Pohled z okna Postupně se začínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se přáteli, potkávat se, a tak snad bude namístě (kdo chce - není podmínkou) přiblížit ostatním své okolí, své milé, zájmy atd. Začali jsme pohledem z okna. Dalším pohledům se však meze nekladou, samozřejmě v etických hranicích, daných provozem těchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete text (případně i foto) na info@seniortip.cz a my z toho uděláme dokument, který
se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde je jeden z dalších pohledů - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen přenesený. Tentokrát se podíváme na skok do Berouna...
Na skok do Berouna
aneb dopis příteli Vaškovi (alias gagimu)
Nazdar příteli,
několikrát jsem postřehl Tvou lásku k městu, kde bydlíš, viděl Tvé fotografie v galerii a přišlo mi stydno, že já, Pražák, Tvé městečko Beroun vůbec neznám. Jen jsem jím několikrát projížděl v době, kdy ještě neexistovala dálnice. Když pak jsi na chatu nadšeně popisoval nový akvapark, tak jsem se tam se synem, který měl dovolenou, vypravil na celodenní výlet. Doporučoval jsi navštívit trh na náměstí, večerníčkové medvědy a rozhlednu. Tož, přesně tak jsme to udělali.
Akvapark jsme uviděli ze silnice, tak jsme tam po krátkém bloudění zajeli a zaparkovali na placeném parkovišti. Ta já nemám rád, protože bývají drahá a člověk má v podvědomí hrozbu, že překročí zaplacenou dobu a bude platit další zvýšené poplatky. To v Berouně není. Zaplatili jsme pětikorunu a pak po dvou kačkách za každou další předpokládanou hodinu, což je zpoplatnění více než slušné. Myslím, že se také nenašel nikdo, kdo by chtěl město ošidit tím, že si lístek v automatu nepořídí.
Na náměstí se konaly zrovna trhy. Vietnamci tam také byli, ale zdálo se mi, že jejich obvyklé zboží, hadříky a boty, prodávají četní čeští prodejci. Prodávaly se tam ovšem i sazenice pro zahrádkáře, které šly dobře na odbyt, domácí vajíčka, ovoce apod. Také jsem si chtěl nakoupit, ale když jsme se poledne vraceli z rozhledny a oběda, už bylo pozdě, prodejci už dobalovali.
Z náměstí jsme se vydali podívat se na večerníkové medvídky. Ti chundeláčci značně povyrostli, jsou to už statní klackové, kteří se potulovali po velkém areálu a přiběhli se zrovna nasvačit salátů, ředkviček, jablek a rajčat, které jim předhazovala jejich opatrovnice. Ta je 
také ochotně odlákala k plotu, abychom si je mohli vyfotit.Na rozhledně jsme se mohli rozhlédnout po Berouně i Králově dvoře, které leží v údolí, takže jsme měli perfektní přehled. Pořídili jsme panoramatické fotky, které Ti posílám.
Poobědvali jsme v čínské restauraci Hong Kong. Usměvavá Číňanka mluvila obstojně česky. Dal jsem si své oblíbené kuře ve sladké omáčce. Mohl jsem porovnat s mnoha, která jsem jedl jinde, a byl jsem vrcholně spokojen.
Protože jsme dostali za úkol nakoupit sobě i sousedce na chalupě, chtěl jsem zajet do Kauflandu. Tady jsem zažil jedinou nepříjemnost celodenního programu. Silnice byla totiž uzavřena pro výkop. Pokoušeli jsme se úsek objet kolem dálnice, to však nešlo a museli jsme se vracet do centra. Pak jsme objeli kopec s rozhlednou a mohli jsme nakoupit v prodejně, která mě překvapila, protože je větší, než ta naše v Praze - Michli. Vedle stojí ještě Delvita a Penny market a udivilo mě, že jsou všechny na jednom místě.
Následoval hlavní bod programu, návštěva akvaparku. Zaplatili jsme dohromady 150 Kč na dvě hodiny na všechny atrakce, dostali čip ve formě náramkových hodinek a vstoupili. Do společných šaten se skřínkami se, jak víš, vchází přes převlékárnu, odtud do sprch. Tam se mi nelíbilo, že po stisku tečou jen krátce, takže se člověk nestačí řádně namočit ani opláchnout. Chápu, že teplou vodou se musí šetřit, ale co je moc, to je moc.Areál se mi moc líbil je světlý, vzdušný a moderní a kupodivu byl skoro prázdný. Asi si Berouňáci ještě nezvykli. Co mě zaujalo, bylo několik maminek s miminy, která se koupala a spokojeně potápěla v bazénu. Užil jsem si masáží proudy vody, bublinek
v teplém bazénku, i vln jeskyňce. Zaplaval jsem si v plaveckém bazénu a ohřál se v páře. Ke spokojenost nechybělo nic. Ještě jsem se párkrát svezl na plastových obručích po skluzavce. Syna jsem k tomu nepřesvědčil.Takové atrakce jsou zřejmě jen pro děti (nebo pro starce), on se vyjádřil, že to „ nemusí“.
Při odchodu se mi povedl hezký chybný krok. Omylem jsem to vzal přes dámskou sprchu. Tam mě zaujalo batole, které se rozběhlo po čtyřech po dlaždicích a když jsem vzhlédl, uviděl jsem nahou maminku. To mně zarazilo, jsem zvyklý ze společné sauny, ale pak mi došlo, že jsem vedle. Obešlo se to bez řečí, přešel jsem do pánské, kde nás zase po chvíli překvapila nahé korpulentnější mamina s dvěma malými dětmi. Ta také klidně prošla do společných šaten a naháči ji nevadili. Skoro se mi zdá, že architekti mohli ušetřit výstavbou společných sprch.
Několik málo minut jsme pobyt přetáhli a čip to ihned odhalil. Na počítači spočetli o kolik a museli jsme doplácet: každý dvě koruny.
Musím ti říci, že to byl vcelku příjemně strávený den, tím spíš, že bylo pošmourno a poměrně chladno, jen něco přes 10 stupňů. Beroun se mi líbil a na výlet budu dlouho vzpomínat.
Srdečně zdraví
Ivo Antušek
