Putování Austrálií - 9
Čtvrtek 12. listopadu
Výlet do Kings Canon a odtud do Yulara
Ráno se korytem řeky Finke River vracíme zpět na Meereenie Loop a po 150 km jízdy na červené roletě přijíždíme ke Kings Canyonu. Po natankování vody na nás čekal lehký trip a jak jinak, než v pravé poledne!
jízda po červené roletě
Kings Canyon podle LP a leteckých fotografií na pohlednicích sliboval mimořádnou podívanou. Ostatně název „královský“ toho jednoznačně vyžaduje. Mělo by jít vždy o záležitosti mimořádného významu i velikosti. V tomto ohledu jsme byli zklamáni na celé čáře. Tento kaňon byla opravdu jen malá náplast na celodenní výlet.
aboriginals "svatý za dědinou"
Krátký, nepříliš hluboký kaňon, který byl na konci samozřejmě bez vody, se nám oběma jevil jako nehodný svého bombastického názvu. Možná, kdyby zde byla slibovaná voda - tak snad… Nicméně za stávající situace jasně zvítězilo Palm Halley, ale 4 hodiny byly v pytli. Po návratu k autu nás ještě čeká dlouhá a úmorná cesta do Yulary.
Naštěstí jedeme po dobré asfaltce, „bo naši cestaři tu eště nestavjeli, mluvi do nas“ Chuck, a tak cesta rychle ubíhá.
Yulara je dnes moderní město a já jsem kdesi četl, že se o zde zvolené architektuře staveb v současné době vedou učené dišputace. Upřímně řečeno, myslím si, že nikam nepovedou. Vzpomeňme při té příležitosti vyšumění sporu o stavbu Národní knihovny na Strahově. Yulara už stojí a asi i splňuje požadavky týkající se turistického ruchu a hlavně zajištění pohodlí sem dorazivších turistů. Chuck se vyzná i v Yulara, takže rychle nakupujeme v místním Wollworth a jedeme na podvečerní fotografování Ayers Rock - symbolu Austrálie (LP - posvátné místo aboriginců, je z rudého pískovce, stáří je kolem 600 mil.let a je to 268 metrů vysoká skála).
divocí velbloudi
U vjezdu do areálu Ayers Rock si kupujeme lístky platící 3 dny – pravý význam platnosti jsem však pochopil až následující den. Madam pokladní nám důrazně připomněla, že ranní a zároveň jediný denní výstup začíná „každodenně“ v 5:30 a.m. a končí v 8:00 a.m. – žádná jiná možnost není! V podvečer vyrážíme z kempu fotit večerní skálu. Netušil jsem kolik může večerní fotografování rudé skály přitáhnout turistů. Nová parkoviště jsou již plná a my máme problém sehnat volné parkovací místo. Potom sedíme a díváme se na skálu, která pomalu mění stupeň červené barvy…
pohled na typický "out back" přilákal i pana doktora
S úplným setměním nastává čas práskání dveří aut a odjezdů. Vracíme se do kempu a po „tučné večeři“ usínáme s myšlenkou a přáním „v půl šesté ráno u skály“!
Kang Cenyun a jeho vymleté břehy
Pátek 13. listopadu
Ayers Rock, Kata Tjuta a Mt Olgas
Ráno bylo nejdivočejší ze všech rán, která jsem v australských kempech zažil. Začalo v 5:00 a.m. třískáním všech dostupných dveří, hlasitou mluvou s pobíháním ve tmě a nakonec startováním aut – všichni jeli k rudé skále! Vyjíždíme snad poslední, ale po příjezdu k místu, kde u branky začíná výstup vidíme, že jsme o nic nepřišli. Stezku vzhůru, snad jen zatím, zatarasuje závora s nápisem „Strong wind“!
Chuck suše procedil:“To už znam z minula, bo sem tu už raz byl“! A tak znovu sedáme do auta a pomalu objíždíme celou AR. Občas zastavíme a uděláme fotky zajímavých skalních tvarů, vzniklých proudící dešťovou vodou, ledem, větrem - snad?! V místním IS si ještě dáváme kafe a před 8:00 a.m. se vracíme k brance, kde vždy začíná výstup. Lidé se pomalu řadí a přichází také místní ranger. Vytahuje závoru se zákazem a nahrazuje ji jinou, tentokrát s nápisem „High Temperature“! a pro dnešek je vymalováno! Tak proto ty tři dny platnosti permitu – „bo nigdo nevi jak se kery den a kery ranger vyspi“?!
