Chvála světla
Hned třetí verš Bible zní – „I řekl Bůh: Budiž světlo! A bylo světlo.“
A tak není divu, že se do těchto chvál dostává konečně i tento fenomén. Je ale možné, že chválit světlo je zcela zbytečné, protože kromě macarátů a dalších živočichů v hlubinách oceánů, kteří ho ke svému životu nepotřebují, si světlo musí chválit snad každý. Samozřejmě se omlouvám lidem, kteří trpí světloplachostí. Na chytrých stránkách internetu jsem se bohužel dozvěděl, že takto postižných je v Evropě asi 7 % populace! To je docela dost a ke chválení to samozřejmě není… A tak nejprve ale bude nutné si vysvětlit, co se to tady bude chválit.
Se světlem to nebylo po dlouhá staletí tak jednoduché, neboť i nejvýznamnější světoví učenci se dohadovali, co vlastně to světlo je! A dlouhodobé spory, zda je světlo elektromagnetické záření anebo proud elementárních částic vyřešil až počátkem 20. století geniálně Albert Einstein. Ale kdo jiný by to měl udělat, že? Postupně se prosadila jeho hypotéza, že světlo je obojí! Má tedy někdy vlastnosti vlnové a jindy vlastnosti korpuskulární, tedy jako elementární částice. V těchto chválách se ale nehodí, abych zacházel do příliš odborných otázek a tak si vychvalme jen několik většinou asi známých vlastností světla a několik možná málo známých.
To, že naše sluneční světlo se „skládá“ ze základních barev, které občas spatříme při nádherné duze, a které tak obohacují naše životy, si pak zaslouží samostatnou chválu. Že naše světlo drží absolutní světový rychlostní rekord, a že nic nemůže být rychlejší, je snad všeobecně známo. Ve vakuu a v mezi planetárním prostoru se šíří rychlostí téměř 300.000 km/sec., v přepočtu je to 1080,000.000 km/hod! Ano – je to více než jedna miliarda kilometrů za hodinu!!! A záleží také na prostředí, ve kterém šíří, takže ve vodě je to „jen“ 225.000 km/sec. A např. v diamantu „jen“ 120.000 km/sec. To jsou samozřejmě rychlosti tak nepředstavitelné, že pro ně asi nenajdeme odpovídající chválu!
Je jistě zajímavé, že většinou si vůbec neuvědomujeme, že světlo, tedy přesněji sluneční záření je samozřejmě nikoliv jedinou, ale jednou z nejzákladnějších podmínek pro šíření života na naší Zemi! Asi teď tušíte, že se chystám na poloodbornou, tedy spíše laickou chválu fotosyntézy. Je to totiž zcela jistě nejchvályhodnější a nejdůležitější biochemický proces na naší Zemi, neboť přeměňuje světelnou energii v energii chemickou.
Procesu fotosyntézy se účastní pouze voda, oxid uhličitý, světlo a chlorofyl, což je známý zelený rostlinný pigment. Toho všeho je v přírodě zatím habaděj, i když zejména na vodu musíme být opatrní… Chlorofyl za pomoci přijímané energie světelného záření, „smíchá“ ve správném poměru molekuly vodu a oxidu uhličitého a vytváří sacharidy, tedy cukry. Při této reakci vzniká vlastně zdroj energie pro další biologické a biochemické přírodní reakce. Bohužel ještě nejsou vyřešeny všechny otázky o průběhu všech reakcí. Až budou jednou vyřešeny, lidstvo dostane od přírody nejen potraviny, ale i čistou elektrickou energii!
Co tedy na závěr této poměrně krátké chvály? Snad jen to, že bychom si měli neustále uvědomovat, že nebýt světla, zůstala by naše „modrá planeta“ Zeměkoule – tak je totiž vidět z Vesmíru - pustou měsíční krajinou.