Červen se přehoupl do července, přijeli kluci na prázdniny, byla s nimi legrace i práce a já na celou příhodu s děsivými zvuky zapomněla. Až o několik týdnů později jsem se shodou několika náhod dozvěděla příběh, který mi můj zážitek připomněl a vysvětlil.
Se zvláštní oblibou jsou totiž v tomto kraji vyprávěny pověsti o loupežnících. Snad proto, že se tady opravdu hodně loupilo. Živá obchodní cesta z Prahy do Lužice zde vstupovala do hlubokých pohraničních lesů, a tak v roklích a skalách nacházela loupeživá cháska dobré úkryty. Většina těch příběhů má místní kořeny, svérázný charakter a obsahuje mnoho zrnek pravdy.
a časů švédské vojny se v jedné podbezdězské krčmě usadila rota zběhů z armády severského generála Banéra. Zde v hlubokých lesích začali provozovat svoje loupežnické řemeslo, až se před nimi třáslo i daleké okolí. Nejhorší z nich byla jejich hejtmanka, stará čarodějnice, proslulá svou šeredností i krutostí. Byla tak ohyzdná, že pouhý pohled na ní dokázal nahnat strach i těm nejzavilejším zlotřilým mordýřům.
Jednou se stalo, že noční cestou na Bezděz, zabloudil až k bábině krčmě panoš hradního rytíře. Byl unavený, nepoznával v té tmě cestu dál, a tak zabušil na vrata a pokorně prosil o nocleh. Čarodějnice když viděla ušlechtilého mládence ztepilé postavy s čistou nevinnou tváří, se na první pohled zamilovala. Ihned nakázala uvést jinocha do toho nejlepšího hostinského pokoje, poslala mu jídlo a pití a začala kout pikle stran noci plné vášně. Baba to byla sice saframentská, ale nebyla pitomá. Věděla, že ve své pravé podobě by si těch milostných radovánek moc neužila. Proto se proměnila v krásnou zlatovlasou pannu. Kouzlo sice platilo jen do prvního kohoutího zakokrhání, ale to jí nevadilo. Věřila, že si do té doby užije a pak zmizí. Jenže ouha! Mládenec uondán dlouhým blouděním a ukolébán dobrou večeří a vínem, spal tvrdým spánkem. Leč babice to nevzdávala, vlezla k němu pod duchnu a sladkými polibky se jej snažila probudit. No, co mám povídat, nakonec příroda udělala své a mládenec se začal mít čile k světu. Byl sice trochu stydlivý, ale při pohledu na tu nesmírnou krásu a blaženost, která se mu nabízela, se brzy ostychu zbavil. Jenže co čert nechtěl, zrovna když mělo dojít k nejlepšímu, zakokrhal kohout a voňavá krasavice se chlapci v náručí změnila ve smrdutou ohyzdu. Děs to byl tak veliký, že se mu leknutím na místě zastavilo srdce. Umřel čistý a neposkvrněný. Od té doby ten nebohý jinoch bloudí krajem a hledá krásku, která by ho jeho panictví zbavila. Nejčastěji ovšem bývá právě na tom půvabném návršíčku, zvaném Komošín, odkud je tak pěkný výhled na jeho rodný Bezděz. Tam přebývá nejraději a čeká, kdo půjde kolem. Když je to dívka spanilá, láká jí andělským zvoněním, líbezným ptačím zpěvem a milostnými písněmi, které zpívají koruny bříz. A obráceně. Když je to někdo, kdo mu připomíná ten neblahý zážitek s čarodějnicí, zpanikaří a zahání ho vším možným dostupným hlomozem.
Soudě podle toho, co já slyšela v onom březovém hájku za zvuky, byla jeho panika při pohledu na mě asi tuze veliká, protože mě zastrašoval dost vehementně, chvílemi až úzkostí kvílel. A musíte uznat, že takové věci se vlastnímu manželovi nevykládají. Žádný muž totiž není rád, když má jaksi přímo od té nejvyšší inštance tam nahoře, potvrzeno, že jeho žena nahání svou přítomností hrůzu i strašidlu.
a časů švédské vojny se v jedné podbezdězské krčmě usadila rota zběhů z armády severského generála Banéra. Zde v hlubokých lesích začali provozovat svoje loupežnické řemeslo, až se před nimi třáslo i daleké okolí. Nejhorší z nich byla jejich hejtmanka, stará čarodějnice, proslulá svou šeredností i krutostí. Byla tak ohyzdná, že pouhý pohled na ní dokázal nahnat strach i těm nejzavilejším zlotřilým mordýřům. 
blaženost, která se mu nabízela, se brzy ostychu zbavil. Jenže co čert nechtěl, zrovna když mělo dojít k nejlepšímu, zakokrhal kohout a voňavá krasavice se chlapci v náručí změnila ve smrdutou ohyzdu. Děs to byl tak veliký, že se mu leknutím na místě zastavilo srdce. Umřel čistý a neposkvrněný. Od té doby ten nebohý jinoch bloudí krajem a hledá krásku, která by ho jeho panictví zbavila. Nejčastěji ovšem bývá právě na tom půvabném návršíčku, zvaném Komošín, odkud je tak pěkný výhled na jeho rodný Bezděz. Tam přebývá nejraději a čeká, kdo půjde kolem. Když je to dívka spanilá, láká jí andělským zvoněním, líbezným ptačím zpěvem a milostnými písněmi, které zpívají koruny bříz. A obráceně. Když je to někdo, kdo mu připomíná ten neblahý zážitek s čarodějnicí, zpanikaří a zahání ho vším možným dostupným hlomozem.