FRÝDEK-MÍSTEK
- Paní Zdeně ze
Staříče je 40 let. Když upadla do bezvědomí, praštila se hlavou do radiátoru, až
to zadunělo, její tehdy dvanáctiletou dceru to pořádně vyděsilo. Od té doby má
kardiostimulátor. Opakované potíže včetně neustálé únavy, točení hlavy a
omdlévání zmizely. Teď
se chystá na jeho výměnu, protože přístroje ukazují, že baterie jejího
kardiostimulátoru už slábne.Tisící kardiostimulátor voperovali lékaři Nemocnice ve Frýdku-Místku 1. 3. 2005. Mezi třiatřicet pracovišť v republice, které provádějí tyto operace, patří zdejší interní oddělení od roku 1993. V kraji je dále dělají ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v Porubě, v ostravské městské nemocnici ne Fifejdách a v Třinci. Kardiostimulátor pomáhá udržovat potřebnou tepovou frekvenci srdce elektrickými impulsy. Je nutný, pokud vlastní elektrické impulsy, které srdci vysílá tzv. sinoatriální uzel, má nějakou poruchu, jež způsobí, že někdy nebo stále bije srdce pomalu, případně dochází k výkyvům.
Panu Martinovi je něco
přes sedmdesát let. Právě se připravuje na operaci svého prvního
kardiostimulátoru, která probíhá s lokální anestezií. Před chvíli ho přivezli na
chirurgický sálek, který personál udržuje v dokonalé čistotě. "Infekce je
jedním z největších nebezpečí operace," upozorňuje primář interního oddělení
Vladimír Mrózek. Pacient sice komunikuje se zdravotním personálem, ale jinak
vypadá, že je mu všechno jedno. "Je pod sedativy, ale jinak není při operaci
narkóza nutná," říká sálová sestra Lenka Nováková. Lékař nařízne kůží pod
klíční kostí a místo uvolňuje, vytváří v podkoží jakousi kapsu, kam později
uloží asi pěticentimetrová kovovou placku s výkonnou baterií a programovatelným
softwarem. Pak operatér zavádí žilou do srdce elektrodu. V tomto případě jednu,
protože u pacienta bude nutné stimulovat pouze jednu srdeční komoru. Existují
ovšem i dvoudutinové kardiostimulátory, které se užívají, pokud je nutné
stimulovat komoru a síň.
První
kardiostimulátor na světě voperoval lékař Senning ze Švédska. Jeho pacient se
dožil poměrně vysokého věku, ale musel vystřídat 22 stimulátorů. Tehdy měl
přístroj k současné podobě dost daleko. Dnes baterie vydrží od pěti do deseti
let. "Máme ale pacienty, kteří potřebují vyměnit kardiostimulátor až po
patnácti letech, takže teď budeme měnit některé, které jsme zaváděli v roce
1993," říká primář Mrózek. Dost záleží na tom, kolik stimulů musí přístroj
vyslat, aby srdce udržel ve správném chodu. Někteří nemocní třeba potřebují
pouze jeho noční chod, kdy srdce bez jeho pomoci nestačí zásobovat celé tělo
dostatečným množstvím okysličené krve.
V šedesátých letech byla ve výrobě kardiostimulátorů Česká republika na špici. Přístroje s odbornou pomocí IKEM vyráběla Tesla. V osmdesátých letech nás ale svět začal předbíhat. Dnes užíváme kardiostimulátory z USA , Německa, Francie, Itálie.
Lidé s kardiostimulátory chodí pravidelně co půl roku na kontroly, při kterých lékaři zjišťují, zda přístroj funguje v souladu s potřebami srdce, jež se mohou časem měnit, a jak je na tom baterie. Pokud má pacient ať už s kardiostimulátorem nebo bez něj opakovaně potíže, náhlé bušení srdce nebo nevolnosti, které nejdou zjistit okamžitým měřením EKG v nemocnici, dostane tzv. holter, což je jakési přenosné EKG, jímž zaznamená činnost srdce v okamžiku zdravotních problémů.
Operace pana Martina trvala půl hodiny. O něco déle než obvykle, protože operatérovi se na poprvé nepodařilo zavést elektrodu do komory tak, jak potřeboval. Její cestu žílou do srdce lékaři sledují na rentgenu. Když se ocitne, kde má, zafixují ji. To už pan Martin spokojeně spal. Takže o vložení kardiostimulátoru a konečně zašití rány nic nevěděl.
Blanka Malá