Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Matěj,
zítra Liliana.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Chvála humoru
 
Humor je dle naučného slovníku dobrá nálada, veselý rozmar se sklonem k žertování a také šťáva. Pronese-li někdo něco o šťavnatém humoru, je to vlastně pleonasmus. A řekne-li někdo jiný, že humor je kořením života, má jistě pravdu, ale ani ne poloviční, protože dle mého názoru je humor životní nutností, stejnou jako je vzduch, voda či láska. Takže o tom, že si humor zasluhuje naši nekonečnou a neutuchávající chválu, nemůže být ani stín pochyby!
 
Humor má samozřejmě podob habaděj – dokonce snad mnoho habadějů! A to jak po stránce formální, tak zejména po stránce obsahové. Humor může být slovní, a to písemný i mluvený, obrazový i hudební. Humor může - a měl by - prolínat doslova všemi druhy umění.
 
Veselo až veselo bývá při nejlacinějším pivním humoru v nejlacinější putyce, veselo je alespoň občas v kancelářích i dílnách, ve školách i na akademické půdě, na poli i v lese, ve vodě i ve vzduchu, v „normální“ i v „lepší“ společnosti. Co se týče obsahu, pak je vše ještě mnohem rozmanitější. Obsáhnout a popsat humor v jeho plné šíři je asi nemožné, nedokázali to ani největší světoví humoristé či klauni a ani „humorologové“. A tak se pokorně omezím na jednoduché rozškatulkování známých a méně známých anekdot a vtipů. Upozorňuji, že se považuji za humoristu amatéra a v této chvalbě budu možná nosit dříví do lesa, přesto bych si chtěl trochu posvítit na pár druhů humoru a uvést i pár pokud možno reprezentativních příkladů. Omlouvám se, že se asi bude střídat jistá lascivita se seriózností i jednoduchost s jistou komplikovaností a začnu tím nejlacinějším.
 
Mudruje štamgast v hospodě: „To je děsný, tak drahý pívo a stejně nám ho jen na chvíli pučujou. A my jsme jen průtokovej ohříváček!“ A ze stejného prostředí. Říká jeden: „Pánové, znám hospodu, kde vám nalejou zadarmo a napájej vás, co hrdlo ráčí. Když už nemůžete a odpadnete, odnesou vás do patra a uloží do postele. Tomu říkám servis!“ „A tobě se to přihodilo?“ „No – mě tedy zrovna ne, ale mý ségře ano!“ Ale změňme prostředí a podívejme se na pár perliček ze školy.
 
Něco ze zápisů v žákovských knížkách: „Za mými zády se mi drze směje do očí!“  „Váš syn nezná hygienu a smrdí!“ Písemná odpověď otce – „Nečuchat – učit!“ Ze slohové práce – „Rodiče se dělí na dvě části, matku a otce. Matka se ještě rozděluje na ženu v domácnosti a v zaměstnání. Otec se neskládá, ani nerozděluje. Nachází se v práci a doma, ale tam je jen málokdy. Má starší sestra je velmi nemocná. Každý den sní jeden prášek. Před rodiči to tutlá, aby se moc nepolekali. Má babička má takové bolesti kloubů, že může zvednout ruce jen kousek nad hlavu. A s nohama má stejné potíže. U nás má každý svůj pokoj, jen otec musí spát s matkou.“
 
A nyní zabrousíme do ciziny, přímo do staré dobré Anglie mezi lordy.
 
