Citace Bible:PRVNÍ IZAJÁŠ. Kniha Izajášova představuje soubor prorockých výroků z různých dob a různého prostředí, proložený menšími literárními celky víceméně neznámého původu, např. sbírkou výroků proti pronárodům, tzv. ´izajášskou apokalypsou´, nebo vyprávěním o zbožném králi Chizkijášovi a Izajášově prostřednictví v době asyrského nebezpečí. Tyto sbírky prošly svým samostatným vývojem, nežli byly zahrnuty do spisu nadepsaného příznačně Izajáš, což značí ´Hospodin je spása´.
DRUHÝ IZAJÁŠ. Jméno Izajáš je třeba pokládat za nadpis, vystihující obsah celého spisu, nikoli za podpis autora. Navazuje sice na jméno proroka z 8. stol. př. Kr., ale nechává klidně mluvit i různé bezejmenné svědky o něm a připojuje posléze k těmto ´izajášským´ oddílům i další, v nichž se prorokovo jméno vůbec nevyskytuje a které celým svým koloritem ukazují do jiné doby a odlišných poměrů. Např. od kap. 40 se ocitáme v babylonském zajetí a slyšíme dokonce jméno perského krále Kýra, vítěze nad Babylonií. Jsme tedy vzdáleni od dob Izajášových o více než půldruhého století, ale společným jmenovatelem zůstává představa spásy. To umožnilo připojit knihu výroků tohoto nám jinak neznámého proroka, kterého nazýváme Druhým Izajášem, ke sbírce označované jako První Izajáš. Způsob připsat některé dílo někomu již slavnému byl ve starověku pokládán ani ne tak za projev skromnosti, jako spíše za projev sounáležitosti. Bezejmenný autor se tak prohlásil za kongeniálního s tím, jehož jménem se jeho dílo ozdobilo. I řecký filosof Platón neváhal nadepsat svou práci jako Sokratovu. Tím spíše můžeme tomuto způsobu rozumět u biblických autorů, u nichž nešlo o to, aby oni byli oslaveni, nýbrž aby byl vyvýšen jen Bůh sám ve své jedinosti.
RADOSTNÁ ZVĚST. Kniha Izajášova nás uvádí jak v první, tak v druhé části do dob nesmírně těžkých a nebezpečných. Nejdříve to byli Asyřané, kteří ohrožovali Judu a oblehli Jeruzalém; potom to byli Babyloňané, kteří dílo zkázy dokončili, město i chrám zničili a lid odvlekli do zajetí. Ale slyšíme v situacích lidsky téměř beznadějných jásavé ´Immanuel´ ( S námi Bůh) a Druhý Izajáš dovede rozezvučet ty nejjásavější struny a vyznávat Hospodina jako Prvního i Posledního, přestože lid upadl do otroctví a všechno ztratil. Jeho Bůh však nebyl přemožen. Modly zajdou, Hospodin stvoří všechno nové. Plným právem jsou kapitoly 40 – 55 označovány jako starozákonní evangelium, radostná zvěst.
CENNÉ SVĚDECTVÍ. Obzvláštními milovníky Knihy Izajášovy byli essejští sektáři, kteří od 2. stol. př. Kr. do r. 68 po Kr. žili v ústraní judské pouště v nehostinné pustině kumránské. Jejich sběratelské a opisovačské píli vděčíme za to, že nám dochovali opisy všech starozákonních knih (s výjimkou knihy Ester), a to ve více opisech nebo aspoň ve zlomcích. Z nejvzácnějších je rukopis celé knihy Izajášovy,
7,5 m dlouhý svitek, původem patrně z Babylonie, nalezený r. 1947 v tzv. první kumránské jeskyni. Shoduje se překvapivě s naším kanonickým textem, ačkoli pochází z doby před kanonizací Starého zákona a neprošel žádnou redakcí chrámovou. Je to vzácné svědectví o věrnosti biblického podání.
Slovo Bible: DAR DUCHA
Až bude na nás vylit z výše duch,
poušť se stane sadem
a sad bude mít cenu lesa.
I na poušti bude přebývat právo
a v sadu se usídlí spravedlnost.
Spravedlnost vytvoří pokoj,
spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.
Můj lid bude sídlit na nivách pokoje,
v bezpečných příbytcích,
v klidných místech odpočinku,
i kdyby na les padlo krupobití
a město bylo srovnáno se zemí.
Blaze vám, kteří budete osévat zemi všude zavlažovanou
a volně necháte běhat býka a osla.
PÁD DCERY BABYLÓNSKÉ
Sestup a seď v prachu,
panno, dcero babylónská!
Seď na zemi, připravena o trůn,
kaldejská dcero!
Už tě nebudou nazývat
změkčilou a zhýčkanou.
Chop se mlýnku a mel mouku!
Odkryj závoj,
zvedni vlečku, odkryj nohy,
přebroď řeky!
Ať se odkryje tvá nahota,
ať se ukáže tvá hanba.
Vykonám pomstu, nikdo mi nezabrání.
Náš vykupitel je Svatý Izraele.
Jeho jméno je Hospodin zástupů.
VÝZVA K HLEDÁNÍ HOSPODINA
Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít,
volejte ho, dokud je blízko.
Svévolník ať opustí svou cestu,
muž propadlý ničemnostem svoje úmysly;
nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním,
k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho.
Mé úmysly nejsou úmysly vaše
a vaše cesty nejsou cesty moje,
je výrok Hospodinův.
Jako jsou nebesa vyšší než země,
tak převyšují cesty mé cesty vaše
a úmysly mé úmysly vaše.
Spustí-li se lijavec
nebo padá-li sníh z nebe,
nevrací se zpátky,
nýbrž zavlažuje zemi
a činí ji plodnou a úrodnou,
takže vydává símě tomu, kdo rozsívá,
a chléb tomu, kdo jí.
Tak tomu bude s mým slovem,
které vychází z mých úst:
Nenavrátí se ke mně s prázdnou,
nýbrž vykoná, co chci,
vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.
S radostí vyjdete
a budete vedeni v pokoji.
Hory a pahorky
budou před vámi zvučně plesat
a všechny stromy v poli budou tleskat.
Místo trní vyroste cypřiš,
místo plevele vzejde myrta.
To bude k oslavě Hospodinova jména,
za trvalé znamení, které nebude vymýceno.
Příště nabídnu knihu JEREMJÁŠ
Ilustrace - internet