Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Robin,
zítra Marika.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Diviti se je lidské / Balada o milencích...

Diviti se je lidské 
 
„…za to se odsuzuje k trestu odnětí svobody na deset měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon se zařazuje do věznice s ostrahou… Posaďte se a poslyšte odůvodnění tohoto rozhodnutí. Soud vzal za prokázané, že obžalovaný skutečně dne desátého března za použití krumpáče vniknul…“

Soudce asi pět minut rozebíral podrobně důvody, které ho vedly k vyhlášení odsuzujícího rozsudku, a když byl jeho monolog u konce, obrátil se na obžalovaného. „Pane obžalovaný, rozuměl jste rozsudku?“

Dotyčný nic.

Soudce otázku opakoval, ale i na druhý pokus se dočkal naprosto stejné odezvy. Na dokreslení situace je třeba zmínit, že byly 3 hodiny odpoledne, hlavní líčení však začalo již v 8.00 hodin ráno, byla vyslýchána celá řada svědků, četly se listiny, a obžalovaný byl po celou dobu přítomen v soudní síni. Pravda, příliš se neprojevoval, ale dle posudku znalců z oboru psychiatrie netrpěl žádnou duševní chorobou a byl schopen vnímat smysl trestního řízení, které se proti němu vedlo…

Když soudce ani napodruhé neuspěl se svým dotazem stran pochopení rozsudku obžalovaným, změnil metodiku. Vzal čistý list papíru, napsal na něj velkou desítku a k ní připsal: MĚSÍCŮ DO BASY!
 
Obžalovaný se na papír zahleděl, a jak tak hleděl, výraz jeho tváře se poznenáhlu měnil. Zprvu byl mírně nechápavý, postupně však v něm začal převládat čirý, nefalšovaný údiv. Ze vzdálenosti jednoho metru ještě chvíli civěl na tu informaci. Pak si zabodnul prst do hrudi, podíval se na soudce a s naprosto upřímnou nevěřícností zvolal: „Cože, JÁÁÁ????“
 
* * *

 
BALADA O MILENCÍCH, TRAKTORU 
A POLICEJNÍM PROTOKOLU 


Milování v přírodě je romantika těžká, 
pokud ovšem nelehnete si při tom na ježka, 
na mechu či v kapradí to hned má jiný grády, 
pokud ovšem mraveniště nemáte pod zády. 

Svoji roli sehrává tu vážně mnohý faktor, 
klíště, zima, jehličí - a dokonce i traktor. 
Slyšte příběh neveselý tam ze Lhoty Dolní, 
jak do hrátek milostných se zapojil stroj polní. 

Co se stalo, stalo se, 
odestát se nemůže, 
co se stalo, stalo se, 
a člověk nic nezmůže. 

Z kulturáku na návsi zní decibely z dýzy, 
nevaž se a odvaž se – vždyť život je tak easy! 
Vyvětrat se vyšel párek – chlapec se svou milou, 
hned začali překypovat aktivitou čilou. 

Nejprve ti mladí lidé v obapolné touze 
váleli se u silnice v nehluboké strouze, 
a že člověk, když je mladý, nadělá pár kravin, 
do louky se dováleli, do vysokých travin. 

Co se stalo, stalo se, 
odestát se nemůže, 
co se stalo, stalo se, 
a člověk nic nezmůže. 


Záhy došlo ke spojení jejich těl i duší, 
jak tetřevi, když tokají, byli stejně hluší, 
ba ani zvuk motoru je nevyvedl z míry, 
před týdnem je propustili ze špitálu, z chýry. 

Po silnici si to šinul traktorista Vítek, 
chvátal domů, neboť stará kuchtila mu svítek. 
Zapálil si cigaretu, prohrábnul si bradku 
a odbočil ze silnice na svou luční zkratku. 

Co se stalo, stalo se 
odestát se nemůže, 
co se stalo, stalo se, 
a člověk nic nezmůže. 

Zajíc v noci na louce by nepřekvapil Vítka, 
však roztoužená dvojice tam bývá jenom zřídka. 
Těšili se ti chudáci, jak si pěkně vrznou, 
bohužel však podcenili stroje dráhu brzdnou. 

Na druhý den stálo psáno v policejní svodce: 
„V noci přejel traktorista souložící chodce. 
Rychlost ale nepřekročil a před jízdou nepil.“ 
Prokurátor z toho všeho obžalobu slepil. 

Co se stalo, stalo se, 
odestát se nemůže, 
co se stalo, stalo se, 
a člověk nic nezmůže. 

Až v přírodě oddáte se té milostné fušce, 
vzpomeňte si vždycky přitom na tetřeva hlušce, 
a výstražné trojúhelníky do terénu dejte, 
a potom se, pro mě, za mě, třeba k sobě mějte.

 
 
Ivo Jahelka
* * *
Ilustrace © František FrK Kratochvíl

Zobrazit všechny články autora  


Komentáře
Poslední komentář: 16.02.2020  10:56
 Datum
Jméno
Téma
 16.02.  10:56 Ferbl
 15.02.  15:50 Karla I.
 15.02.  15:18 Václav Takový byl František
 15.02.  12:40 Bobo -:)))
 15.02.  09:47 Von