CITACE BIBLE: Podle svědectví nejstarší tradice napsal třetí evangelium Lukáš, pocházející ze syrské Antiochie. Z některých zmínek se usuzuje, že byl povoláním lékař a podle některých údajů ve Skutcích průvodcem apoštola Pavla. Pro Lukášův původ z řeckého prostředí svědčí jeho malá znalost Palestiny po geografické stránce. Židovskou zbožnost své doby však znal velmi dobře.
Evangelium je věnováno vznešenému Theofilovi. Tato dedikace je obdobou tehdejších zvyklostí v oblasti světské literatury a seznamuje čtenáře s motivy, které vedly k sepsání díla. Řečtina spisu je dokonalá, psal jej vzdělaný člověk, plně sloužící věci Kristově. Vznik Lukášova evangelia se klade do let 70-80, jako místa vzniku bývají uváděny Řím, Cesarea nebo některé město v Řecku.
„L“ je jediné evangelium, které má pokračování: Skutky apoštolů. Autor tohoto dvojdílného spisu projevuje zvýšený zájem o zasazení popisovaných událostí do rámce světových dějin. V dějinách spásy od sebe odděluje dobu Zákona a Proroků, čas Ježíšova působení jako dobu rozhodující pro čas církve i její činnosti.
Lukáš použil jako pramen evangelium podle Marka, Sbírku Ježíšových výroků i prameny nepoužívané ostatními evangelisty. Veškerý dostupný materiál nejprve důkladně prozkoumal, seřadil podle časového klíče a tvůrčím způsobem jej podal. Lukášovu chronologickému zájmu je nadřazeno hledisko teologické a svědecké.
Třetí evangelium se vyznačuje universalismem, není zaměřeno úzce židovsky. Silný sociální důraz se projevuje zájmem o chudé a prosté lidi. V evangelijním vyprávění častěji než jinde vystupují ženy a navíc Lukáš věnuje zvláštní zájem Marii, Ježíšově matce. Proto bývá nazýván mariologem NZ. Na rozdíl od dvou zbývajících synoptiků vidí Lukáš Ježíšův druhý příchod ve slávě jako jistý, ale neočekává jej v nejbližší době. Proto má církev ještě čas, aby splnila všechny misijní úkoly.
Evangelium podle Lukáše silně zdůrazňuje Kristovo vzkříšení, nanebevstoupení a radost, která je s tím spojena. Jeho autor jasně naznačuje, že před Boží soud patří celý člověk, tedy jeho tělesná i duchovní stránka, takže na každodenním životěkřesťanského společenství a na čistotě vzájemných vztahů mezi jeho údy velice záleží. Z Lukášovy vlastní látky je evangelijní dění obohaceno o řadu jedinečných vyprávění a podnětů.
SLOVO BIBLE: Narození Ježíšovo
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Syrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.
Dvanáctiletý v chrámě
Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také, když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali, což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci. A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
Ježíšův křest
Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupl na něj v podobě holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“
Počátek Ježíšovy činnosti
Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
Přišel do Nazaretu, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:
Duch Hospodinův jest nade mnou;
proto mne pomazal,
abych přinesl chudým radostnou zvěst;
poslal mne,
abych vyhlásil zajatcům propuštění
a slepým navrácení zraku,
abych propustil zdeptané na svobodu,
abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´
Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli. Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“
Vyslání Dvanácti
Ježíš svolal svých dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat. A řekl jim: „Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty. Když přijdete do některého domu, tam zůstávejte a odtud vycházejte. A když vás někde nepřijmou, odejděte z onoho města a setřeste prach se svých nohou na svědectví proti nim. Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, přinášeli všude radostnou zvěst a uzdravovali.
Marie a Marta
Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam je přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“
Zatčení
Ještě ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“ A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho. Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi. Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“
Ježíš před Pilátem a Herodem
Tu k nim Pilát znovu promluvil, neboť chtěl Ježíše propustit. Avšak oni křičeli: „Na kříž, na kříž s ním!“ Promluvil k nim potřetí: „Čeho se vlastně dopustil? Neshledal jsem na něm nic, proč by měl zemřít. Dám ho zbičovat a pak ho propustím.“ Ale oni na něm s velkým křikem vymáhali, aby ho dal ukřižovat; a jejich křik se stále stupňoval. A tak se Pilát rozhodl jim vyhovět. Propustil toho, který byl vsazen do vězení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s ním stalo, co chtěli.
Zjevení na cestě do Emauz
Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje. Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Ti jim řekli: „Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.“ Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.