Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Příběhy zemské atmosféry –
aneb Za vše může klima nebo počasí (14)
 
Počasí a klima kontra Napoleon - Slavkovské slunce
 
Napoleon Bonaparte byl beze sporu jedním z nejlepších a nejúspěšnějších vojevůdců v historii. Za svého života (1769 až 1821) vybojoval 84 bitev, z nichž 77 vyhrál, 3 skončily nerozhodně a jen 4 prohrál! Neoslavujme zde však jeho válečnické umění, ale zaměřme se na to, jakou roli v nich hrála zemská atmosféra, potažmo světové klima a tehdejší počasí.

 
  

Bojoval většinou úspěšně v několika klimatických oblastech a z tohoto pohledu můžeme opět zatleskat naší matce přírodě, že k tomuto malému velikánovi (168 cm) byla spravedlivá. Někdy mu totiž pomohla, jindy ho zradila. A lze to poměrně jednoduše dokázat na jeho jedné velké bitvě a jednom velkém tažení.

Uplynulo již více než dvě stě let od bitvy u Slavkova, která vešla do dějin jako bitva tří císařů. Klidně by se ale dala nazvat i „bitvou tří kalendářů“.  Je jistě známo, že v té bitvě se střetl vlastně novopečený císař Napoleon I. Bonaparte s ruským carem Alexandrem I. a s rakouským císařem Františkem I. Jestliže pořadové římské číslo ve jménu všech tří imperátorů se shoduje, v datování bitvy bychom mohli uvést hned tři letopočty. Podle juliánského kalendáře, který používali pravoslavní Rusové, to bylo 20. listopadu, podle gregoriánského kalendáře, který používali Rakušané 2. prosince - alespoň stejného roku 1805. Ovšem podle podivného revolučního kalendáře francouzského, který byl zaveden na podzim roku 1792, to bylo 11. frimairu XIV. roku republiky. Už za měsíc pak Napoleon tento kalendář naštěstí zrušil a tak se do dějin se zapsalo konečné datum 2. prosince 1805. A za to že se dostalo do naší i světové literatury může mlha a „slavkovské slunce“. 
 
       
 
Slavkovské slunce
 
Popis toho, co se odehrávalo těsně před velkou bitvou, nám zanechal L.N.Tolstoj ve své knize Vojna a mír, a líčení celé situace včetně počasí je nádherné. Brněnský meteorolog Jan Munzar pak zjistil, že Tolstoj byl i co se týče tehdejšího počasí poměrně dobře informován. A tak se nyní na to tehdejší počasí můžeme „podívat“ i my!

Slavný spisovatel přeháněl jen minimálně. „Slavkovské slunce“ sice vyšlo mnohem dříve, než je uváděno, takže astronomové by mohli protestovat, ale počasí je popsáno velmi přesně. V oblasti vyššího tlaku se ráno vytvořila radiační mlha a na okolních vrchách zářilo slunce. Je ale jasné, že o velké Napoleonovo vítězství se mnohem více než to slunce zasloužila mlha, která nahrávala jeho taktickým záměrům. Spojenecká vojska se naopak dopustila taktické chyby, když strategicky významné Pratecké výšiny opustila a „zalezla“ do mlhy! Vždyť také právě na tu mlhu pak Rakušané i Rusové svou porážku sváděli. Francouzi ovšem více vyzdvihovali význam „slavkovského slunce“. Mlha v údolí ovšem Francouzům vydatně pomohla, neboť byla tak hustá, že jejich formace se v ní zcela nepozorovaně přiblížila na dostřel a ruské vojsko překvapila.

Daleko větší problémy při zkoumání tehdejšího počasí se vyskytly v určení teploty. Přitom teplota vzduchu nejen v tom kritickém dni, ale i v období před bitvou, měla velký význam při ústupu spojeneckých vojsk. Jde totiž o to, zda byly okolní rybníky zamrzlé či ne, a literární i historické prameny se v tom totiž diametrálně liší! V některých se tvrdí, že místní rybníky zamrzlé nebyly, jiné že byly, ale led byl slabý, a další že byl silný tak, že se po něm dalo ustupovat. A tak vznikla i Napoleonova propagandistická legenda o tisících nepřátel, které utonuly pod ledem. Podle rakouského generálního štábu byl slabý mráz, podle Tolstého skvělého líčení zřejmě také, neboť se zmiňuje o ranním jíní.

Přesná měření teploty známe z pražského Klementina, z Vídně i z Lince, a dokonce se našly i neúplné údaje v brněnském archívu. Ze všech těchto materiálů vyplývá, že bitvě u Slavkova zřejmě předcházelo delší mrazivé období od 12. do 25. listopadu, kdy několikrát klesla teplota v noci místy až na -7,5°C a ve dne se pohybovala kolem bodu mrazu. Podle různých empirických vzorců by se za toto období mohl vytvořit na jihomoravských rybnících led silný asi od 12 až do 18 cm. Na přelomu listopadu a prosince však přišla obleva, takže led trochu odtál, ale dá se dosti seriózně odhadnout, že během té bitvy mohl být led silný jen asi 6 až 10 cm. Lze tedy souhlasit s údaji z místních kronik, že kritický Měnínský rybník byl 2. 12. 1805 zamrzlý slabě, a že tedy nemohl unést více lidí, natožpak koní či povozů!

Smutná bilance slavkovské bitvy vykazuje více než 20.000 mrtvých a poměrně mělké a zarostlé místní rybníky byly několik let po té řeži zrušeny. K tomuto likvidačnímu kroku pak asi také přispěl fakt, že odběratelé nejen na jižní Moravě, ale i ve Vídni, odmítali kupovat ryby z rybníků, ve kterých zahynulo tolik vojáků. I když pravděpodobně šlo pouze o fámu!

Co dodat na závěr? U Slavkova zvítězila napoleonská moderní strategie, taktika a výborná organizace nad zastaralým vojenským myšlením a chaosem rakousko-ruských spojených armád, které měly značnou početní převahu. A samozřejmě Napoleonovi pomohla výrazně spíše „slavkovská mlha“ a určitě nikoliv „slavkovské slunce“!
 
Obrázky FrK Kratochvíl a Pavel Dvorský
 
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora
 
 
 

Komentáře
Poslední komentář: 05.10.2024  07:55
 Datum
Jméno
Téma
 05.10.  07:55 Von
 04.10.  18:25 Jaroslava
 04.10.  16:58 Von
 04.10.  12:10 Vesuviana
 04.10.  10:26 olga janíčková