Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Milena,
zítra Miloš.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Já na Macka a Macek na mne… 
 
Podzimní vítr pečlivě pročesával větve stromů. Seděl jsem doma před počítačem u otevřeného okna své pracovny a chystal se konečně začít psát, když vtom slyším vzdálené volání.

„Fendóóó!“ … „Fendóóó!“ … „Fendóóó!“…
A hned vzápětí přišla od mého Kolji rada: „Podívej se přece z okna!“
Nejdřív jsem se podíval po Koljovi, ale ten spal. Asi to bude moje vyšší instance, pomyslel jsem si trochu nevrle a odešel do pokoje, kde u televizoru seděla moje žena Ela.
„To se ti muselo něco zdát“, povzdechla si nade mnou soucitně, sotva jsem se objevil mezi dveřmi, tohle se totiž nestalo poprvé. Pokrčil jsem rameny a odešel zase do své pracovny. Právě jsem se chystal začít pracovat, když tu slyším znovu o něco zřetelněji:
„Achóóój, Fendóóó!“ …
 
Můj pes měl zase pravdu! Na protější bříze se houpal mezi větvemi pohodlně rozvalený můj pavouk Macek a na nylonových strunách sítě si vybrnkával melodii německé hymny
„Deutschland, Deutschlad über alles…“ Zpíval sice trochu šišlavě, ale notu trefil! Pomyslel jsem si, že je opravdu velmi nadaný a chytrý pavouk, a to nejen pěvecky, dokonce i v diplomacii se mu jistý nedal upřít. Už nevypadal tak uboze jako posledně, notně se spravil, zkrátka dobře byl vypasenej. V talent jeho síti se s ním houpalo ještě pár již dobře zakonzervovaných vrabců, mistrně obtočených v pořádné klubko. „Ahóóój, Macku, ty stará vojno! Kde jsi se toulal tak dlouho, že jsem o tobě už tak dlouho nic neslyšel? A kde jsi se, ty podšívko jedna, naučil tak dobře mluvit?“ spustil jsem radostně, jako když potkáte po dlouhém čase dobrého kamaráda. 
 
„Sám nevím, pšš–pšišlo to najednou a sám jsem se tomu divil,“ odpověděl mi Macek a mezi slovy vyplivnul mistrným obloukem na zem trochu slepeného peří z vrabce, kterého ještě před chvílí líně přežvykoval.  
„A kde máš svou přítelkyni?“ nedalo mi to, abych se ho zeptal.
 
„Ta se někde toulá, asi šla pššepošítat naše děti pafoušata!“ odpověděl mi se značnou dávkou hrdosti můj starý přítel pavouk. Zbytek jeho věty už zase zanikal v šumotu listí.
 
„Co? Ty už máš vnoučata?“, podivil jsem se.
 
„Ty nějak špatně šlyšíš – s tím byš měl opravdu, ale opravdu něco dělat! Ššíkám pafoušata, děti –pafoušata!“ odpověděl mi už trochu podrážděně.

„A Fendóóó, můšeš mi něco prožradit? Ploč většina lidí nás pafouky nemá ráda? Jedni nás štrašně nenávidí, jiní se náš štrašně bojí a tšetí zase věží, že jim pššinášíme štěstí? Nemáte to tloššinku pošamtaný?“
 
„Pověry jsou hrozná věc, Macku, já vlastně nevím,“ přiznal jsem popravdě. „Možná vám jednoduše závidíme, že máte víc nohou než my a míň starostí… A přestaň mi říkat Fendóóó, když víš dobře, že se jmenuju Venda, Vé jako Václav!“ rozzlobil jsem se.
 
“Fendóóó, nežlob se na mě, copak nefíš, že my pafouci nemáme žuby? To proto tak někdy trošičku š-š-šišlám, chápeš?“
 
Tady to už Kolja nevydržel, přestal předstírat, že spí, a smál se jako blázen. A protože je smích tak nakažlivý, věřte nevěřte, začal jsem se smát s ním. Přece bych se na Macka nemoh´ zlobit, když se naučil tak krásně šišlat?  
 
„Co bys tomu řek, kdybychom ti tady s Koljou začali dávat hodiny výslovnosti?“ navrhl jsem mu. A tak jsme na sebe ještě hodnou chvíli povykovali a šišlali, já na Macka a Macek na mě, když do pokoje vešla má žena Ela. Ze všeho nejdřív mi sáhla na čelo, jestli nemám horečku. Tajuplně jsem se pousmál, mrknul po Koljovi, a jen tak procedil: „Ááá, to byl jen jeden můj štarý pšítel, co šme se dlouho neviděli.“
 
Víc jsem neprozradil. Ela nade mnou zakroutila hlavou a odešla pro teploměr.
 
Asi ho budu potřebovat, uvědomil jsem si, když jsem zjistil, že jsem celý propocený a že se probouzím ze snu.
 
Václav Židek
* * *
Z knihy Václava Židka a Blanky Kubešové “Kolja… to neznáte mého psa!”
Míšenka, krasavice z Pekingu (Blanka Kubešová)
Život na psí knížku (Václav Židek)
Vildóóó k noze! (Václav Židek)
Naše Jessy aneb vliv psa na polidštění člověka (Jaroslav Vlach)
Můj pes má rád drobečky…(Vlastimil Brodský)
Proč někteří dvounožci žijí na psí knížku? ! (Václav Židek)
Jak si psi ochočili lidi (Jaroslav Kovaříček)
Psí rozhovory (Josef Fousek)
Loučení se psem (Jaroslav Kovaříček)
Můj život s fenkou Anny (Petr Hromádko)
Měla Kolinka obdivuhodnou duši? (Emilie Krulíková)
Bojare, Bojare…! (Radovan Lukavský)
Medvídek, Montík a kolečkáři (Blanka Kubešová)
Nesahejte na něj, patrně má blechy! (Pavlína Filipovská)
Hajný ve službách čertíka Bertíka (Zdeněk Hajný)
Láska na první pohled (Ctirad Pánek)
Óda na Kačenku (Jana Reichová)
Moje baby Jesty (Stella Májová)
Moji pejskové  (Miloš Nesvadba)
Andulka, Fanynka, Boženka (Soňa Červená)
Vzpomínka na Neru (Miloslav Švandrlík)
S tím Švandrlíkem musí bejt švanda (Miloslav Švandrlík)
O psí cestománii (Václav Židek)
Nuda?... aneb Chlapeček a jeho štěteček (Václav Židek)
Objevilo se štěně (Marta Kubišová)
Mají netopýři psí duši? (Květa Fialová)
Rufík a Všichni moji dobří rodáci (Vojtěch Jasný)
Jen rolnička cinkla a on tam stál...(Marina Hužvárová)
Náš Profesor (Alice Frostová)
Parťák (Milan Dibďák)
Jakub a Cedrik (Zuzana Trankovská)

Psí láska (Olga Wister)
Nudle dlouhá ušatá (Blanka Kubešová)
Méďa Béďa (Eva Střížovská)
Felísek z TURISTY (Svatava Pátková)
Pes, bytost záhadná (Jiří Suchý)
Jak se pavouk Macek do Kolína vrátil...


Komentáře
Poslední komentář: 20.08.2017  09:18
 Datum
Jméno
Téma
 20.08.  09:18 Ivan
 19.08.  15:34 Bohumil Žádný strach před malými zvířaty ...
 19.08.  13:30 oga janíčková