Doba soudců Jozue
Toto jméno nese kniha jako nadpis, naznačující její obsah. Není to autorský podpis. Boží jednání s vyvoleným lidem není v této knize popisováno jako chronologický sled událostí. Novověký pojem času ztrácí svou váhu, staletí se smršťují a navzájem se prostupují, mnohé události zapadají do tůně zapomnění a jiné se dostávají do popředí, a to vše podle toho, jak obstojí před soudem svrchovaného Pána. Kniha Jozue zvěstně zhušťuje jevy a události časově i místně do života jedné generace.
Kniha Jozue je svědectvím o trvalosti a věrnosti Božích zaslíbení.
Slova Bible: Hospodin dal Izraeli celou zemi, jak se přísahou zavázal jejich otcům, že jim ji dá. Obsadili ji a usadili se v ní. A Hospodin jim dal odpočinutí všudy vůkol, zcela tak, jak přisáhl jejich otcům.
Žádný ze všech jejich nepřátel před nimi neobstál. Hospodin jim vydal do rukou všechny nepřátele. Ani jedno ze všech dobrých slov, která Hospodin mluvil k domu izraelskému, nezapadlo:všechno se uskutečnilo.
Kniha Soudců, opačně nežli kniha Jozue, události současně rozkládá v události časově postupné, když zpracovala dílčí kmenové tradice v mohutné jednotné svědectví o Boží věrné ochraně.
PALESTINA: Obsazení Palestiny byl dlouhodobý proces. Jednotlivé kmeny jen těžko uhájily získané území. V těchto bojích se Izrael konsoliduje v náboženský svaz dvanácti kmenů sdružených kolem schrány smlouvy. IZRAEL: Lid je neustále ohrožovaný tím, že ztratí svou jedinečnost uprostřed pronárodů, že se přizpůsobí svému pohanskému prostředí a opustí Hospodina. Nemá ústřední vládu, ale ve chvílích svrchovaného nebezpečí následuje vůdce Bohem povolaného, který je obdarován mimořádnými dary, moudrostí a statečností. Tito charismatičtí vůdcové, jejichž vliv byl zpravidla omezen na vlastní kmen, vedou lid do boje proti utlačovatelům, ale potom hlavně vedou k zákonu Hospodinovu a rozsuzují jako soudcové jejich spory. Charismatický charakter izraelských vůdců je zvláštním, výjimečným rysem vyvoleného lidu v této době. Sotva bychom našli obdoby u sousedních národů.
Slova Bible: Vlas bojovníků v Izraeli volně vlaje,
že se dobrovolně sešel lid
dobrořečte Hospodinu!
Slyšte, králové,
poslouchejte, hodnostáři,
já budu pět Hospodinu,
já mu budu zpívat,
zpívat žalmy Hospodinu,
Bohu Izraele.
Kniha Rút je v našich biblích zařazena za knihu Soudců mezi tzv. knihy výpravné. Nejen proto, že se její příběh udál v době soudců, ale také proto, že tvoří jakousi spojnici mezi touto dobou a dobou králů, neboť obsahuje příběh předků krále Davida.
Četbou posvátné knihy Rút se lid dovídá, co má být náplní lidského života: úsilí o účast na obecenství Božího lidu, zápas o podíl na Božím zaslíbení a milostí, skutky milosrdenství, péče o opuštěné, zbědované a nuzné.
Po stránce literární je Rút charakteristická tím, že děj, ani postavy nejsou většinou popisovány, ale vystiženy v rozhovorech, zachycujících situaci i povahu osob a věci lépe než jakýkoli popis. Pozoruhodné jsou věcné souvislosti a navazování na dobu praotců, jak je zachycena v Genesi, což nasvědčuje, že látka této knihy je velmi stará, i když konečnou podobu dostala v době mnohem pozdější, asi až po návratu z babylonského zajetí.
Slova Bible:I vzal si Boáz Rút a stala se jeho ženou. Vešel k ní a Hospodin jí dopřál, že otěhotněla a porodila syna. Tu řekly ženy Noemi: „Požehnán buď Hospodin, který tě odedneška nenechává bez zastánce, jehož jméno se bude ozývat v Izraeli. On ti vrátí smysl života, bude o tebe ve stáří pečovat. Vždyť jej porodila tvá snacha, která tě tolik miluje. Ta je pro tebe lepší než sedm synů.“ Noemi vzala dítě, položila si je na klín a stala se mu chůvou. Sousedky mu daly jméno. Řekly: „Noemi se narodil syn“ a pojmeovaly jej Obéd (to je ctitel Hospodinův). To je otec Jišaje, otce Davidova.