Trdelník, medovina, jablka, zapálené svíčky, chvojí. Křišťálové rampouchy se zavěsily na větve nahých stromů a tak z nich vytvořily hudební nástroje, na které tiše hraje vítr vánoční koledy. Neslyšně padá sníh, mrzne a přitom prší. Chci si vyfotografovat ticho, ale je stydlivé. Jak zahlédne fotoaparát, vždycky se někam schová.
Odpoledne ja sotva v polovině a už přicházejí dámy v černém, tma a deprese.
Lidská těla jsou v šoku. Co se to stalo? Jakoby jim náhle něco chybělo. Nebude to duše?
Ve dvacátém století dostaly duše obzvlášť zabrat. Jakoby tělům překážely. Obtěžovaly. Nutily je rozlišovat dobro od zla. Laskavost od surovosti. Srdečnost od zbabělosti. Radily nevraždit, neudávat, nelhat, nekrást. Žít s čistým svědomím. Mít charakter.
K čemu je dobré takhle se nechat trápit (?), říkala si těla.
Není lepší jíst, pít, svlékat kalhoty, stavět z mincí velehory, blekotat prověřené totéž s náležitým pathosem?
Prostě se mít?!
Tak proč se náhle cítí těla jako těla bez duše?
Když má dítě těžké dětství, nese následky po celý život. Když má národ těžké dětství, nese následky nejméně dvěstě let. Ideokraté, jako pilní zahradníci ve službách všech možných -ismů, nasázeli během dvacátého století lidem do hlav tolik protichůdných ideologií, že se z toho žijící příjemci těchto plevelů vzpamatovávají ještě dnes, ve století dvacátémprvním. Protože nic tak na tom světě neletí jako století, národu se ještě teď točí z minulosti hlava a bojí se, aby se mu netočila i z budoucnosti.
Je advent.
Něco odchází, něco přichází. Teď jde o to co. Hlava se točí i jiným národům. Na kolotoči sedí celá Zeměkoule se skrývaným i neskrývaným strachem, ( to jsou ty zkušenosti!) Aby ji neovládla diktatura blbosti. Ony stačí přírodní katastrofy. Diktatura blbosti vede k neinformovanosti. Neinformovanost k nepochopení, nepochopení k nenávisti, nenávist ke krutosti, krutost ke ztrátám a k bolesti.
Kategoricky se nedá tvrdit nic. Všechno je jinak. A to nevíme všechno!
Je advent.
Protože lidé odjakživa pociťují své slabiny a touží přitom po dokonalosti, po úspěchu, po zdraví, po lásce a po štěstí, obracejí oči vzhůru.
Víra tvá tě uzdraví.
Odkud by se jinak bralo přesvědčení, že existenci a zdárný vývoj lidstva může zachránit jen vzájemný respekt, velkorysost, umění odpopuštět, snaha pochopit jeden druhého, spolehlivost a pracovitost? Že už bylo dost plýtvání silami a finančními prostředky na nekonečné a nekonečné, malicherné šarvátky? Že už nastal svrchovaný čas věnovat se prvořadým metám, jako je poznání zázraků přírody a nekonečného vesmíru? Teprve pak najde uondané lidstvo odpovědi na své otázky a může se uzdravit.
Je advent.
Čtyři kovové neděle nás postupně přivedou k Jesličkám. Tam by se mělo obměkčit i naše srdce. Například bychom neměli dopustit, aby rodiče, kteří nám dali život, starali se o nás až do dospělosti, snažili se zajistit nám vzdělání, přičemž už nebylo v jejich silách vytvořit si finanční zázemí, nežili nadále opuštění v samotkách vybydlených bytů jako odsouzenci minulé doby. Aby jejich děti, dnes už sólisti ve svých profesích, nechávaly ty, kteří je milují, osudu na pospas. Vždyť staří lidé jsou už tak dost hendikepovaní různými neduhy svého věku, a také tím, že se nemohou ve své většině zůčastnit digitálních radovánek, což je zčásti oddělilo od společnosti. Fakt, že internet přišel pro ně příliš pozdě, se nesnadno vysvětluje vnoučatům.
Je advent.
Tuny propagačních letáků na různé zboží koketují se zákazníky. Rozkošné vepřové kotlety, vyzývavá kuřecí prsíčka, přitažlivé hovězí kližky a jiné neodolatelné vábničky. Jejich půvabu, zachycenému z profilu i z ánfasu, vděčí obchody za to, že přivádějí k pokladnám zákazníky jako podle Bedekra, a tak mění pokladny v pokladnice. Snad jenom stromům, které za poutavé letáky položily život, bychom se měli omluvit.
Je advent.
Čas se nachýlil. Přejme si, abychom my, občané Zeměkoule, žijící v dvaadvacátém století, neudělali tomuto století ostudu. Abychom se všichni na světě dokázali mít rádi a nebyli v té všeobjímající lásce stále začátečníky.
Advent je doba čekání na světlo. Tak ať se nám všem konečně rozsvítí!
Ludmila Lojdová
* * *
Ilustrace Ludmila Lojdová, https://krystyna-klosowski.beepworld.de/index.htm a https://www.piqsels.com/cs Zobrazit všechny články autorky