22.2. 1771 v Římě se narodil Vincenzo Camuccini, zemřel 2.9. 1844 rovněž v Římě. Byl to italský malíř období neoklasicismu. Camuccini se narodil do aristokratické rodiny v Římě a nejprve studoval u svého bratra Pietra, restaurátora obrazů, než dokončil své školení krátkým pobytem v ateliéru malíře Domenica Corviho. Velkou část své rané kariéry strávil studiem a kopírováním antických soch a maleb starých mistrů – zejména fresek od Raphaela a Michelangela ve Vatikánu.
Jeho první a pravděpodobně nejznámější obraz je Smrt Césara z roku 1798. V průběhu své kariéry se zabýval malbou starořímských a biblických témat. Ke konci svého života se stal sběratelem vlámských a nizozemských obrazů. Camuccini byl nadaný kreslíř a jeho kresby byly velmi ceněny jeho současníky. Od roku 1814 byl Camuccini na vrcholu svého úspěchu a obdržel řadu důležitých zakázek, veřejných i soukromých. Byl i nadaným portrétistou.

19.2. 1987 zemřela Milada Marešová, narozená 16.11.1901. Byla to česká malířka, ilustrátorka. Studovala nejprve na umělecko průmyslové škole, v roce 1918 přešla do ateliéru Vojtěch Hynaise na AVU v Praze. Ještě za studií vytvořila rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů, příběhů pro tzv. domácí biograf.

V roce 1922 podnikla studijní cestu po Německu. Následoval pobyt v Paříži, navštěvovala přednášky Františka Kupky. Již v roce 1925 se konala její první výstava v Topičově salonu v Praze. Velkého uznání se jí dostalo v roce 1927, kdy vystavovala v Aventinské mansardě v Praze. Malířku vždy přitahovalo téma ženství: zasazovala se o nový, minulostí nepokřivený pohled na ženu. Větší část druhé světové války malířka strávila v ženské káznici Waldheim, kam byla převezena nedlouho po zatčení gestapem roku 1940 za spolupráci na ilegálním časopise V boj, do nějž jako ilustrátorka přispívala.
Po válce pak téměř na dvacet let přerušuje svou malířskou práci a věnuje se převážně ilustrování knih, kterých za svůj život výtvarně doprovodila na dvě stě.

V nedávné době jsme mohli vidět některá díla malířky Milady Marešové na výstavě Galerie hlavního města Prahy s názvem Nové realismy.

12.2.1799 v Praze zemřel František Xaver Dušek, narozený 8.12.1731.

František Xaver Dušek byl český hudební skladatel, pedagog a pianista, manžel zpěvačky Josefiny Duškové, přítel Leopolda Mozarta a jeho syna W. A. Mozarta. F.X. Dušek byl jednou z předních osobností hudební Prahy koncem 18. století a je považován a zakladatele české klavírní školy. Vynikl jako virtuos na cembalo i kladívkový klavír. Vysoce ceněna byla jeho interpretace Johana Sebastiana Bacha i Philipa Emanuela Bacha.

Ve svém letním sídle na Bertramce manželé Duškovi vedli hudební salon na vysoké úrovni, přijímali nadějné umělce i slavné hudebníky, kteří zavítali do Prahy.

František Xaver Dušek složil 37 symfonií, několik serenád, 36 dechových sextetů, 26 smyčcových kvartetů a okolo 23 smyčcových trií, 6 klavírních trií, četné písně a koncertní árie, a mnoho dalších drobných skladeb. Hudební badatelé očekávají, že v archivech šlechtických rodin se ještě najdou díla Františka Xavera Duška, která doposud nejsou známa.
Pohřben byl na Malostranském hřbitově v Praze

9. 2. 1800 se v Chrastavě narodil Josef Führich, zemřel 13. 3. 1876 ve Vídni.
Rodák ze severních Čech Josef Führich prožil většinu života ve Vídni. Byl činný v oboru nástěnného malířství, tabulových obrazů, kresby a grafiky. Jeho mládí bylo spjaté se severočeskou německy mluvící komunitou. Maloval historické a náboženské náměty, v menší míře též portréty. Malířské začátky získal v dílně svého otce, chrastavského malíře a rytce Václava Führicha.

