Pamětníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat.
Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.
Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.
VZPOMÍNKY na písně mé babičky Marie
Moje babička Marie se narodila v únoru roku 1866 jako nemanželská. Její maminka, moje prababička, ještě téhož roku zemřela na choleru a výchovy pohrobka se ujala rodina jejího biologického otce. Za mého dědečka se babička provdala roku 1893 a spolu žili, dochováni svými dětmi, až do své smrti.
Jak to tenkrát bylo, chodila babička pravidelně do kostela a to i na ranní roráty. Měla v kostelní lavici své místo, své klekátko a svůj zpěvník. Rozumělo se samo sebou, že to místo nikdy nezasedl. Podobné domovské právo v kostelních lavicích mělo i několik dalších žen, každodenních návštěvnic kostela.
Babička chodila i na různé poutě s pobožností do okolí, ale i do vzdálenějších míst, jako do Staré Boleslavi. Jednou nám přivezla z takové poutě kříž a na zadní stranu napsala doslovně: „Pane Ježíši, buď vždy s námi – ze Staré Boleslavi 1930 29ho června M.N“
Dodnes nemohu pochopit, jak se na tyto poutě dostávala? Snad pěšky s procesím? Ten kříž je jeden metr vysoký a 45 cm široký. Kříž visel dlouhá léta u nás doma na schodišti, dnes je na venkovské chalupě. Dodnes je ozdobený babiččiným růžencem, s malým křížkem ze slonové kosti, jenž v sobě skrýval ve skleněné čočce obrázek Staré Boleslavi.
Tatínkovi rodiče zemřeli uprostřed rodiny v pohodě. Babička ve svých 82 letech, děda v 89 letech. Oba pohřby byly vypraveny z domu smutku, kuchyň se změnila ve slavnostně černou komnatu s otevřenou rakví a řadou svící a s květinami. Blízcí lidé se přicházeli zemřelým poklonit. V obou případech to byla důstojná smrt po naplněném životě, pozůstalí byli smutní, ale nikoli traumatizovaní. V den pohřbu předjel pohřební vůz ze všech stran prosklený, ozdobený stříbrnými anděly a věnci květin, na kozlíku seděl livrejovaný kočí s dvourohým kloboukem. Koně byli rovněž smutečně ozdobeni, na hlavách černé chocholy a na sobě černé pokrývky se stříbrným vyšíváním. Před koňmi kráčela volným krokem smuteční kapela a kněz s ministranty. Za rodinou, která šla za smutečním vozem, se po celou cestu městečkem řadili sousedé a známí a na hřbitov tak došel velký průvod. V chrámu Nanebevzetí Panny Marie se sloužila mše a kněz o obou zemřelých promlouval lidsky, protože je i celou rodinu dobře znal. Žádné auto ani povoz si nedovolilo smuteční průvod předjet. To je moje poslední útěšná vzpomínka na smrt mých blízkých. Potom už vždy přišla smrt v nemocnici a bez rozloučení. A proto dodnes bolí.
Po babičce zůstala spousta katolických kalendářů, které kromě různých údajů o ročních dobách obsahovaly zbožné povídky, ale i pranostiky a také volné listy, na něž babička zapisovala všechno, co se v tom roce významného událo a také různé pranostiky a písně.
Pohleďte na několik takových písní; jaký klid z nich dýchá. Stejně jako ze vzpomínky na prostý život mých prarodičů.
Nábožná a prospěšná píseň
Pod háječkem louka zelená
po ní se prochází Panna Maria.
Potkala jí svatá Alžběta
kampak vy kráčíte má milá teta.
Kráčím kráčím na svatou Horu
abych nezmeškala ranní nešporu.
Kdo tu píseň třikrát zazpívá
tomu milý Pán Bůh štěstí zdraví dá.
Zpívala jí Panna Maria
když jest kolíbala Božího syna.
Šel jest Pán Bůh šel do ráje
Šel jest Pán Bůh šel do ráje
Adam za ním poklekaje.
Když doprostřed přicházeli
pravil Pán Bůh k Adamovi.
Ze všech stromů požívejte
jen z jednoho zanechejte
který stojí vprostřed ráje
modrým kvítkem prokvítaje.
Učinil se ďábel hadem
podved Evu i s Adamem
utrh jabko velmi prudce
a podal je Evě k ruce
tu máš Evo jez to jabko
věz, že po něm velmi sladko
Eva vzala okusila
s Adamem se rozdělila.
Tak se oba prohřešili
z ráje ven vyhnáni byli
dal jim Pán Bůh po motyce
a poslal je na vinice.
Děte děte a kopejte
chleba sobě dobývejte.
Než se chleba dokopali
dost se oba naplakali.
Šel Pán Ježíš do zahrady
Šel Pán Ježíš do zahrady
poklonil své svaté hlavy
na zelený trávníček na studenou rosičku.
Přišel k němu sv.Petr se sv.Janem-
nedivte se mojim ranám
které mám od kordu od meče probodaný
ale běžte a povězte jak mladému tak starému:
kdo tu modlitbičku říkat bude
než chlebíček snídat bude
vysvobodí tři dušičky z očistce
první otcovu druhou matčinu a třetí svou.
AMEN