Red Rock na obzoru
Nasedáme do auta, Chuck začíná měnit barvu a jenom tiše „puka“, jak něžně říká své oblíbené činnosti. Odjíždíme od skály a Milda si všiml, že nás předjíždí místní ranger – nám již známý ranger - vyvěšovač zákazů. Po chvíli zastavil před prvním kruháčem a to už Chuck nevydržel a zařval: „Zastav p…“! Milda předjel rangera a zastavil. Než ale stačil Chuck vyskočit a doběhnout k rangerovi tak tento, zřejmě v předtuše Chuckovy špatné nálady vyhodil blinkr a zbaběle ujel. Chuck se pomalu vrátil a povídal: “Ten měl ale kliku, bo bych mu řekl svoje. Kolik mně to tu stalo a z jake dalky sem až přijel, tim tu končim a seru na ně s celu jejich skalu“!
odtud se turisté škrábou vzhůru
Naštěstí máme připravený jiný a jak se později ukázalo stejně zajímavý program. Tentokrát nás volá sexuální symbol Austrálie,“pornografická skála aneb dámský klín“! Je to skalní útvar v nedalekém pohoří Mt Olgas, který doporučuje pan Folw, autor námi užívané „učebnice“…
Skály tohoto pohoří byly uplácány ve stejném hrnci a ze stejného materiálu jako Ayers Rock. Opět je to krásně červený pískovec. Podle geologů (VŠB TU Ostrava a LP) jsou to nejstarší hory na světě. Jejich původní výška byla 11 až 12 kilometrů a stáří se odhaduje na 600 milionů let. Prognóza již zmíněných geologů je ale neradostná. Za dalších 300 milionů tyto hory sluníčko, větrná eroze a pomůže snad i voda, rozežere, rozpráší, odplaví a ony navždy zmizí! Není to radostná perspektiva, ale asi pravdivá a já jen doufám, že už u toho nebudu. To všechno rezavé kolem nás, ta rovina, to byly kdysi asi také hory?!
výsledek práce souručenství voda, slunce a vítr, možná, že kdysi pomáhaly i ledy ?!
Je opět pravé poledne, když v příšerném horku a pronásledováni australskými „útočnými“ mouchami vyrážíme hledat „pornografickou skálu – dámský klín“. Chuck udává tempo a peláší jako mladík. Adrenalin je adrenalin - není od věci „nasrat se“ ve správný okamžik. Jdu také, sice kulhám a opožďuji se, ale jdu. Nesu batoh s vodou a s učebnicí, ve které je obrázek skalního útvaru, který musíme najít.
Katja Tjuna na obzoru, bude to jenom "nahražka" ?
Skály kolem nás jsou oblé, červené a plné všelikerých tvarů. Procházíme hlubokou strží a hlavy si můžeme ukroutit, ale zatím nevidíme nic co by odpovídalo obrázku v učebnici. Vcházíme do širokého údolí, kterým se po modré značce táhneme skoro tři hodiny. Na závěr se znovu obloukem vracíme ke skalám. A pak přichází poslední výstup. Po 4 hodinách chůze nám skála ukázala své tajemství!
sexuální symbol Austrálie konečně nalezen
„Podej mi učebnici“!, zavelel Chuck a porovnával skutečnost s obrázkem v učebnici. „To je ono“!, řekl a bylo tomu tak! Příroda „dámský klín“ vytesala do rudé skály do nejmenších podrobností. Toto potvrdil po důkladné prohlídce i MUDr. Ludwig alias Chuck Nawarzill, majitel zkoušky z anatomie! Teď ještě musíme zjistit ze kterého místa byl „dámský klín“ vyfocený a dnešní úkol je splněn! Ono místo jsme s Chuckem hledali až do úplného vyhledání celou další hodinu! Místo bylo až na protějším kopci. Skála byla odtud navíc focena se sluncem v zádech a tak její tvar lépe vynikl. Mimochodem, začít místní okruh „Valley of the Wind“ opačným směrem, tak bychom k „dámskému klínu“ dorazili asi tak za 20 minut… O to je však naše vítězství cennější a drahocennější, nebo vypocenější..?!
poslední pohled na Red Rock, tak snad příště?
