Chirurgie byla můj život
Psávala jsem rozhovory pro časopisy Doba seniorů a Naše rodina se zajímavými lidmi z různých oborů lidské činnosti. Jednou jsem přemýšlela, koho oslovit, a napadlo mě, že jedna osobnost žije nedaleko od nás.
Čáslavský dlouholetý primář chirurgie, MUDr. Jiří Kunášek, tehdy už 85letý lékař. Funkce primáře se vzdal ve svých 65 letech, ale stále pomáhal v nemocnici několik dní v týdnu v chirurgické ambulanci a poté ještě 1x týdně jako lékař v seniorském domově.
Zjistila jsem si jeho telefonní číslo a zavolala mu. Byl překvapený, možná trochu zaskočený, ale pozval mě k sobě domů. Z jeho pokoje na mě dýchla starosvětská atmosféra. Všude plno knih, diplomů, fotografií. Se zájmem odpovídal na mé otázky, odpovědi rozváděl, vzpomínal.
Rozhovor vyšel s poměrně velmi dobrým ohlasem, lékařská profese, zejména chirurgie, budí mezi lidmi zvědavost, hlavně při pohledu „za oponu“. Při jeho vyprávění jsem si uvědomila, že lékař je taky jenom člověk a byla jsem velmi poctěna jeho důvěrou.
Dalších devět let jsme neměli příležitost se potkat, a pak najednou- telefon. Zdálo se, že si chce jen popovídat. „Jak se máte? Co vaše děti?“ a najednou prosba: „Neměla byste chvíli času? Rád bych napsal svůj životopis, knížku svých vzpomínek, mohla byste mi pomoci?“ Kývla jsem s radostí a začala k němu pravidelně chodit.
Panu primáři je 94 let, nohy už mu neslouží. Pohybuje se ztěžka, většinou na invalidním vozíku. Byl připravený, plný stolek poznámek. A tak jsem jen poslouchala, občas se pozeptala, občas jeho vyprávění malinko posunula. Má neuvěřitelnou paměť na jména lidí, na data různých událostí a lékařských příběhů. Vyprávěl zpaměti, deník si nevedl, nebyl čas.
Po hodině byl už unavený, a tak jsem odcházela, vždy plna dojmů. Vše jsem přepisovala do počítače, ale při dalším setkání jsme ještě opravovali, doplňovali a přidávali, až vzniklo 48 hustě popsaných stran.
„A to je vše,“ oznámil mi, když popsal svůj poslední případ, který si přál zveřejnit.
Knihu se rozhodlo vydat město Čáslav, pan starosta Strnad napsal doslov s poděkováním. Vždyť není v Čáslavi rodina, která by neznala jeho vysokou postavu, kráčející nemocniční chodbou s pláštěm vlajícím na všechny strany. Sebevědomé vystupování, rychlá reakce, velká zodpovědnost, rozhodnost, důvěra pacientů – to vše MUDr. Kunášek měl, to vše je vizitkou dobrého lékaře.
První část knihy je věnována chlapci a studentovi, který neměl cestu k vysněnému povolání nijak lehkou, druhá jednotlivým pravdivým příběhům. Těm úsměvným, těm s dobrým koncem, ale i případům tragickým, s nimiž se chirurgové také potkávají. A také povzdech nad tím, že dobrovolně a rád strávil vlastně celý život v nemocnici, u svých pacientů, ale také při budování milované nemocnice a její pověsti.
Název Chirurgie byla můj život- 65 let chirurgem mluví za vše. Knihu v obřadní síni Městského úřadu v Čáslavi pokřtil dobrý přítel pana primáře profesor Pavel Pafko, byla to velmi slavnostní atmosféra.
Pan profesor Pafko ve své řeči zdůraznil dva důležité momenty. Ten první, že kniha může mít tisíce stran, ale dopad na člověka není žádný, a jiná, třeba útlá knížečka (spolu s fotografiemi 65 stran) může obsahovat velmi nadčasové myšlenky, ke kterým se člověk rád vrací.
Druhé poselství je pro mě ještě důležitější, vlastně kvůli němu mě napadlo svěřit vám je: Naše doba, naše společnost oslavuje mladé lidi, kteří se „hrnou“ na vrchol a málo myslí na ty, kteří z něj už pomalu míří dolů a pro naši společnost tolik udělali. A to je špatně!
Pan primář Kunášek je nositelem mnoha ocenění, medailí a diplomů, ale jak sám říká: „Největší radost mám z toho, když mě při procházce po Čáslavi někdo zastaví, pozdraví a řekne: Děkuji Vám, pane doktore, že jste mi zachránil život!
Chirurgie byla můj život
