Šestka na vysvědčení?
Čtyřka z mravů? A že by i pětka z mravů?
Budoucí slavný spisovatel Karel Poláček dostal na vysvědčení z chování hodnocení méně zákonné pro vzdorovité chování. Tedy 4 z mravů. Bylo to na konci druhého pololetí kvinty na gymnáziu v jeho rodném Rychnově nad Kněžnou ve školním roce 1907/8.
Současně měl na vysvědčení tři nedostatečné (v jazyce latinském, jazyce řeckém a mathematice) a čtyři dostatečné (v jazyce českém jakožto vyučovacím, přírodopise, jazyce německém, v dějepise a zeměpise; tehdy to byl jeden předmět). Klasifikovala i pilnost, tak tedy v 1. pololetí měl nestálou a ve druhém nepatrnou.
Poté byl přijat do kvinty vyššího gymnázia v pražské Truhlářské ulici (druhý český ústav, kde byla reálná naděje, aby Žid dosáhl maturity, byla až v Domažlicích), ale i tam bylo typické, že postupoval do vyšších tříd s reparátem. V septimě - jinde se píše v oktávě - obdržel nedostatečnou známku, jinde se praví minus dostatečně z české kompozice na téma Pokus o fejeton, kterážto práce byla předčítána za halasného posměchu celé třídy.
A čtyřka z mravů později? Nebo jak se tehdy psalo neuspokojivé chování? Vím o jednom, kdo ji na vysvědčení měl; tehdy byly čtyři stupně z chování: 1=velmi dobré, 2=uspokojivé, 3=méně uspokojivé, 4=neuspokojivé. Jmenuje se V. K., dostal ji v 1. pololetí školního roku 1953/54 a je napsána na jeho vysvědčení.
Trocha historie navrch -
volně podle údajů Pedagogického muzea Jana Ámose Komenského v Praze
1774 - Všeobecný školní řád Marie Terezie zavedl povinnou školní docházku. Předtím mělo hodnocení žáků na školách podobu volného posudku, který stávající učitel předával budoucímu učiteli žáka. Spíše než o vysvědčení můžeme hovořit o „osvědčení o studiu“, které studenti například dostávali po ukončení středoškolského studia v případě, že hodlali dále studovat. Původně se vysvědčení nevydávalo v pololetí a na konci školního roku tak, jak jsme zvyklí dnes, ale žáci je dostávali až tehdy, když po absolvování školní docházky opouštěli školu.
1805 - posuzovalo „Politické zřízení školské“ mravy jako velmi dobré, dobré, prostřední, školnímu řádu nepřiměřené a prospěch jako velmi dobrý, dobrý, prostřední, slabý.
1884 - se ruší čtvrtý stupeň z mravů.
1905 - Zatímco pro obecné školy zůstává v platnosti dosavadní klasifikace prospěchu, která do té doby platila i pro měšťanské školy (1= velmi dobrý, 2= dobrý, 3= dostatečný, 4= sotva dostatečný, 5=nedostatečný), pro měšťanské školy se zavádí pětistupňové hodnocení prospěchu (1=výborný, 2= chvalitebný, 3= dobrý, 4=dostatečný, 5=nedostatečný), mravy (1=chvalitebné, 2=uspokojivé, 3=zákonné, 4=méně zákonné - to měl náš Karel Poláček, 5=nezákonné); pilnost: 1=vytrvalá, 2=náležitá, 3=dostatečná, 4=nestálá, 5=nepatrná - tato hodnocení měl Karel Poláček.
1937 - školní a vyučovací řád pro klasifikaci chování stanovil stupnici tří známek (1=chvalitebné, 2=uspokojivé, 3=neuspokojivé).
1943 - zavedena šestistupňová klasifikace prospěchu (1=velmi dobrý, 2=dobrý, 3=uspokojivý,4= dostatečný ,5=sotva dostatečný a 6=nedostatečný) a chování (1=chvalitebné, 2=uspokojivé, 3=méně vyhovující, 4=nevyhovující).
1945 - se naše školství vrátilo k pětistupňové stupnici hodnocení prospěchu.
1951 - Klasifikační řád předepisoval známky z chování (1=velmi dobré, 2=uspokojivé, 3= méně uspokojivé, 4=neuspokojivé). V 1. pololetí školního roku 1953/4 měl tedy náš žáček šesté třídy na vysvědčení z chování čtyřku, ale na konci roku z chování dvojku…
1963 - Klasifikační řád zrušen. Od té doby je jen trojka z chování.