Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Běla,
zítra Slavomír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pohled z okna
Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto)  na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna.  Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený...
Přímo dušičkový začátek tohoto roku způsobil, že jsem se ani já necítila ve své kůži. Hledala jsem proto, čím bych si zlepšila náladu, jenže nic kloudného mne nenapadalo... „Až předevčírem!...“
 
"Co jsem to vlastně chtěla...?"
O všem - pro oči mé a mých přátel.
 
Čokoláda
Když pánbůh dopustí, i motyka prý spustí - tvrdí staré přísloví. A pánbůh zřejmě dopustil, protože moje paměť zase spustila. Není to sice ten silný proud vzpomínek jako v minulém měsíci, spíš bych mohla mluvit o nepravidelném pramínku, ale říkám si, že lepší něco než nic.
Nedávno jsem oslavila jmeniny, a tak jsem se stala majitelkou několika bonboniér a tabulek čokolády. Dívala jsem se na to nadělení se smíšenými pocity. Hořká čokoláda je totiž to, na čem odjakživa "ulítávám", ale na druhé straně jsem si uložila před časem téměř absolutní "čokoládovou abstinenci", protože ručička na mé váze se začala blížit k číslici, jež se mi ale vůbec nelíbila. A tak jsem rozmýšlela, mezi koho tu nadílku rozdělím, aby co nejrychleji zmizela z dosahu mého mlsného jazyka.
No a právě pohled na ty roztodivné čokoládové výrobky  mne zase vrátil na úplný začátek padesátých let minulého století. Bylo pár let po válce, a tak i čokoláda  ještě patřila k vzácným pamlskům. My s bráškou jsme mívali čokoládové hody vždy kolem Vánoc díky babičce. Bydlela v Brně, a ačkoli měla šedesátku již za sebou, vždy chodívala nějaký ten měsíc před Vánoci na brigádu do brněnské „Orionky“, proslulé čokoládovny. Jako brigádnice si totiž mohla koupit za výhodnou režijní cenu vánoční kolekce.  Byly to kolekce krásné, určené na vývoz, a hlavně nesmírně dobré. Nutno říct, že jsem podobné nikdy později neviděla. A  figurky, které kolekce obsahovala, byly tak hezké a roztomilé, že nám  bylo až líto je sníst. Druhý zdroj výborné čokolády byl u Otovy maminky. Ale i ten se objevoval jen zřídkakdy. Otovi rodiče měli příbuzné snad někde na Západě, a tak od nich jednou dvakrát za rok přišel balíček obsahující i pravou švýcarskou čokoládu. A jestliže jsem se k tomu nachomýtla i já, dostala jsem také kousek. Dodnes cítím tu báječnou chuť na jazyku...
S čokoládou je spojena i příhoda, kterou mi vyprávěla maminka. V této poválečné době bylo samozřejmé, že v době, kdy začala sklizeň brambor, přerušovalo se ve vyšších třídách na pár dní vyučování a žáci se svými učiteli byli odváženi na družstevní pole, kde pomáhali při sběru brambor. Jednoho dne maminku s její třídou traktor odvezl na pole, které leželo na samé rakouské hranici. Kousek za hranicí leželo zase rakouské pole, kde rakouští vesničané rovněž vybírali brambory. Nu a mezi nimi se procházela naše i rakouská pohraniční hlídka. Nastal čas svačiny. Děti dostaly z várnice horký čaj a usadily se se svými svačinami na kraji pole. Maminka se také pustila do svého krajíce. Tu k ní přistoupil mladý rakouský pohraničník, slušně ji pozdravil a ptal se jí, jestli mluví německy. Maminka měla němčinu v aprobaci, proto odpověděla kladně. "Máte malé děti?" ptal se mladý muž dál."Ano, dvě. Sedm a tři roky, "přitakala maminka." Já mám dvouletého chlapečka!" pochlubil se .Pak sáhl do kapsy, vytáhl tabulku čokolády a se slovy:"To je pro vaše děti!" ji strčil překvapené mamince do ruky. "Na shledanou!"  zasalutoval a rychle kráčel pryč. Čokoláda byla jistě dobrá, ale pro maminku měla tato příhoda ještě poněkud hořkou dohru. Bdělý kolega, který byl svědkem tohoto rozhovoru, nelenil a všechno oznámil na patřičná vyšší místa. Maminku přijel "ideově pokárat" sám okresní inspektor a maminka už směla brigádníky doprovázet jen na pole  od hranice patřičně vzdálená.
Vida, na co si člověk nevzpomene při pohledu na čokoládu...
Míla Nová
Další články autorky:
Koupejte se na místech k tomu určených!
Bráškovy vejšplechy
Není nad slušivý sestřih...
Nesušte se u sloupu!
Zázračné uzdravení
Doktorky Bolíto
Časy se mění
No a?
"Zločin" a trest


Komentáře
Poslední komentář: 11.06.2007  21:00
 Datum
Jméno
Téma
 11.06.  21:00 Mila Ludmile
 11.06.  19:27 Ludmila šotek
 11.06.  14:11 Mila Všem milým čtenářkám
 11.06.  13:04 VlaSTAv
 11.06.  00:58 hera
 10.06.  16:04 Gabi-florka ...pro Mílu....
 10.06.  15:58 Gabi-florka
 10.06.  14:47 Magdalena
 10.06.  12:51 Jana Vesuvanka pro Mílu a Janinu
 10.06.  10:00 janina