Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Vlastimil,
zítra Eduard.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamětníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
 
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
 
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
 
Hodina klavíru v protileteckém krytu z dob Protektorátu
                         
Jako malý chlapec jsem od září 1943 do ledna 1944 chodil  na hodiny klavíru k pedantickému prof. Komárkovi. V  této  válečné  době občas létaly nad  územím  tak zvaného Protektorátu Čechy a Morava  svazy amerických  těžkých bombardérů.  Vždy, když se přiblížily k našemu městu Hradec Králové, zazněly výstražné sirény a lidé pospíchali se ukrýt do nejbližšího protileteckého krytu.
 
Jednou- během  celkem dosti otravné hodiny klavíru - se  právě ozvala  výstražná siréna. Nadšeně jsem vyskočil od klavíru a chystal se  utíkat do našeho krytu. Ale přísný pan profesor mně zklidnil: „Ne, ne, chlapče, hodina ještě neskončila. Pokračovat budeme  v protileteckém krytu!“ Vyšli jsme hned na ulici a zamířili k sousednímu hotelu AVION. To byla robustní budova s pevným  železobetonovým nosným skeletem a právě proto v jejím  suterénu  byl zřízen náš nejbližší protiletecký kryt.  Běžně večer  zde fungoval noční bar s tanečním parketem a proto tam bylo  pochopitelně i piano, což pan profesor dobře věděl.  Okolní obyvatelé se  již  rozsazovali   kolem stolků  a divili se, co se  zde dnes bude dít. Což mému panu profesorovi vůbec nevadilo.  Prostě mi přísně nakázal, abych usedl  za piano a  pokračoval  v tom otravném prstovém cvičení.
 
Kdyby ty učební skladbičky z Bayerovy „Školy hry klavírní“ měly aspoň nějakou melodii nebo zajímavý rytmus…. Kdepak -všichni, kdo se kdy učili hrát na klavír,  dobře vědí oč jde. Chudáci obyvatelé z okolí- povinně  shromážděni v tomhle krytu. Nikdo z nich  nesměl po vyhlášení poplachu zůstat  doma nebo na ulici, na to policie přísně dohlížela. Utéci z  krytu tudíž nemohli a tak museli  poslouchat to moje „brnkání na nervy“, no dobrou půlhodinku. Já sice zaregistroval jakési „napětí v sále“.  Snad  proto ztrémovaný, že poprvé (a naposledy) vystupují  před publikem, jsem bohužel  hrál ještě hůře než normálně, ale co  jsem mohl dělat? Když bombardovací svaz přeletěl město  a sirény  konečně odhoukaly „Konec leteckého poplachu“,  všichni s úlevou vycházeli na ulici.
  
Asi o 25 let později  jsem  náhodou  potkal jednoho Hradečáka, který právě  přijel do Prahy na návštěvu. Zavzpomínali jsme si a já mu vyprávěl i tuhle válečnou příhodu.  Jak to slyšel, bolestivě  zvolal: „Jo to jste byl Vy ten chlapeček za pianem! Já si to moc dobře pamatuji, já v tom krytu byl a to vaše muzicírováni jsme museli protrpět až do konce poplachu“.
 
On ten profesor měl bradku a dnes bych ho mohl připodobnit  k populárnímu řediteli Prognostického ústavu profesoru Komárkovi. Takže  zde byla nejen shoda jmen, ale i výrazu tváře. A  rodák z Hradce  pokračoval: „Ten  Váš učitel  vypadal tak přísně, že se nikdo v baru  neodvážil  mu něco říci. Já Vám povím, že  tohle  byl  nejdelší a nejhroznější nálet, jakým já jsem kdy za války zažil“.
 
To jsou paradoxy, že?
 
Malá historická poznámka  na okraj této vzpomínky: Přes dost časté přelety spojeneckých bombardérů samotný Hradec Králové nebyl  za války, ani Květnové revoluce 1945  na rozdíl od blízkých Pardubic či  Kolína- naštěstí nikdy bombardován.  
 
Julius Holovacký


Komentáře
Poslední komentář: 16.03.2016  09:39
 Datum
Jméno
Téma
 16.03.  09:39 Von
 16.03.  08:30 ferbl
 16.03.  08:08 KarlaA
 16.03.  06:17 Jitka