Byl podporován Kristiánem Kryštofem hrabětem Clam-Gallasem a vstoupil v roce 1819 na pražskou Akademii k Josefu Berglerovi. Studia dokončil v roce 1825. V letech 1827 - 1829 pobýval v Římě, kde se připojil ke skupině nazarénů. Pobyt v Římě byl tehdy považován za vrchol umělecké průpravy. Po návratu žil pět let v Praze, avšak v roce 1834 přesídlil do Vídně, kde s přestávkou v letech 1848-1851 setrval až do konce života.

V roce 1840 byl jmenován profesorem Akademie ve škole historické kompozice, od roku 1851 byl profesorem mistrovské malířské školy. V padesátých letech vytvořil své nejvýznamnější dílo, nástěnné malby pro novostavbu kostela Altlerchenfelder na předměstí Vídně. Za tuto práci byl povýšen do šlechtického stavu.
Podle jeho nákresů byla vytvořena křížová cesta na Petříně, okno v kapli sv. Ludmily v chrámu sv. Víta, fresky v kostele sv. Ignáce, socha sv. Václava na Karlově mostě. Kostelu svého rodného města věnoval oltářní obraz Panna Marie v zeleni.

V roce 1875 byla na počest Führichova životního jubilea uspořádána ve Vídni velká retrospektivní výstava jeho díla. Malíř zemřel v následujícím roce jako vážený a ceněný umělec. V nedávné době byla v Oblastní galerii v Liberci a poté v Národní galerii v Salmovském palci uspořádána výstava z díla Josefa Führicha.

6.2. 1868 se narodil Josef Bašek, zemřel 25.11. 1914 či 1917. Data se různí. Byl to český malíř, krajinář. Studoval na pražské malířské akademii, v letech 1890 - 93 v krajinářské škole profesora Julia Mařáka. Z rodinných a materiálních důvodů vstoupil do c.k. rakousko-uherské armády. Maloval i jako aktivní důstojník, svá díla tvořil v Haliči, v Uhrách a v přímoří u Kotoru. Nějaký čas byl učitelem kreslení na kadetní škole ve Vídni. Od mládí trpěl plicním onemocněním, což vedlo spíše k samotářskému životu. Malíř Josef Mašek rád maloval měsíční noci, soumraky, osvětlená okénka, šero, mlhavé krajiny, tající sněhy.

2.2. 1888 v Chrudimi se narodil Gustav Porš, zemřel 2.5. 1955 ve Skutči. Byl to český akademický malíř, který je známý především svou krajinářskou tvorbou a zobrazením české přírody. V letech 1912 - 1915 vystudoval Akademii umění v Praze u prof. Vlaho Bukovace a Jana Preislera. Je známý zejména jako krajinář, tvořil především na Českomoravské vrchovině, ve Skutči, kde měl vilu a rodinu, a v Železných horách.

Zcela nedávno měl Gustav Porsch úžasnou výstavu v Galerii České spořitelny v Praze. A zde pár slov malíře Františka Kavána:
"Byl jsem na Poršově výstavě báječné. Zimy jeho jsou vůbec nejlepší, co se tady u nás namalovaly. Mně můžete věřit. Ale i mnoho obrazů jiných z druhých ročních období", hodnotí obdivně práci Gustava Porše o generaci starší František Kaván, který žil dva roky ve Vítanově u Hlinska na Vysočině a věděl, jak těžké je namalovat zasněženou krajinu - odstíny bílé a zimní vzduch.
Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo výstavu Gustava Porše navštívil, bylo to krásné a člověk se ponořil do zcela jiné časové dimenze.

31.1. 1938 zemřel Alois Provazník, narozený 9.1.1856. Byl to český varhaník a hudební skladatel. Jako dítě zpíval v chlapeckém sboru baziliky sv. Markéty v Břevnovském klášteře. Zpíval a hrál jako houslista i v dalších pražských kostelech. Vystudoval Varhanickou školu v Praze, kde byl žákem Františka Skuherského. Stal se ředitelem kůru v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Blatné. V roce 1886 se přestěhoval do Rychnova nad Kněžnou, kde působil jako varhaník a učitel hudby až do konce svého života.
Jako skladatel se věnoval převážně chrámové hudbě. Komponoval však také hudbu světskou a instruktivní skladby pro výuku hudby. Děti Aloise Provazníka se rovněž věnovaly hudbě a zpěvu.

27.1. 1805 se v Londýně narodil Samuel Palmer, zemřel 24.5. 1881 Redhill, Velká Británie.

