Sportovní moderátor Vladimír Kulíček vzpomíná potřetí...
Z knihy Václava Židka „Sám ve víru zdymadel“ „K rybníku Vajgar se pojí ještě jeden hezký příběh,“ pokračoval dál Vladimír.
„Jak už jsem se zmiňoval tak několik roků po revoluci jsme jezdili po republice propagovat sportovní otužování formou ukázky hry Ledového vodního póla. Byla to vlastně návaznost na atraktivní tradici Nikodema, kdy se snažil různými přitažlivými nápady v ledové vodě přivábit co největší množství publika i novinářů a tak sportovnímu otužování udělat co největší reklamu. Liškův nápad hrát vodní pólo otužilců se všem členům zalíbil.
Po domácky si vyrobili, ze dřeva dvě rozebíratelné malé branky a ty nabarvili dvěma základními barvami klubu TOK, modrou a bílou, svázali je do pěti balíků pro transport vlakem, autobusem nebo tramvají. První vystoupení vodního póla se konalo v Praze na Vltavě u břehů Střeleckého ostrova. Vzdálenost zakotvených branek od sebe, jejichž délka byla dva metry a výška jeden, byla třicet metrů. Průměr bílého míče byl dvacet centimetrů a na každé straně hrálo po sedmi hráčích včetně brankáře. Družstva se rozlišovala podle čepiček modrobílými nebo červenobílými pruhy. V patřičné vzdálenosti seděl na loďce s píšťalkou na krku rozhodčí se třemi praporky barvy červené, modré a bílé. Hra trvala rovných sedm minut čistého času a s pauzami zahraných autů celkem deset minut.
Průběh hry byl předem smluvený slabší, mně odolní otužilci byli po třech minutách vyloučeni a za ně ze střídačky na břehu zaskočili jiní. Smluveno bylo kolik se dá a nebo dostane branek a kdo prohraje. Liška a ještě další tři pólisté setrvali ve vodě při hře plných deset minut. Ledové pólo se divákům líbilo. Hra měla děj a vzrušení. Po skončení hry byla ukázka záchrany tonoucích a na úplný závěr plavba napříč Vltavou. Největší úspěchy se svými sportovními výkony při předvádění vodního póla sklidili v Hradci Králové, Znojmě, Kolíně, Berouně a v neposlední řadě v Jindřichově Hradci na rybníku Vajgar, kde se také odehrál tento příběh.
Stalo se to okamžik po skončení ukázkové hry Ledového vodního póla. Poklidné odpoledne ukázkového vystoupení otužilců prořízlo najednou zoufalé volání o pomoc. Přihlížející publikum ale netušilo, že se jedná o součást programu předvedení záchrany tonoucích. Všichni jenom viděli, jak jeden z nahodilých diváků sletěl oblečený do bazénu vysekaného ledu. Liška v roli záchranáře pohotově skočil za ním a začal ho odborně, podle pravidel zachraňovat. Ovšem stala se věc, která nebyla ve scénáři a kterou tím pádem nečekal. Tonoucího napadla myšlenka co nejdéle vydržet ve vodě a nenechat se jen tak lehce vytáhnout.
A tak v ledovém bazénu začal zápas. Liška se snažil ho nějakým způsobem obeplavat a ze zadu uchopit pod bradou, aby si ho pak mohl pohodlně položit na břicho a na zádech s ním doplavat k pevnému břehu z ledu. Tonoucí se mu stále vysmekával, mávaje rukama nad hlavou potápěla zase vynořoval a vžil se do své role tak, že nic netušící diváci byli z probíhající záchrany patřičně vyděšeni. Scéna nad i pod hladinou vody nabývala na dramatičnosti a u zpoceného záchranáře narůstala stále větší nervozita z veřejného trapasu, že již po několik dlouhých minut není schopen vytáhnout tonoucího.
Tonoucí se, ale dále vesele bavil na úkor z vodního póla již prostydlého Lišky, až do doby, kdy to Oldu parádně namíchlo a tak udělal něco, co povedený šprýmař nejméně čekal. Použil způsobu záchrany, který je obvyklý v případě, že tonoucí v zápalu strachu stahuje svého zachránce pod vodu. Nadechnul se zhluboka, oběma rukama chytil za ramena svou oběť, a pak se ponořil pod hladinu. Několikráte to zopakoval až se nešťastník nalokaný vody uklidnil natolik, že se nechal Liškou vytáhnout na břeh. Ale to už všichni přítomní věděli, že se jedná o ukázku a tušili co se ve vodě odehrálo. Aplaus byl veliký a ten utopenec se dával v šatně hodinu dohromady. Příčinou toho nebylo několikeré potopení, ale dlouhý pobyt v ledové vodě. Jednalo se totiž o nováčka, který nebyl ještě tolik trénovaný.“
Rád jsem naslouchal příjemnému hlasu Vladimíra, kterým nám dokázal vyprávět humorné i zajímavé příběhy ze svého neméně zajímavého života.
