Velikost textu: normální | zvětšit | zmenšitInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Lumír,
zítra Horymír.

Můžete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uživatel: nepřihlášen

Více informací o klubu a členství v něm se můžete dozvědět na stránkách našeho klubu.

Anketa
Návštěvníci stránek - věk návštěvníků. Děkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Společnost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Příběhy zemské atmosféry –
aneb Za vše může klima nebo počasí (13)
 
Bitva o nadvládu na moři
 
Zatímco v 16. století nad španělskou říší Slunce do slova nezapadalo a španělské loďstvo bylo nejmohutnější na světě, loďstvo anglické na tom bylo bledě. Za války s Francií dokonce ztratila Anglie poslední opěrný bod na kontinentu – přístav Calais a na počátku vlády Jindřichovy dcery Alžběty I. pak ztrácela Anglie „díky“ nevalné úrovni námořního loďstva zahraniční trhy. A právě proto Alžběta začala budovat loďstvo moderní. Navíc nejprve skrytě a postupně i veřejně začala podporovat „své“ námořní korzáry v čele s Francisem Drakem a Johnem Hawkinsem, kteří přepadali španělské lodě na všech světových mořích. Když pak otevřeně podporovala i rebely v Nizozemí, španělský král Filip II si to nemohl nechat líbit a schylovalo se k velkému konfliktu!

Ve Španělsku byla během dvou let vybudována mohutná flotila „Gran Armada“, která měla mít více než stovku nerůznějších plavidel s asi 26 000 muži na palubě. Tato flotila vyplula koncem května 1588 pod vedením nezkušeného velkoadmirála Mediny-Sidonia, který dokonce na moři míval mořskou nemoc, z Lisabonu koncem května 1588 a po krátké zastávce na severu v La Coruně měla v Dunkergue zlikvidovat blokádu nizozemských rebelů a krýt invazi vojska do Anglie. Někteří námořní velitelé si byli vědomi, že pro tažení na sever proti Anglii nebylo vybráno příznivé období. Přibližně od poloviny května až do konce srpna totiž podél západního pobřeží Pyrenejského poloostrova většinou vanou větry severních směrů. To se potvrdilo a navíc, už krátce po vyplutí nenadálá bouře zahnala flotilu daleko na jih až k nejižnější portugalské provincii Algarve. Nakonec se zpět do přístavu v La Coruně dorazila jen asi polovina lodí a po konsolidaci loďstva pokračovala plavba až 22. července Biskajským zálivem k severu. Už za čtyři dny se Španělé dostali do další silné bouře a z palubního deníku velkoadmirála víme, že - po celý den panovaly těžké nárazy větru a za celý den a následující noc jsme urazili jen malý kus cesty. Když nastala noc, rozpoutalo se bouřlivé počasí s velmi silným deštěm. Hladina moře byla tak rozbouřená, že se všichni námořníci ujišťovali, že nic podobného v červenci neviděli. Byla to nejkrutější noc, kterou jsme zažili.

Tolik výňatek z palubního deníku. Další den se počasí umoudřilo. Ztráty zatím nebyly velké, i když několik lodí bylo zahnáno až k francouzskému pobřeží a dalších několik se pohřešovalo. Španělé si oddychli, bohužel se domnívali, že Angličané na ně nezaútočí, ale opak byl pravdou. Nutno dodat, že podobné letní počasí, s takovými bouřemi a proměnlivým větrem, považovali za výjimečné i Angličané!
 

Od 31. července do 8. srpna – svedli Španělé s protivníkem při plavbě podél jižního pobřeží Anglie čtyři námořní bitvy a všechny byly neúspěšné. Poslední bitva u Gravelines 8. srpna zasadila Španělům pod vedením bývalých korzárů Drakea a Hawkinse rozhodující úder. Angličané zapálili 6 svých lodí a svázané je vypustili po větru směrem na střed seřazených španělských galon, které tvořily jádro Armady. V naprostém chaosu byli Španělé nuceni ustoupit a při bohužel nepříznivém proudění se musela rozprášený zbytek flotily vydat úžinou mezi Calais a Doverskými útesy na velmi dlouhý a velmi riskantní ústup! Plavili se Severním mořem, severní cestou kolem Skotska a dále podél západních břehů Irska k jihu domů do Španělska. Většina lodí byla sice ještě schopna plavby, ale byly poničené, posádky oslabené, na palubě bylo mnoho raněných, Byl také velký nedostatek potravy a zejména vody, takže dokonce bylo třeba hodit koně i muly přes palubu! Nepříznivých faktorů však bylo více. Lodě ze Středozemního moře a jejich posádky nebyly připravené na plavbu v tak chladných severních oblastech.  A k tomu všemu se opět přidalo chladné, větrné a bouřlivé počasí, které takto ochromenou flotilu doslova dorazilo.

