Život pohádky nepíše
Naše někdejší návštěvy rodiny či přátel, čím dál vzácnější, jsme kdysi vodívali do památných míst okolí. Do Kralic, podívat se na památník Bible kralické, do nedaleké Náměště na někdejší letní sídlo Dr.Beneše, na Dalešickou přehradu, na její nádherné jezero a jedno z pozoruhodných děl techniky, přečerpávací vodní elektrárnu, do Moravského Krumlova na Muchovu epopej (kdepak skončila) – ten výčet by mohl být ještě dlouhý. Ale neměla by v něm scházet Pohádka máje, socha Helenky, její studánka a studánka Ríšova.
Mám zvláštní důvod ji připomínat, autor jímavého romantického příběhu, Vilém Mrštík (1863-1912) se rozloučil s tímto světem před sto lety 2. března 1912. A tak vás pozvu na malý symbolický výlet do kraje, do dějiště tohoto příběhu mladé lásky, který zaujal několik generací, upoutal filmaře i obdivovatele kinematografie. Příběh lehkomyslného studenta Ríši a jeho milované Helenky se stal klasickým zejména díky filmovému zpracování režiséra Otakara Vávry z roku 1940.
Mrštíkova podobizna (Wikipedie)
Pohádka máje se nazývá oblast kolem Podkomorské hájenky, kam Vilém Mrštík situoval děj tohoto svého zřejmě nejznámějšího románu. Místo nijak ničím nevyniká, snad jen atmosférou, kterou jí uděluje vzpomínka na sentimentální příběh. Před hájenkou stojí socha Helenky, hlavní ženské postavy tohoto románu. Dříve býval v hájence Helenčin památník, který je dnes, kdy se hájenka dostala do soukromých rukou, přesunut do nedalekých Ostrovačic. Hájenka se nachází na okraji přírodního parku Podkomorské lesy, nedaleko hájenky se nachází Helenčina studánka, o něco dále pak Ríšova studánka - tyto jsou spojeny turistickými stezkami, které přírodní park protínají.
Dílo Viléma Mrštíka se dočkalo prvního filmového zpracování už v éře němé kinematografie, prvním představitelem Ríši se stal dokonce Jiří Voskovec. Teprve druhá verze režiséra Otakara Vávry splňuje přísnější kritéria. Vávra se představil jako vyspělý tvůrce a obtížně uchopitelný námět dokázal proměnit v jeden z nejlyričtějších a emocionálně nejhlubších snímků české kinematografie. Dílo rozhodně sehrálo významnou úlohu v tíživé atmosféře období Protektorátu. Nataša Gollová ztvárnila Helenku jako plachou bytost, pro niž byla do té doby nepoznaná láska k mladému studentovi něco zcela nového. Svatopluk Beneš vytvořil v Ríšovi jednu ze svých nezapomenutelných postav. Pohádka máje se stala silným filmovým dílem, které upoutá i vždy působivou hudbou Jiřího Srnky.
Helenka na snímku Emila Hlavici
Příběh je skutečnou pohádkou mládí, protkanou nezapomenutelnou vůní podkomorských lesů. Mrštík ji v románu navozuje výstižnými větami protagonistů : "Stařečku, čím to, že je dnes takový divný vzduch? - Dítě, to kvete les."
Je ironií osudu, že samotný život autora byl vším možným, jen ne pohádkou. Mimořádně zdařile jeho dramatický průběh vypodobnil Zdeněk Grmolec ve svém románu „Divoká bolest Viléma Mrštíka“, kterým vnáší světlo do stinných stránek jeho osudů, které se v některých jejich charakteristikách stydlivě zapomínají. Je to román, který zaujme svou dramatičností i nekonvenčním pohledem na českého klasika. Opírá se o vzpomínky Zdeny Braunerové, Boženy Mrštíkové a Aloise Mrštíka. Ve dnech 19. - 24.2 dílo připomnělo poutavé noční čtení na vlnách Č. rozhlasu.
Mrštík se dusil v lavicích brněnského gymnázia a toužil po studiích v Praze. V milovaném i nenáviděném městě však trpěl chudobou. Tragické důsledky měla pro mladého nekonformního spisovatele i jeho přátele noc, jak se vyjádřil, s „plavou bestií“ v luxusní střešovické vile, nakazila ho příjicí, která poznamenala jeho celý život.
Nejen psychické problémy, vyvolané a stále více exponované mimo jiné jeho nemocí poznamenaly Mrštíkův milostný vztah s malířkou Zdeňkou Braunovou (1858-1934). Braunerová pocházela ze zcela rozdílného prostředí, z rodiny advokáta a poslance říšské rady, Vilém, svým založením bouřlivý venkovan až plebejec se vnitřně nikdy nesmířil s jejich nerovným původem a z toho plynoucími povahovými rysy; jejich zamýšlená svatba se nakonec neuskutečnila.
Nebylo šťastné ani jeho pozdější manželství s mladičkou Boženou a vlastně ani nedošlo k jeho naplnění; Vilém se asi z pochopitelných důvodů vzdal jakéhokoliv intimního sblížení se svoji mladou ženou. Prohlubující se paranoické ataky i tvůrčí krize nakonec vedly k dramatické spisovatelově sebevraždě.
Jako každým rokem přátelé Pohádky máje připraví pro její obdivovatele řadu akcí: jarní odkrytí sochy Helenky 20. dubna 2012, slavnost Pohádky máje v průběhu května a rozloučení s Helenkou v říjnu 2012.
* * *
Připomeňme si ještě alespoň ve stručnosti nejdůležitější spisovatelovo dílo. Prvky naturalismu má jeho román Santa Lucia, jedná se o příběh osamocení, sebeuvědomění, ztráty iluzí a smrti chudého brněnského studenta po jeho příchodu do Prahy. Lyrickou notu si vyzkoušel v Pohádce máje. Příběh lehkomyslného studenta Ríši a jeho milované Helenky se stal klasickým i díky zdařilému filmovému zpracování. Část jeho literárního díla vznikla v ojedinělé spolupráci s bratrem Aloisem. Nejdůležitějším výsledkem bratrské spolupráce je drama Maryša (1894), které bývá označováno za vrchol české realistické dramatické tvorby, o čemž svědčí dodnes časté uvádění na domácích jevištích. Bratrskou spoluprací vznikla také obsáhlá kniha Rok na vsi, kde v devíti dílech popsali život obce Habrůvky. Je zde zdůrazněna autonomní síla a rovnovážnost bytí moravského venkovského společenství v souladu i v konfliktech s řádem života a přírody.