aneb zvu vás na další výlet do krajiny zrozené ohněm na severu Čech...Ve Středohoří jsou naše nejseverněji položené vinice. Některé (Velké Žernoseky) nechal prý založit Karel IV.
Cílem dnešního putování se stal nenápadný středohorský kopec s nadmořskou výškou 354 m, který se nachází východně od obce Třebívlice. Jak již název Kvítel napovídá, vyskytuje se zde zajímavá a rozmanitá květena. Kvítel je tvořen vpodstatě dvěma vrchy - vlastním Velkým Kvítelem, který je kromě jižního svahu uměle zalesněn a Malým Kvítelem, což je bezlesý pahorek porostlý jen stepní vegetací. Oba vrchy jsou tvořeny čedičovou horninou, která vystupuje na jižní a jihozápadní straně v podobě skalních výchozů.
Ráno byla obloha zprvu zatažená, ale během dopoledne šedý závoj postupně řídnul a nakonec se zcela vyjasnilo. Čerstvý vítr proháněl na obloze kumuly. Cesta nás vedla pomalu do mírného vrchu. Povšimli jsme si nezvykle velkých modrofialových květů černohlávku obecného. Ve Středohoří se často setkáváme s většími rostlinami než je obvyklé, některé jsou vyšší, jiné mají větší květy, které bývají miomořádně sytě zbarvené. Zřejmě je to způsobené složením půdy, která díky vulkanickému původu je velmi bohatá na minerály. Místy začíná kvést třezalka. Naše cesta pokračuje podél meruňkového sadu. Meruňky jsou již pěkně veliké a dozrávají. Po pravé straně cesty je smíšený les, kde nás zaujala pěkně urostlá borovice černá.
Jak jsme vystupovali, pomalu se za námi začala otevírat krajina. Kouzelný pohled byl na lounskou trojici kopců Brník, Srdov a Oblík, které výrazně dominují okolní krajině. Dostáváme se do oblasti stepi s roztroušenými keři a vysokou trávou, z níž vykukují hlavičky královského bodláku pcháče bělohlavého. Zatím ještě nemají fialové čepičky květů. Z dalších rostlin kvete hvozdík kartouzek, hrachor letní, řepík, fialový chrastavec a hlaváč bledožlutý a starček přímětník se sírově žlutými květy. A nad touto barevnou nádherou poletují motýli, ponejvíce hnědí okáči a okáč bojínkový, který na sebe upozorní svým kontrastním zbarvením - na bílém podkladu křídel má větší hnědočerné skvrny, takže se nedá splést s jiným motýlem.Konstatujeme, že letos je oproti loňsku méně motýlů, co se týká druhů. Poměrně vzácné jsou babočky. Zřejmě na tom mají podíl loňské povodně...
Chvíli posedíme na louce ve svahu Velkého Kvítelu a pak se vydáme na Malý Kvítel, odkud je lepší výhled na Hazmburk, Srdov, Brník, Oblík, Ranou, Křížové vrchy, Solanskou horu, Děkovku a další kopce a kopečky. Z těch lounských je velmi zajímavý Vraník, který je zvláštní tím, že hranice mezi severní zalesněnou a jižní bezlesou částí je přesně v polovině vrchu a rovná jako podle pravítka. Viditelnost je i přes lehký opar velmi dobrá. Po stránce květeny je Malý Kvítel exotičtější - více stepní a zcela bez stromů. Kromě výše zmíněných rostlin tu kvete mochna plazivá, šalvěj přeslenatá. A pak je tu rostlina s výraznou vůní, která při podrobnějším prohlédnutí svými listy připomíná pelyněk, ale je velmi drobná a zatím nekvete. Velikou radost máme z osamělého bodláku, který tu skromně stojí s mírně skloněnou hlavičkou - je to ostropestřec mariánský, s nímž jsme se setkali na Oblíku.
Sám Malý Kvítel je velice malebný a členitý, tu a tam vyčnívají skalky. Zkrátka krajina ohněm zrozená se nezapře, i když eroze ji už pěkně zaoblila... Navíc stepní charakter rostlinstva dodává Kvítelu něžnost, podobně jako je tomu na Čičově a dalších kopcích tohoto typu, které jinde v Čechách nenajdeme. I když je na sluníčku teplo, chvílemi od západu fouká studený vítr. Pozorujeme oblaka různých velikostí a tvarů, které se pohybují i v odlišné výšce, rozhlížíme se po kouzelné středohorské krajině s malebnými vesničkami a ten krásný pohled je doprovázen orchestrem strnadů lučních.
Poetický název Kvítel nevznikl náhodně - vždyť všude kolem nás je poezie tvarů, barev i tónů... a já se před Tebou, krajino milovaná, skláním v nesmírné pokoře a úctě...
