OKÉNKO DO 2.TŘÍDY – nahlédnutí č.9
Kdyby někdo tvrdil, že ho přítomnost inspektorů ve škole nemůže rozházet, určitě by přeháněl.
„Jsou tu.“ Z okna jsme sledovali přijíždějící auta a vystupující inspektory. Děti vzorně zdravily- první den hodně, pak už trochu míň.
Navenek úsměvy, uvnitř trochu tíseň. Vypadají mile, zdvořile zdraví, chovají se přátelsky – no jo, ale přišli kontrolovat. O přestávce jsme se shlukli ve sborovně u nástěnky, kde se objevil rozpis - kdo, kam a na kterou hodinu. Do naší 2.A zavítá pan inspektor až druhý den,v úterý, na hodinu prvouky. Ach jo.
Hodinu jsem v duchu rozmýšlela o něco déle než jindy- kdybych napsala, že ne, stejně byste mi to nevěřili. Ale předvádět s dětmi nějaké „divadýlko“, to by se nemuselo vyplatit. Na údivu a bezradnosti kluků i holčiček by se to totiž ihned poznalo. A tak jsme ukázali hodinu běžnou, normální.
Jako jindy při prvouce dětičky běhaly po třídě - tentokrát jedna řada lezla po čtyřech a předváděla savce, druhá „plavala“ jako ryby, třetí poletovala jako ptáci (fotka ptáků se bohužel nepovedla, jejich zběsilé mávání křídly se mi rozmazalo). Můžete se pokochat alespoň savci a rybami, které neváhaly ulehnout a vyválet se na podlaze - prý byla sranda.
Chcete-li, prohlédněte si i fotku pana inspektora, který se usadil se svým notebookem do zadní lavice a pobaveně nás pozoroval. Povolení fotografovat mi samozřejmě poskytl předem a neměla jsem s tím problém ani u ostatních. Jen jeden odmítal a po krátkém přemlouvání jsme se nakonec „usnesli“ na fotce zezadu.
Děti brzy zapomněly, že jsou sledovány a chovaly se úplně normálně. Hodina je bavila a k mé velké radosti měly ruce stále nahoře. Filip exceloval svými znalostmi o kukačce. Potěšil mě - vyprávěla jsem jim to už loni - jaká je kukačka macecha, když svá vajíčka strká do cizích hnízd, ale jaká je zároveň statečná, když likviduje ty největší chlupaté housenky v lese. Pak jsme si všichni s chutí zakukali.
Následovalo řešení zapeklitých problémů - čím je zvláštní leknín, proč jsou v rybníce štiky, jak se rozezná dub od buku či šiška smrková od jedlové… Podle data narození se pak všichni rozběhli po třídě do kouta jarního, letního, podzimního a zimního a hodinu chvilku „řídily“ děti podzimní - máme přece listopad!
Následné opisování věty z tabule narušila roztomilá perlička. Lucka se zmateně podívala do svého sešitu, popadla ho a pelášila za mnou. „Paní učitelko, já tu mám nějakou čmáranici a nevím, co s ní…“ Pan inspektor zvědavě zvedl hlavu. Ukázalo se, že aniž jsem si všimla, posbíral pár sešitů kolem sebe, prolistoval je a svou prohlídku zpečetil datem a podpisem.
Lucku jsem ujistila, že má velké štěstí, neb má ve svém sešitě na památku autogram pana inspektora a holčička se spokojeně vrátila na místo. Na závěr jsme „probrali“ státní svátek, který druhý den následoval a skřítkovi Vlastíkovi, který ze skříně sleduje, jak budujeme své vlastenecké kompetence, jsme zazpívali „Krásná je krásná naše česká zem“.
Kromě toho, že si Lukášek na závěr spletl pana prezidenta se sv.Václavem, už všechno proběhlo tak, jak mělo. Nechci se vytahovat, ale pan inspektor nás velmi pochválil. Že jsou dětičky šikovné a hodina moc pěkná. Oddechla jsem si, přece jen jsem se tak trochu obávala, abychom to škole „nepokazili“. A protože kontrola byla zaměřena především na vzdělávací program, školní dokumenty a papíry všeho druhu, k nám do třídy už naštěstí nikdo další nedorazil.
Ve čtvrtek odpoledne to skončilo. Cítila jsem ulehčení, když jsem se oknem dívala za odjíždějícím autem. Obávaný týden je za námi. Jak to celé dopadlo, na to si teď musíme pár dní počkat, než přijde oficiální písemné hodnocení naší školy. Ale snad dobře, žádná závažná pochybení zjištěna nebyla, ta drobná se ihned opravila.
A víte, co jsem zjistila? Vypjatá atmosféra stmeluje kolektiv!
Eva Procházková
Další články autorky: