Ta naše povaha česká
Když jsem před časem začala ze stránek Seniortipu pomalu ustupovat, z důvodu práce na jiných projektech, slíbila jsem Ludmile, že pokud narazím na něco, co by bylo pro Seniortip vhodné, pošlu jí nový článek. A když jsem v rámci jedné své nové pracovní povinnosti začala navštěvovat Okresní archiv a narazila v jednom odborném spisu pojednávajícím o vodárenství v Pojizeří na pozoruhodnou stať, okamžitě jsem si na svůj slib vzpomněla.
Nemyslím, že by někoho z vás téma vodárenských věží ve zdejším kraji tak zaujalo (i když historie vodárenství je obor o jehož zajímavosti jsem neměla až donedávna ani potuchy), ale autor onoho odborného svazku o vodárnách cituje ve svém díle předmluvu Luďka Frýborta ke knize Keltové na Jizeře a v Českém ráji od PhDr. Jiřího Waldhausera, a tu vám nyní předkládám:
Píši-li o české povaze, je mi nápadné, jak výrazně keltská je česká povaha. Je-li dnes v Evropě národ povahou nám Čechům nejpříbuznější, pak to nejsou ani sousední Němci, ani nám s jistou naivní poezií vnucovaní Jihoslované, ba ani Slováci, nýbrž Irové. Stejní individualističtí buřiči, stejný duch zamyšleně zpěvný, stejně nesvorní hašteřivci, stejný sklon k nevážnosti a k ironii, podobná k cestovatelství a k vystěhovanství pudící těkavost, podobná bujará hravost, zakrývající baladickou hlubinu duše.
Stejná vzdorová nechuť být někomu poddaným a stejné nenadání vládnout sami sobě. Ani česká řemeslně technická zdatnost nebude dědictvím právě slovanským. I zde je možno myslet spíše na Kelty, kteří vytvořili evropskou řemeslnou kulturu všude mimo dosah římské moci.
Možná nám opravdu koluje v žilách ještě krapet keltské krve. Mohlo by to dokládat i nesčetné množství zápisů ze zasedání obecních zastupitelstev, když se členové dohadovali a nedohodli o výstavbě vodovodu, proč se nedohodli a jaké to byli často malichernosti a osobní zájmy, které bránily výstavbu vodovodu prosadit. Jistě si na tato slova vzpomenete, až budete číst o Skupinovém vodovodu Benátky nad Jizerou. Jen rivalita dokázala, že se okolní obce odmítly napojit na novobenátecký vodovod a zmoudřely až po druhé světové válce, donuceni suchým rokem 1947. Na druhou stranu je nutno vyzvednout společnou snahu Bezna a Sovinek vybudovat společný vodovod, což se jim ještě před první světovou válkou podařilo. I Velké a Malé Všelisy se nemohly dohodnout a každá obec postavila svůj vodovod ze studní, které od sebe byly vzdáleny co by kamenem dohodil.
Ale spory byly vlastní i v obcích samých. Příkladem může být Kropáčova Vrutice, kde horní část obce byla bez vody a dolní to nezajímalo.
Možná, že najdete sami doklady, že ta naše povaha česká je přeci jen „líznutá“ Kelty, kteří obývali původní krajinu kolem Jizery dávno před námi, když kraj před tím dobyli silou svých zbraní.
Byla jsem na vážkách zda citovat předmluvu celou, tak jak je v knize, protože vím, že názvy obcí vám nic neříkají, ale když ono vůbec nejde o ty obce, smysl té předmluvy je v poněkud jiné rovině. V té, které i my zde na Seniortipu - občas chrastící zbraněmi žabomyších vojen, určitě porozumíme.
Magdalena Vlachová