Byl to britský krajinář a grafik, rytec, tiskař, i plodný spisovatel. Samuel Palmer byl klíčovou postavou romantismu v Británii; vlivné byly zvlášť jeho obrazy s venkovskou tematikou. Zhruba od dvanácti let maloval kostely a ve čtrnácti poprvé vystavoval díla inspirovaná Turnerem na Královské akademii. Věnoval se malbě, jeho život nebyl příliš radostný, měl s rodinou finanční těžkosti. Samuel Palmer s ostatními výtvarníky vytvořili skupinu známou jako Antičtí národové. Malovali především krajiny, hlavně v měsíčním světle, akvarelem či hustým sépiovým inkoustem. Některé z obrazů jako Palmerova Krajina s měsícem a stádem ovcí jsou nepřekonatelně působivé.

21.1. 1961 zemřel Alfred Kunft, narozený 3.8. 1892 v Ústí nad Labem. Alfred Kunft byl německo-český grafik a malíř.

V letech 1920 - 1921 studoval Uměleckoprůmyslovou školu ve Vídni u Bertholda Löfflera. V roce 1915 narukoval do první světové války, rok poté byl ale zajat. Zbytek válečného běsnění prožil na Sibiři.
Od roku 1922 byl zaměstnán jako učitel kreslení na libereckém učitelském ústavu. Pracoval také jako sklářský návrhář u Josefa Riedla v Polubném. Alfred Kunft byl zakládajícím členem Oktobergruppe. Pravděpodobně nejucelenější sbírku tvorby Alfreda Kunfta lze najít v Oblastní galerii v Liberci, ojediněle se jeho práce nachází v soukromých sbírkách. V roce 1925 začal Kunft pracovat pro Josefa Riedela v Polubném a začal vytvářet návrhy skla, tehdy nový styl - moderní art deco. Měl svou prezentaci v Paříži. Po velkém úspěchu se Alfred Kunft začal sklářské tvorbě věnovat naplno.Umělcovy skleněné vázy jsou ve sbírkách například ve Švédsku a v Německu.

18.1. 1934 v Písku zemřel Otakar Ševčík, narozený 22.3. 1852 v Horažďovicích.
Otakar Ševčík byl český houslista, sólový i orchestrální hráč a významný houslový pedagog, který se řadí mezi zakladatele novodobé výukové metody hraní na housle. Pocházel z Horažďovic v Čechách a vyrostl z nejprostších poměrů kantorské rodiny k nejvyšším uměleckým metám jako výkonný houslista i jako houslový pedagog. K hudbě byl Ševčík veden již od mládí, kdy hudební základy jeho osobnosti položil otec učící ho zpěvu, hře na klavír a na housle. Vystudoval pražskou konzervatoř a v roce 1873 se stal koncertním mistrem.
K jeho žákům patřili mimo jiné Jan Kubelík a Jaroslav Kocian. Dosáhl jedinečných výsledků i ohlasu, v oboru své činnosti může být považován za jednu z největších postav světa. Během svého života vytvořil značné encyklopedicky obsáhlé dílo, které se věnovalo progresivní houslové technice do té doby nepřekonatelné.

14.1. 1955 v Tatobitech zemřel Jan Dědina, narozený 1.9. 1870. Byl to český malíř, kreslíř a ilustrátor, autor spisů o umělcích. Vystudoval Umělecko průmyslovou školu u profesora Ženíška, studoval také sochařství u profesora Josefa Václava Myslbeka.
Po ukončení studií byl nucen narukovat do rakouské armády, ale dezertoval do Francie. V Paříži se usadil a začal rozvíjet svou uměleckou kariéru. Stal se oblíbeným portrétistou akademického období a secese. Účastnil se pařížských Salonů a spolupracoval s významnými umělci, jako byli Albert Besnard, Luďek Marold, Alphonse Mucha a Auguste Rodin.
Výstav v Salonu se zúčastňoval pravidelně a jeho díla byla kupována do státních francouzských sbírek. V roce 1902 byl členem Rodinova doprovodu při jeho návštěvě Prahy. V roce 1909 se vrátil na základě amnestie do Čech.
Jan Dědina měl celkem sedm dětí. Mezi jeho potomky patří syn Jan Dědina, historik a autor středoškolských učebnic dějepisu, a syn Ivo Gabriel Dědina (známý v cizině jako Yvo Gabriel Dédina d'Anceaux), hudební skladatel, filozof a ekolog.

