Pokud někdy zavítáte do Karlových Varů nebo jejich okolí, neměli byste vynechat možnost příjemné procházky kolem řeky Ohře s krátkou návštěvou ojedinělého přírodního útvaru Svatošských skal. Jako výchozí bod výletu se nabízí Loket, místo bohaté historie a gotického hradu, které je městskou památkovou rezervací.
Královský hrad byl založen ve 12. století za panování krále Vladislava II. (1140-1173). Hrad byl od počátku častým místem pobytu českých panovníků a jejich rodin i místem významných diplomatických jednání. Již v roce 1239 byl tu králem Václavem I. přijat římský císař Konrád a vedla se zde důležitá státní jednání s Jindřichem Míšeňským. Loket byl také oporou krále Václava I. při sporu s jeho odbojným synem, pozdějším králem Přemyslem Otokarem II. a s braniborskými markrabaty. Období vlády Přemysla Otokara II. (1253-1278) se významně odrazilo zejména ve velké přestavbě loketského hradu, kde bylo staré ohrazení dolního hradu vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi. Hradba z charakteristických valounových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu.
Významné postavení Lokte v království za vlády Jana Lucemburského potvrzují zápisy zbraslavské kroniky - když roku 1317 vypukly v zemi rozbroje, odebrala se na Loket se svými dětmi Eliška Přemyslovna a téhož roku v listopadu i král se svou družinou. Ve 14. století se zde několikrát zdržel Karel IV. a kromě vyřizování státních záležitostí zde lovil v rozsáhlé královské oboře.
Jako důležitá státní pevnost se Loket uplatnil i v době bojů Karlova syna Václava IV. s Ruprechtem Falckým. Roku 1382 potvrdil král Václav IV. všechna městská práva a svobody a hrad s krajskou správou svěřil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382-1397). V roce 1398 byl na hradě novým purkabím ustanoven Vintíř a později (1405-1412) Albert starší z Kolovrat a na Libštejně.
Na počátku husitského hnutí v roce 1420 musel Loket odolávat obležení vojskem Krušiny ze Švamberka a v dalších letech ještě několikrát. Roku 1434 král Zikmund udělil zástavní právo na hrad svému kancléři Kašparu Šlikovi, který byl jmenován královským loketským hejtmanem a purkrabím města. Plynule tu přecházejí stavební slohy z pozdní gotiky do období renesance. Na vzhledu hradu se podílely tři generace Šliků.
V letech 1613-1615 úřadoval na loketském hradě jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po němž je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernart Unruher. Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mužů. Roku 1631 uvítali Loketští příchod Sasů a slíbili jim věrnost. Ještě v témže roce byl Loket opět obléhán a kapituloval po třech měsících příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Loketský hrad opět obsadila císařská posádka, která tu setrvala až do konce války. Císařským nařízením z roku 1663 byl Loket zařazen mezi hraniční pevnosti Čech. To přineslo nové výdaje na opevnění hradu.
Po požáru Markrabského domu na hradě v roce 1725 zůstaly z objektu zachovány jen obvodové zdi a v přízemí jediná zeď příčná. Poté byl objekt upraven na městskou sýpku s malými okénky a s prostým olištovaným vstupním portálem. V této podobě byl ponechán až do přestavby na počátku tohoto století.
O novém využití hradních budov se začalo jednat již roku 1788. Tehdy podal loketský magistrát návrh na přestavbu části starého hradu na městské vězení. Návrh byl přijat a v roce 1797 začal stavitel Leistner přestavbu realizovat. K úplnému dokončení došlo až roku 1822 a jako věznice sloužil hrad až do roku 1949. V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací.
Údolím Ohře, která ostrým obloukem obtáčí skalnatý hradní výstupek, se zhruba po hodině pohodlné chůze dostanete ke Svatošským skalám. Cestou z Lokte narazíte na skalní útvar „Strážce“ .
Žulové skalní město v kaňonovitém údolí Ohře - jejich bizarní útvary vznikly neobvyklým sloupcovým větráním karlovarské žuly a vytvářejí až padesátimetrové skalní věže a jehly, připomínající monumentální krasové útvary. Právě u těchto skal lze po lávce přejít na druhou stranu řeky, odkud se s odstupem naskýtá ještě zajímavější pohled na všech šest pozoruhodných přírodních útvarů. Ty pro svoji zvláštnost vždy zjitřovaly lidskou fantazii a tak o nich vznikla řada pověstí. Nejznámější je lidový příběh o tom, že útvary představují zkamenělou svatbu.