Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Elena,Herbert,
zítra Vlastimil.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky (29)

Seniorský věk dostihl i mne a věnoval mi ČAS – čas na odpočinek po hektickém pracovním období, čas na vnoučata, na relaxaci nad záhony v zahradě, na knihy během let kupované a odkládané bez čtení na dobu, až na ně zbude čas...


Dal mi také možnost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou čipů a drátků, tím zázrakem dvacátého století. Začátky s ní mi ulehčil dárek – CD s několika tisíci klipartů. Při jejich prohlížení se mi začaly vybavovat různé zážitky z prožitých let, které jsem se snažila v několika větách zachytit. To, co jsem během let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávění, někde skoro pohádky, povzdechnutí, příslibu. A protože stojí na samé hranici reality a bajky a protože jejich autorkou je babička, dostaly název BABIBAJKY.
 
Ne každá se povedla, přísní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale přesto doufám, že se najde i dost čtenářů, kteří se zasmějí, souhlasně pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v načrtnutém ději. Přeji všem dobrou náladu.

 
Mara
 
Babibajky
* 29*
 
Malé myšce se přestalo líbit na zahradě, prý tam na ni chodí číhat sousedovic kočka a v jedné zídce pod kamenem bydlí velikánská užovka, ze které má strach. Tak se jednoho dne rozhodla, že půjde navštívit svoji sestřenici Dodo, myš domácí, která si prý v pohodlí žije v nedalekém domečku. Počkala, až se velikánskému chundelatému psovi omrzelo hlídat u branky a šel si lehnout do boudy, a šupydupy byla na verandě, kde ještě u dveří chyběl práh. Stejně tak se dostala i do bytu a užasla, jaké je tam teploučko a jak to tam voní všelijakými dobrotami. Šmejdila po kuchyni, ale chleba byl zavřený v troubě, stůl jako vymetený, v květináči ani semínko. Vydala se tedy na průzkum i do jiných místností, že třeba tam najde svoji příbuznou. Krčila se v koutečku za psacím stolem a slyšela, jak si dvounožci vykládají o nějaké myši, že už by zase potřebovala vyčistit, protože špatně funguje. Moc tomu sice nerozuměla, ale přesto se zaradovala, že konečně sestřenku našla, konečně si s ní popovídá a možná, že od ní dostane něco k večeři.

Když v domě po půlnoci všechno utichlo, vylezla na stůl, hledala Dodo a velice se polekala, když jí za zády něco cvaklo.To se probudila myš Genius celá rozmrzelá tím šramocením, protože byla za celý den unavená, jak s ní pořád klikali a tahali ji po podložce. Přesto se ale nad svojí velmi vzdálenou příbuznou slitovala, vysvětlila jí, že Dodo skočila na špek, a taky jí poradila, aby se raději vrátila na zahradu, tam jí rozhodně nehrozí tolik nebezpečí jako v domě, kde jsou pastičky snad v každém koutě. Myslím, že jí malá myška moc nevěřila, protože jsem v pastičce pod kuchyňským stolem jednu našla chycenou. No, tak to obyčejně dopadne, když se někdo cpe, kam nepatří!             


* * *
 
Může to začít třeba jako pohádka …jednou se v jeden den narodily dvě holčičky a každá na jiném konci světa. Jedna byla celá bělounká a růžová, druhá jako mléčná čokoláda a s růžovými tvářičkami k nakousnutí. Obě se odmalička rády vrtěly při zvucích hudby, později se točily na baculatých nožkách a vůbec jim nevadilo, když škobrtly a žuchly na zem .

Když jim bylo pět let, začala ta bělounká chodit do baletní školy a ta čokoládová si dál hrála v prachu před domečkem z lepenky a prken kdesi na okraji Ria, a když uslyšela tu krásnou rytmickou hudbu svojí domoviny, přidala se k tanci svých starších sestřiček. Od nich se naučila správné kroky a jak se kroutit v bocích a jak zvedat ruce, aby to vypadalo krásně .
 
Vyrostly, z bělounké se stala primabalerina, na špičkách vytáčela skvostné piruety, paže byly labutí křídla a v náručí partnera se měnila ve sněhovou vločku lehce klouzající vánkem. I kakaová tančila. Její tanec nebyl snivý, vždyť samba je ohnivá, rozdává energii, radost. Zářila jako zlaté vřetánko, když se točila v průvodu nejslavnějšího karnevalu světa .
     Dva osudy tak stejné a přece tak rozdílné! A proč by nemohly skončit jako v pohádce? Určitě se každá zalíbila tomu svému princi. Jeden přijel na bělouši, druhý na vraníku a hádejte, pro kterou z nich?
 
* * *
 
Jednou jedna sova milá pár knížek si zakoupila, četla ráno, četla v noci, nebylo jí víc pomoci.
Písmenka ji uhranula, týden už se nepohnula, do knížky tak brejlila, až si oči zkazila.
Že se ale moudrou stala, k očařovi zavítala, usmála se na něj mile, on jí prodal silné brýle.
A tak může naše sova vzdělávat se zase znova.
 
* * *
 
Byla jednou jedna malá vesnička, v té vesničce malý domek, u domečku zase dvorek. Na dvorku, jak už to tak bývávalo, pěkné voňavé hnojiště, všech kohoutů bojiště. Vždyť co by to bylo za kohouta, kdyby na svém území strpěl rivala, to by si pak každá slípka legraci z něho dělala. Jo jo, pořádek musí být a jedno hnojiště jednoho pána musí mít. To všechno slípky uznávaly, i když se jim jejich kohoutek zdál trochu malý, leč vůbec holky netušily, co je v něm skryto bojovné síly.
 
Když v noci na hřadu pad na ně spánek, vkradl se nepřítel do kurníku a jejich malý kohoutek za velikého křiku vrhl se srdnatě naň. Kuna se bránila jak lítá saň a všude peří lítalo a taky její chlupy, když zpátky k lesu pádila od chalupy. Pak ráno kohout na plotě vítězství hlásil světu… a já teď tečkou konečně uzavřu tuhle větu.
 
* * *
 
A helemese koukejme se, už je tady zase předjaří a za pár týdnů se přihlásí Velikonoce, tak se musíme postarat, aby bylo všechno pořádně přichystané, protože to by byla velikánská ostuda pro celý zaječí rod, kdyby chyběla malovaná vajíčka! Ono to není jen tak namalovat velikonoční vajíčko! To se napřed musí domluvit se slepičkami v kurníku, že budou snášet jen bílá, protože na hnědých to barvení nevypadá tak hezky. Potom se musí splašit veselé jarní barvičky, zaječí holky a kluci si pořádně umyjí tlapky a dají se do práce… tamhle vlnka, semhle puntík… žlutá, modrá zelená a ještě trochu červené pro radost… a je to! Necháme je pořádně uschnout a maminka zaječice je ještě přeleští kouskem kůžičky ze slaninky, aby se pěkně leskla.
Než to všechno uděláme, rozkvetou zatím kočičky a jehnědy, určitě si pospíší i zlatý déšť a narcisky s tulipány, zahrádka bude plná modřenců a možná zbude ještě i nějaký ten proužkovaný krokus. To bude slávy! Jaro už je zase tady!
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny články autorky


Komentáře
Poslední komentář: 07.08.2016  09:32
 Datum
Jméno
Téma
 07.08.  09:32 kusan
 07.08.  07:55 Von
 07.08.  06:27 LenkaP
 07.08.  05:40 Bobo :-)))