Před pár dny jsem se vrátila z Máchova kraje. Když se dívám na fotky odtud, říkám si, že bych možná měla tenhle příspěvek nazvat spíš fotoreportáží o Bezdězu. Tahle dominanta vévodí fotkám z každého dne, ze všech výletů. Ať už se vyškrábete na jakýkoliv kopec, Bezděz přitahuje zrak.
Tváří se líbezně ze všech možných úhlů i vzdáleností. Je to zkrátka rozená modelka.
Ale nechci vás nudit jen Bezdězem. Každý kraj, i ten zdánlivě nejobyčejnější, má své vnitřní kouzlo, které je někdy vidět hned a jindy ho objevujete postupně. Kouzlo Máchova kraje je nejspíš trochu profláklé, přesto se tam pořád dá objevit něco navíc - třeba osvěžující ticho v úžasném borovicovém lese, kam kromě pár pěších turistů nikdo nezavítá. Většina vyrazí autíčkem a popojde k cíli, rozhledně či hradu, pár metrů. A tak se vám klidně může stát, že za celé dopoledne nepotkáte živáčka... Civilizace se připomíná svými zvuky jen odkudsi zdálky, a to ještě zdaleka ne vždy. V některých místech je takové ticho, že vás překvapí i nesmělý ptačí hlásek v korunách stromů...
A kolik se tady dá objevovat krásných skal, skalek a pískovcových útvarů! Všechny ani nemají svá vlastní jména... Čím opuštěnější, tím pro nás lepší... Na fotkách níže je Židovský vrch (poblíž Oken) a Pruský kámen (poblíž Jestřebí). Ač pojmenované, na obou jsme byli sami.
Svou podívanou samozřejmě nikdy nezklame samotné Máchovo jezero, které ve dne připomíná exotický přímořský záliv, zatímco večer se mění v romantické vodní souznění (člověku běží v hlavě ty verše... jezero hladké v křovích stinných... břeh je objímal kol a kol...).
Ale kdo chce, ten si vždycky něco k obdivování najde. Krása je všude kolem nás. Jen k těm očím je potřeba otevřít i srdce. Vnímat, kochat se a užívat si každou jedinečnou chvíli plnými doušky.
Tak si to také báječně užijte! Přeji vám krásné letní dny.