Pánové jsou Češi? Obrací se na nás protijdoucí turista s australským širákem na hlavě. „Já su z Prostějova“!, říká statný mládenec o něco mladší nás – ode mne přesně jen o 40 let! Pracuje v Melbourne, učí se anglicky a doma, v Česku, zanechal ženu a dvě děti… Jo, jo, mít tak 25, taky bych to tak udělal …ale ty děti…?
Den byl nakonec i bez výstupu na Ayers Rock úspěšný! V podvečer jedeme dál kolem skály, která nás odmítla a doufáme, že nás neodmítne aspoň příští kemp. A skutečně, ve 8:30 p.m. nás kemp v Erldunda přijal s otevřenou náručí – tradičně cca 25 „za všechno a všechny“! I v Austrálii je za peníze dům. Po 500 kilometrech jsme opět u Shwy, kterou jsme v Hermannsburgu opustili.
Tak tento tvor mne nekompromisně vystrčil z pánského WC
V kempu se setkáváme s českou rodinou jedoucí obytným Fordem. Čtyři dospělí - mladí manželé a dva pánové - vzrostlí bernští salašníci. Všichni jsou původem z Bruntálu – kdo na to má, ten na to zkrátka má! Dále zde kempuje poměrně mladý, ale holohlavý Bask, který jede durch Austrálií na kole s jednoosým vlekem. Ve vleku se mimo jiné ukrývá rozkládací stan i s lůžkem – je to takový velký dětský kočárek. Okukujeme tuto zázračnou skládačku a hned se seznamujeme. Jeho „evropská angličtina“ je stejná jako naše. Zajímavé…
také obyvatelé kempu
Nakonec se sušenkami vítáme s klokanem, který je patrně stálým obyvatelem místního kempu, protože se chová jako doma. Padouch, v noci mi několikrát lezl do stanu, asi pro ty sušenky. To byli všichni turisté v kempu.
náš spolukempíř z Erlunda, statečný Bask cestou na Tasmánii
Asi není turistická sezona, protože se turisté ve zdejších kempech vyskytují v menším počtu než je málo a nebo už vymřeli. Večer pak Chuck s Mildou vyfotili snad nejdelší track vlack, který jsme v Austrálii viděli – vezl tři plechové rodinné domky. Délka tracku byla odhadem 60 metrů?!
všudy přítomné tracky na Shwy
Sobota 14. listopadu
Úkolem dneška je dorazit do Coober Pedy
Aniž to zatím víme, bude dnešek smolným dnem. Občas se cestou hádávám s Mildou. Já tvrdím, že jede rychle a on mne odbývá slovy: “Neser se mi do toho“! Dnes jedeme sice pomaleji, ale bohužel, pořád rychleji než velí silniční značka 110. Policejní hlídka –mimořádně pohledná dívčina – policistka – australská výjimka, nám to spočítala za 325 AD. Na zaplacení pokuty máme 30 dnů včetně. Střídáme se u volantu. Já jedu sice podle předpisu, ale zato mi po chvíli dochází palivo a nastává drobný problém. Máme sice plnou rezervní nádrž, ale musíme najít způsob, jak naftu přečerpat z nádrže „B“ do nádrže „A“. Chuck vytahuje příručku a zjišťuje, že tato přísluší k jinému typu Nissanu, takže ouha… Nicméně po chvíli luštění návodu, dohadování a zkoušení všech možných knoflíků palubní desky na to Chuck přišel. Nastartoval čerpadlo a nafta slyšitelným čůrkem přetéká. Nakonec je všechna nafta ve správné nádrži „A“ ale auto, „opravdu k nasrání“, nechce nastartovat. Německý cyklista, který nás právě předjížděl sice říká, že autům moc nerozumí, ale zároveň nás upozorňuje, že stojíme s autem nakloněným na opačnou stranu, než je plná nádrž. Přetlačujeme tedy Nissana na protilehlý svážek a Milda auto opravdu, po delším trápení baterky nastartoval. Díky Ti, chlapče z dojčlandu!