Lodě se dostaly až k 60. rovnoběžce a hledaly cestu mezi skalnatými ostrůvky Shetland a Orknejí. V mlze a v přeháňkách byla prý taková zima, že černoši na palubách mrzli a teplota vody v moři dosahovala jen 3 st.C.! Ani když fotila konečně zamířila po volném oceánu k jihu, potíže neustaly. Silné západní větry neustále hnaly poškozené a špatně ovladatelné lodě k útesům severního a západního Irska a více než měsíc značně roztroušené lodě bloudily východním Atlantikem a pak i Biskajským zálivem. Teprve 22. září 1558 přistála vlajková loď flotily v severošpanělském Laredu a málem ztroskotala ještě těsně před přístavem!

Bilance celé této námořní operace byly tristní. Ze 127 lodí se jich zachránila necelá polovina, a přitom Angličané neztratili ani jednu! A také ztráty na životech byly ohromné.

Velkoadmirál Meidna-Sidonia se sice snažil objektivně popsat, že Angličané jsou lepší dělostřelci i mořeplavci, a že jejich lodě jsou sice menší ale rychlejší a obratnější. Hlavní příčinu porážky ale viděl ve velmi špatném počasí. Španělský král Filip II. to komentoval lakonicky, že neposlal svou Armadu bojovat proti větru a bouřím, ale proti Angličanům.

Kupodivu i královna Alžběta vlastně toto hodnocení přijala. Na počest tohoto velikého vítězství, po němž už definitivně získala Anglie námořní převahu a stala se mocností číslo 1, dala razit pamětní mince s latinským nápisem - „Flavit et dissipati sunt“, což se dá přeložit jako – „Zafoukal a byli rozprášeni“! A tak do dějin vešla „trochu“ zkreslená verze, že španělská Armada nebyla poražena v námořních bitvách, ale že její lodě byly rozprášeny vichřicemi a potopeny bouřemi. Tato verze totiž vyhovovala poráženým i vítězům. Španělé se konejšili, že protivník vlastně uznal „nepřemožitelnost Armady“ neboť ji neporazili lidé, ale živly. Angličanům pak vyhovovala následná náboženská propaganda, že sám Bůh se postavil na stranu spravedlivé anglikánské církve a pomohl porazit loďstvo papeženců!

Zpráva o porážce španělského loďstva se na svou dobu velmi rychle rozšířila po celé Evropě a dostala se i do Čech. Byla to prostě událost světového významu a už koncem roku 1558 k ní zapsal svůj komentář do svých pamětí známý milovník žen, vína i nikotinu – Mikuláš Dačický z Heslova. Jeho komentář končil kritikou obou stran konfliktu, neboť proti sobě válčily dvě křesťanské velmoci, což si Bůh jistě nepřál!

Dnes víme, že Španělé v létě roku 1588 zřejmě také doplatili na klimatickou změnu! Po tzv. středověkém klimatickém optimu od 8. až do 14. století se od 15. století začalo na severní polokouli ochlazovat a začínala tzv. „malá doba ledová“. Postupně se opět zaledňovalo celé Grónsko a narůstaly i alpské ledovce. I když toto chladné období vrcholilo až v 17. století, kdy v zimě dokonce často zamrzalo Baltické moře a někdy i jižní část Severního moře, a krátká a studená léta se dostavovala už i koncem století 16. A v létě roku 1588 zřejmě převládaly nad Severním Atlantikem situace, při nichž studený arktický vzduch pronikal hluboko na jih až ke 40. rovnoběžce. Je jasné, že na takto neobvyklé počasí museli daleko víc doplatit teplomilní Španělé než určitě otužilejší Angličané.

A nakonec mohu ještě připojit jeden obecnější postřeh o „globální“ morálce tohoto období. Jak v případě ohromného bohatství, kterého nabylo Španělsko zejména drancováním svých zámořských kolonií, tak i v případě „přerozdělení“ toho bohatství pirátskými nájezdy anglických korzárů musíme bohužel konstatovat, že na počátku byl vlastně vždycky zločin! Musíme to ovšem zahrnout do lítosti a útěchou nám pak pouze může být, že alespoň část tohoto „špinavého“ zlata, drahokamů a dalších drahocenností bylo použito k prospěchu lidstva. Ať už na zvyšování životní úrovně, na vědecké účely či na kulturu a umění.
 
Foto: internet
 
Vladimír Vondráček
* * *
Zobrazit všechny články autora
.

Komentáře
Poslední komentář: 26.09.2024  15:05
 Datum
Jméno
Téma
 26.09.  15:05 Von běhů "mí" atmosféry
 22.09.  13:22 Jaroslava
 21.09.  20:17 Von
 21.09.  10:57 Vesuviana
 21.09.  10:17 olga janíčková