoro nikoho fyzicky nezničí, ani psychicky nezahubí, na rozdíl od kojence, který si nezaviněně ponese celý svůj krátký život břímě toxické závislosti...?
Je snad morálnější karcinogenní senátor, co denně vykouří šedesát cigaret, než písničkář, jenž pro klid duše své i své rodiny vynuceně podlehl jako Faust a upsal se vlastní krví ďáblovi? Navíc nikdo za to nevylétl dírou ve stropě... Kdo z těchto dvou se víc zpronevěřil svým zásadám a morálním hodnotám? Kdo z těchto dvou zavinil víc lidského neštěstí...? Rozhřešení je nabíledni; u obou jde o vědomé porušování etického kodexu a vyššího principu mravního; v případě karcinogenního senátora i s tragickými následky...
Pro mě je zkrátka vydíraný donašeč tajných služeb, který se vymanil ze smrtící pavučiny závislosti na alkoholu a cigaretách, silnější a morálnější, než maniak, jenž na něho pro jeho údajnou zradu dští jen oheň a síru.
Kouření cigaret,