Ne namátkou je poezie ženského rodu. Je přirovnávána k ženě. Ke kráse. Koluje a žije ve většině z nás od narození. A v lidstvu od věků. V myšlence, písni, slově, ve verších. Je jako perla vylovená z moře. Jako skřivan v oblacích. Jako živá voda. Někdo při čtení poezie jihne, slyší hudbu, vidí příběh, cítí pohlazení a jsou i tací, kteří berou pero do ruky. A to je jejím smyslem.
Několik básní jsem vklínila do obrázků, abych vám podbarvila verše Prahy. Abych se s vámi o ně podělila.