Přijde lordský syn za otcem a praví: „Dady, budu se ženit!“ „A kdo má to štěstí?“ „Náš zahradník.“ „Probůh ne, vždyť ten volil Labour Party!“
 
Jiný lord má upovídaného sluhu, který vždy mnohomluvně uvádí návštěvy. Vyžaduje na něm tedy absolutní stručnost. A tak při jedné z povodní, kdy voda už je v hale, vstoupí sluha  a pánovi oznamuje: „ My lord – Temže!“
 
A když už jsme ve světě, jistě uznáte, že jedny z nejlepších anekdot – a je jich tisíce – mají Židé. Vybral jsem dvě, jednu roztomilou a druhou, která zavání černým humorem:
 
Manželé Roubíčkovi a Kohnovi jdou na procházku Prahou a Roubíček vece: „Řeknu Vám, Kohn, když na jednoho přijde jaro, tak se hned začne rozhlížet kolem po ženskejch a jednomu manželka snad ani nestačí!“ Paní Roubíčková, která to vepředu zaslechne významně zakašle. A Roubíček jedním dechem dodává: „Ale řeknou, Kohn, kdy bylo naposled nějaký pořádný jaro?“
 
Druhý příběh je poněkud drsnější - Roubíček s Kohnem, který nese urnu, jdou z Hradčan dolů Nerudovkou a je náledí. Když sebou už po třetí oba švihnou, rezolutně prohlásí Roubíček –„Kohn, pieta-nepieta, dědeček-nedědeček – sypej!“
 
A teď jedna bez rozdílu hranic, která krásně charakterizuje humor šibeniční, a to doslova!
 
Malý průvod vede odsouzence k šibenici, prší jak z konve, všude bláta po kotníky. Všichni - zejména nešťastník - klejí. A kat se k němu nakloní a špitne – „ Neklej, ty se máš, my v tom marastu musíme jít ještě zpátky!“
 
Dalo by se pokračovat anekdotami lékařskými, právnickými, mysliveckou latinou, existují i vtipy proti lidskosti, ale ty raději ponechám stranou. Zato ještě uvedu alespoň několik skvělých aforizmů, jejichž humor patří mezi ty nejchvályhodnější.
 
Láska je hnutí, které nutí dva blázny do blbnutí! To, že láska je všechno, je všechno co o ní víme! Život je jeden z nejtěžších! Johanka z Arcu: „Už se mi zapalují lýtka!“ Murphy:
„Usmívejte se, zítra bude hůř! K.Čapek: „Zatracená vláda, už mi zase nehoří doutník!“ Jak nadčasové, že?
 
Dost už ale bylo humoru slovního potažmo písemného.
 
   
 
Humor kreslený zde jistě výtečně reprezentují dva obrázky Františka Kratochvíla a opravdu jen krátce ještě musím velmi pochválit humor hudební. Bezvadným příkladem je píseň Ferdinanda Havlíka Kapitáne kam s tou lodí, a to jak textově tak zejména hudebně. Zpívala ji Pavlína Filipovská. Nebo nádherný duet Jeníka a Kecala v silvestrovském podání Gotta a Matušky. A ještě jsem si vzpomněl na jednu drobnůstku od not a klavíru. Bohužel už nevím kdo a pro koho napsal jednu klavírní skladbičku, kde v jednom taktu měla levá ruka hrát akord hluboko dole, na klavíru tedy vlevo, pravá pak preludovat vysoko nahoře, tedy vpravo a uprostřed byla v notové osnově zapsána jedna nota, na kterou by nedosáhla ani chobotnice! Interpret se rozčílil, co je to za nesmysl, že to přece nelze zahrát! Ale autor ledabyle sedl ke klavíru a spustil. Když přišel k tomu „nemožnému“ místu, s ledovým klidem klepl tu notu uprostřed nosem! Možná to byl Mozart!
 
Takže jsem skončil kulantně u „velkého“ umění a nezbývá, než dodat - chvalme humor na každém kroku a v každé době. Vězme, že bez humoru byl by život jen suchopár!
 
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora


Komentáře
Poslední komentář: 09.03.2019  14:49
 Datum
Jméno
Téma
 09.03.  14:49 ferbl
 09.03.  08:57 Von
 08.03.  14:19 Jarmila
 08.03.  13:25 olga janíčková
 08.03.  07:49 Ivan
 08.03.  06:59 Mara