Jedeme do Coober Pedy
Velmi brzy jsou kolem Shwy vidět vpravo i vlevo bílé kupy. Velké, menší nebo úplně maličké – jsou to stopy po prospektorech, hledačích opálů. Co chvíli stojí vedle silnice cedule s nápisem Restricted Areas,- zákaz vstupu na pozemek, s tučně vytištěným oznámením na závěr Penalty 1000 dollars. Pozemky jsou možná soukromé (?), ale spíš hrozí propadnutí na poddolovaném terénu. Aspoň před tímto nebezpečím varuje i pan Folw ve své učebnici a téhož činí i LP. Zřejmě není mapování starých důlních děl silnou stránkou této oblasti (cca 200 km, opět LP a bilboardy v Coober Pedy).
blížíme se k Coober Pedy, ... tam někde se těží opály
Do Coober Pedy přijíždíme ještě za slunce jasu. Milda kupuje PHM, Chuck vybírá a kupuje na pumpě opálové náhrdelníky pro své dvě dcery, „bo bude jaky Ježišek, mluvil nam potom večer“! Já jen tiše postávám. Kocháme se při projížďce městem, kde je každý první obchod „opálový“. V centru narážíme na jediný obchoďák Wollworth, kde tentokrát zcela prozřetelně nakupujeme. Na závěr prohlídky města jdeme do místního Opálového muzea. Je umístěno, jako ostatně skoro vše v Coober Pedy, v podzemí.
tak se těžilo kdysí, ale i dnes je hlavní "výběrčí" člověk
Tam, kde se dříve kutalo a hledaly opály. Expozice je pro nás, geologické laiky přitažlivá od začátku do konce. Začíná popisem vzniku celé oblasti a také objasňuje vznik opálů. Geneze opálu není doposud zcela uspokojivě vysvětlena. Předpokládá se, že opály vznikají za zvýšených teplot a tlaků z Si02, které se mohou buď uvolňovat z organických zdrojů jako z křemičitých schránek rosivek, jehlicí mořských hub, anebo z anorganických zdrojů jako jsou silikátové minerály, či křemen. Si02 složka se pozvolna rozpouští v alkalickém prostředí a při změně podmínek prostředí na kyselé a současně snížení tlaku nastává opětovné srážení křemene v podobě opálu (Wikipedie).
Muzeum poutavě seznamuje návštěvníky s vývojem a i dnešním způsobem těžby opálů včetně dobových ukázek na letitých fotkách (moc se to od sebe neliší)! Kromě toho je zde i malá paleontologická sbírka. Poprvé v životě vidím čelist obrovského žraloka, velikého jako brontosaurus a jsem rád, že jsem tou dobou v Austrálii nežil, případě se neplavil na moři! Navíc je v muzeu příjemný chládek, ale hlavně - nejsou tam mouchy! Ty na nás čekají venku a určitě i v kempu.
Ahoj, tak zase někdy příště
Po prohlídce muzea se sháníme po doporučeném podzemním kempu, kam nakonec asi natřikrát a za slunce západu dorážíme. Po večeři (menu je stále stejné) sedíme a spokojeně pijeme kafe. Sedíme spokojeně především proto, že jsme schováni před mouchami v zasíťované kuchyni a jídelně kempu zároveň. Po dnešním muším náletu společně docházíme k závěru, že much je v Austrálii rozhodně víc než je National Parks. A to je co říct!
„Náš“ kemp je umístěný v bývalém opálovém dole a kóje - boční jeskyňky pro chudé turisty jsou bez dveří. Jeskyňky jsou „vybaveny“ jen jemným kačírkem na podlaze, na kterém si návštěvníci staví stany! Pro bohatší turisty jsou zdejší kóje odděleny dveřmi a uvnitř je střídmé hotelové zařízení s podlahou. V Coober Pedy však existují v podzemí i hotely, restaurace, kostely, školy a jiná, veřejnosti prospěšná zařízení (pan Folw a LP). Dokonce i policie se prý ukrývá v podzemí - aspoň je lépe maskovaná.
