Nečekaná rada
Tak naše pravnoučata skončila školní prázdniny a tentokrát i nejmladší pravnučka Mája, která nastupuje letos do školy.
Je to starost, je to také ale velká radost se o tu drobotinu starat. Což ti dva chlapci, jeden začíná letos již gymnázium, druhý je osmiletý a budou chodit s Májou do stejné školy a také slíbit, že ji bude ochraňovat.
S těmi chlapci to bylo celkem jednoduché, ale malá Mája měla vždy své požadavky. Jakmile již nemusela být krmená a sedět na té vysoké židličce, vymínila si malý stoleček a pěknou židličku. Ano, papala sama a dobře, hlavně měla ráda rajskou polévku vylepšenou trochou smetany a při tom vždycky napjatě sledovala na televizi oblíbené příhody Krtečka.
Během těchto posledních prázdnin v lednu, si to ale opět rozmyslela a připojila se k nám všem ke stolu.
Já mám tak zvaný essential tremor, zděděný po mamince a ta po svém otci a prostě se mně ty ruce třesou stále víc. Není to na mě ten nejpříjemnější pohled, když právě třeba jím polévku. Neberu to rozhodně tragicky, snažím se naopak to brát trochu s humorem.
To moje třesení neušlo u toho společného stolu najednou ani malé Máje.
„Babi, pročpak se ti ty ruce tak moc třesou ?“
„No děvečko moje milá, jsem prostě již stará.“
Mája se na chvíli zamyslela a najednou s jasnou tvářičkou se ke mně obrátila - „Babi, já už to vím. Až budeš mít příští narozeniny, budeš mladší a ty ruce se ti přestanou třást.
A babi dej mi na to ruku.“
No samozřejmě, že jsem si s ní tu ruku podala a mám náležité právo se těšit na příští narozeniny.
Takže, když pan neurolog řekl, že s tím mým třesem si již neví rady, když vystřídal různé prášky a ono nic nezabíralo, při poslední návštěvě to dokonce jaksi vzdával. No ano, to ale nezná moji pravnučku, to bude pro něj překvapení.