11.1.1944 v Praze zemřel Arnošt Hofbauer, narozený 26.4. 1869 tamtéž. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a AVU. Jeho učiteli byli Vojtěch Hynais, Maxmilián Pirner a František Ženíšek. Roku 1897 odešel do Vídně, kde se vzdělával v divadelním malířství a zde se poté také živil malováním divadelních dekorací. Podnikl studijní cesty do Benátek, Paříže, Berlína, Dalmácie, Raveny a Florencie. Byl zakládajícím členem SVU Mánes, pracoval v redakci časopisu Volné směry.
Vyučoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Arnošt Hofbauer se proslavil zejména jako autor secesních plakátů, například Hana Kvapilová – Recitace, 1898. V roce 2013 byla k 70. výročí úmrtí Arnoštu Hofbauerovi v Galerii Diamant SVU Mánes uspořádána výstava, která představila umělcovy obrazy, kresby, grafiky, plakáty i skicáře z rodinného archivu. Arnošt Hofbauer maloval olejem a pastelem, tématem jeho obrazů byla jak krajina, tak i figura, za pozornost stojí jeho obrazy zvířat.

zdroj internet

9.1. 1890 se v Malých Svatoňovicích narodil Karel Čapek, zemřel 25. 12. 1938 v Praze.
Byl to český prozaik, dramatik, novinář, filmový libretista, básník a překladatel, literární, divadelní a výtvarný kritik, estetik a filozof. Pocházel z rodiny lékaře jako nejmladší ze tří dětí. Bratr Josef vynikl jako malíř a spisovatel, sestra Helena kromě několika próz je autorkou vzpomínkové knihy Moji milí bratři.

Karel Čapek vystudoval Gymnázium v Hradci Králové, po absolvování pokračoval studiem jazyků, estetiky a dějin umění na Filozofické fakultě v Praze. Rád cestoval, pracoval na zahradě a velice kladný vztah měl také vztah ke zvířatům. Krátkou dobu působil i jako vychovatel ve šlechtické rodině. Jeho ženou se stala dlouholetá přítelkyně herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová.

Psal povídky, hry, romány, drama, cestopisné fejetony, knihy pro děti. Ve své tvorbě spolupracoval i se svým bratrem Josefem. Nejznámější díla jsou: Matka, Bílá nemoc, Věc Makropulos, Povídky z jedné a druhé kapsy, R.U.R., Ze životy hmyzu, Krakatit, Válka s mloky, Dášenka čili život štěněte a mnoho dalších.

8.1.1324 zemřel v Benátkách Marco Polo, narozený 15.9. 1254. Narodil se v kupecké rodině, možná v Benátkách. Jako mladík cestoval se svým otcem a strýcem na Východ až do daleké Číny, kde zůstali po dobu 17 let.

Veškeré zážitky z mnohdy strastiplného putování popsal Marco Polo ve slavné knize Milion.
Cestopis je prvním zeměpisným dílem o Asii a cenným zdrojem historických informací. Časem se objevily ojedinělé názory, že Marko Polo snad ani v Číně nebyl, neboť v čínských pramenech se neobjevuje jeho jméno.

2.1. 1971 v Častolovicích zemřel Jiří Hudeček, narozený 1.5. 1910 ve Zlíně. Podle některých pramenů to byl adoptivní syn malíře Antonína Hudečka.
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, zaměření užitá a dekorativní malba v architektuře a propagaci. Poté vystudoval na Univerzitě Palackého v Olomouci Pedagogickou fakultu. 1975-92 pedagog na SUPŠ Uh. Hradiště. Člen UVU, člen Sdružení výtvarných umělců a teoretiků jihovýchodní Moravy. Autor zachycuje pomíjivou atmosféru krajiny, blízká jsou mu zákoutí lesů, meandry řek či nostalgicky otevřené krajiny. Se stejným zádumčivým pohledem se zaměřuje na zákoutí starých dvorků, s nostalgickým pohledem ukazuje zájemcům o jeho obrazy mizející svět svého dětství. Je malířem nálady i realistou s hlubokým lidským cítěním. Časté byly pobyty malíře v Itálii, do které se zamiloval a italská krajina se stala námětem jeho obrazů.