Na pobyt a hlubší poznání CP jsme měli málo času. Chtělo by to ještě jednu návštěvu a případně „i cosik opaluf vykopať, ni“?!
Řekl bych, že se kemp dá doporučit i když by tady „ó nikoliv“ měla drobné problémy! Na straně druhé "by ju nehryzali muchy“, doplňuje mi deník Chuck
Neděle 15. listopadu
Ještě chvíli v Coober Pedy a potom přes poušť do Anna Creeku, kolem Lake Eyre, stále kolem Old Ghan, do Maree
Nějak nám utekla poznámka majitelky kempu o pitné vodě. Nakonec a úplnou náhodou objevuji v doporučeném podniku automat na pitnou vodu. Je to hadice a letitý, špatně fungující automat, umístěný za drátěným plotem, který sežere 2 AD a dá tak asi 1 litr vody ač slibuje za ty peníze litry 4! Ano, tady je voda dražší než PHM do našeho Nissana! Konečně nabereme 4 litry a jedeme dál, nemaje už žádných „drobňásků“, které nám sežral zlý automat!
Vyjíždíme z CP po rudé a písčité cestě, sem tam s roletou, do Anna Creek. Krajina kolem cesty vypadá jako ta, kterou nám na fotkách poslal robot z Marsu. Vyschlá jezera, žádná vegetace, rudo kam jen oko dohlédne a k tomu ještě tradiční až neskutečné horko.
Tak vypadá protipsí plot zblízka
ukazatel s poučením
U protipsího plotu (místní tabule - plot proti dingům a určený na ochranu stád dobytka, je cca 2 m vysoký, 9600 km dlouhý a vede přes celou Austrálii). Sbírám pouštní kamínky a fotografujeme se navzájem s Chuckem na dně obrovského, ale vyschlého jezera.
...strýc na dně "takyjezera"
Za svou příkladnou snahu jsem byl odměněn možností řídit Nissana. Jedu sice už podruhé, ale poprvé „na roletě“! Další prvenství získávám v okamžiku, kdy jsem píchl levou zadní gumu. Hned nastává další komplikace. Hever byl bez originální páčky a tak se s Chuckem střídáme při práci vleže pod autem. Tam, s cca 8mi cm dlouhým zlomeným šroubovákem v ruce, náhradou to originálního dílu „páčkujeme“ – tj. vysouváme“ hever a zvedáme auto. Nakonec Nissana kousek zvedneme, kolo trochu podhrabeme a gumu vyměníme. Potom opatrně, už bez rezervy, jedeme pouštní cestou do Maree. Je to jenom 80 kilometrů, přes Simpson Desert, a ten den jsme potkali jen 3 auta. “Cvičeni mladych hasiču – vyměna gumy, proběhlo hladce a v časovem limitu“!, komentoval pozdě večer u kafe naši akci Chuck.
Teď už nás snad nic nepřekvapí - a přece! Najednou vidíme uprostřed pouště 2, slovy dva, svěže zelené stromy. Proč asi zrovna tady?! To stojí za fotku!!!
...pravá zelená uprostřed pouště
Dojíždíme do Maree a u pumpy si domlouváme opravu gumy se sympatickou slečnou, patrně manželkou opraváře, hovořící pro nás srozumitelnou angličtinou. „Čas č.“ je pro nás zítra v přesně v 7:40 a.m. v jejich dílně a tak radši už jedeme do kempu. Městečko je viditelně out of order, ale kempířka je příjemná aboriginka, která ovládá angličtinu jako když bičem mrská! Dokonce o něco lépe než Chuck. A to je co říct!
Křižovatka v poušti
Kemp je pustý a my jsme jediní turisté. Raritou jsou zde sprchy a toalety v domečcích umístěných na podvozcích s koly jako od žebřiňáků. Kemp můžeme vřele a bez obav doporučit i té nejnáročnější „ó nikoliv“, stejně kolem žádný jiný není!
Karel Janků
Související články: