Jak může začínat jaro
Byl pátek, prvního září, v Austrálii tímto dnem začíná jaro.
Obloha byla krásně modrá, sluníčko svítilo a frézie v trávníku vypadaly velmi spokojeně. Vykvetou tam pravidelně každé jaro. Keře azalek, bílých, červených a také jemně fialových jsou v plném květu. Po značně podivné zimě je zahrada trochu jiná, kvetou keře, které by některé již a jiné ještě kvést neměly, také keř levandule je plně rozkvetlý.
Prostě začalo jaro a usmíváme se.
Po obědě, ještě jsem poklízela kuchyň a manžel si četl v obývacím pokoji spokojeně svoji knihu, protože pomahače v kuchyni si již odsloužil. Co bych si bez něj s mýma roztřesenýma rukama (vrozený essential tremor) zvláště při vaření počala.
A najednou veliká rána do hlavních dveří. Protože obývací pokoj má okna na přední verandu, hned vedle dveří, hned jsem tam běžela, ale manžel říkal, že nikoho přicházet neviděl.
Otevřela jsem dveře a doslova zírala. Na stolku na verandě naproti dveřím ležel dosti velký pták. Snad podobný holubovi, ale značně větší a s tmavším peřím. Ještě maličko hýbal křídly, ale bylo vidět, že si tím nárazem zlomil krk. Jedno oko jako by nebylo, ale to druhé se na mě dívalo. Bylo mi ho moc líto, nemohla jsem pro něj již nic dělat než mu hladit křídla, pták byl rozhodně již mrtvý.
Manžel ho dal do krabice a odnesl do buše, kde ho uložil pod velký hustý keř.
Mám ráda všechna zvířata a zvířátka, různý australský hmyz, miluji žáby a samozřejmě mám ráda ptáky a to i ty nezbedné a vše ničící bílé papouchy kakadu.
Začínat ale první jarní den takovou velice smutnou příhodou, ten pocit nemohoucnosti mě na dlouho neopustí. Co ten chudák pták a proč právě na první jarní den?