Nejsou náhody Bylo úterý 28. listopadu a bylo opět výročí popravy Jana Sladkého Koziny. Protože pocházím z tohoto rodu, tak jako moje sestra, vždy v tento den zapaluji svíčku.
Hned ráno jsem svíčku zapálila a v tom okamžiku někdo zvonil u dveří. Byla jsem překvapená, byl to náš „pošťák“, nebo tedy poštovní doručovatel. Stále stejný již více jak deset let. Jezdí jako všichni ostatní zde na motorce a ve zvláštní uniformě. Většinou normálně dopisy a vše ostatní nechává v naší poštovní schránce hned u ulice, ale tentokrát vyjel na motorce až nahoru na příjezdovou příkrou a dlouhou cestu a nesl krom několika obálek také balíček.
Protože se známe již tak dlouho, dobře ví, že moje křestní jméno je Jana. Vypadal trochu zmatený a hned mně ukazoval na jméno na zpáteční adrese na balíčku, také Jana a příjmení začínající písmenem "R". Nevím, proč ho to tak vyplašilo, ale hned jsem mu to vysvětlila. To je moje přítelkyně z České republiky a máme stejné křestní jméno. Poděkovala jsem mu a on nasedl na motorku a odjel.
Samozřejmě jsem hned šla otevřít balíček. Však v těch obyčejných obálkách byly stejně jenom účty.
Po otevření balíčku jsem byla opravdu moc překvapená. Ta moje přítelkyně z Chodska, z Pece pod Čerchovem, mně poslala knihu o malíři Chodů Jaroslavu Špillarovi, jeho osudu a jeho umění, s mnoha krásnými kopiemi jeho obrazů. Mezi ně samozřejmě patří také dva obrazy kde Kozina obhajuje práva Chodů před Lomikarem. Obraz „Psohlavci“ a obraz „Kozina před Lomikarem“.
Oba obrazy jsou v galeriích, Psohlavci v Západočeské galerii v Plzni a druhý obraz v Muzeu Chodska v Domažlicích.
Takový dárek z Chodska v den výročí popravy Jana Sladkého Koziny v Plzni !
Ne opravdu nikdo mě nemůže přesvědčit, že jsou jen jakési náhody. Náhody nebyly, nejsou a nebudou.