Legendární sportovec Bohumil Hanč zahynul přímo při závodech. Ve sněhových závějích našel ten den smrt i jeho největší přítel Václav Vrbata. Tragédii připomíná mohyla na krkonošském Zlatém návrší.
České lyžařství od svých počátků bojovalo o mezinárodní uznání. Prestiž se snažilo posílit mimořádnými akcemi. K nim patřily závody na padesát kilometrů pořádané Svazem lyžařů Království českého v Krkonoších. Na trase byl povolen čas na jídlo a odpočinek. Účastníci, opatřeni tlumokem, lyžařskou výzbrojí a mapou Krkonoš, se mohli zeptat na cestu, nesměli však vybočit z dráhy. Úvodních čtyřicet kilometrů jeli společně, posledních deset kilometrů se měřila rychlost; kdo se v cíli objevil první, zvítězil.
Dne 24. března 1913 se jel osmý ročník tohoto závodu. Poprvé na světě se závodilo na celých padesáti kilometrech. Hodně nadějí bylo vkládáno do Bohumila Hanče, zkušeného a houževnatého závodníka, který s aktivní činností už pomalu končil. Nakonec se ale nechal k účasti přemluvit. Na startu se objevili další známí sportovci: Oswald Bartel ze Ski Klubu Winsdbraut Polaun, Josef Feistauer ze Ski Jilemnice, Južík Scheiner z ČSK Praha, architekt K. Jarolímek a Emmerich Rath, který startoval pod jménem Frank Walter za Berliner Sport dub. Počasí vypadalo slibně. Mlhou probleskávalo slunce, teploměr ukazoval plus osm stupňů celsia. Startovalo se ráno o půl sedmé. S trasou závodu, vedenou po cestách značených tyčemi a červenými látkovými pruhy se závodníci, oblečeni jen lehce, seznámili až těsně před startem.
Hned po startu se do čela závodníků dostal Hanč. Jeho náskok však nebyl velký, zvláště když si na Violíku zajel - nezaslechl volání časoměřičů, kteří v začínajícím dešti jeho průjezd zpozorovali pozdě. Teplota klesala a vítr se změnil v prudkou sněhovou vánici. Přesto Hanč zpoždění dohnal a k Labské boudě přijel dříve, než byli závodníci očekáváni. Ke druhému kolu se rozjeli jen čtyři jeho soupeři. Ostatní závod vzdali. Hanč zůstal na trati sám. Za sněhové bouře nezaregistroval volání kontrolora a pokračoval dál. Promrzlý časoměřič sjel do Labské, kde informoval o Hančově průjezdu. Mezitím se Hanč u Harrachových kamenů setkal s Václavem Vrbatou, svým přítelem, který i přes nepohodu dostál slibu a přijel.ho povzbudit. Krátce nato Hanč opustil trať a vyčerpán padl do sněhu. Neměl již dost sil, aby si vyprostil zaklesnuté lyže.
Po poledni byla z Labské boudy vyslána záchranná skupina závodníků. Hanče objevil Rath. Promrzlý Hanč mluvil nesouvisle a ani za Rathovy pomoci nebyl schopen vstát. Naložili ho na sáně a odvezli na Labskou boudu. Avšak lékař musel konstatovat smrt v důsledku naprostém vyčerpání. Krátce nato objevili další ztuhlé tělo. Patřilo Hančovu nejlepšímu příteli Vrbatovi.