Hodinu biologie přerušil zvonek a aniž by plachý profesor Vokoun měl možnost ukončit větu, třídou se rozlehl řev paviánů. Profesor se jal pravítkem zoufale bušit do katedry, aby získal pozornost žáků. Dokonce to mělo účinek a hurónsky řev na chvilku ustal.
“Žáci, musím vám něco důležitého říct.”
Spolužáky oblíbený komik Jarda Brandýs se obrátil zády ke kantorovi a nahlas pronesl: “To se vsadim, že zase bude zejtra písemka.”
“Zmýlil jsi se, chlapče, neboť ta bude až příští týden. A již nyní mi něco říká, že jako vždycky nebudeš z láčkovců připraven a dostaneš hanebnou pětku.” konstatoval suše Vokoun.
“No tak já vás překvapim a něco se o těch bestijích našprtám”, přidrzle odvětil Brandýs, což profesor přešel pouze pokrčením ramen. Poté si nervozně odkašlal a suchým hlasem řekl: “Musím vás upozornit, že jste nyní ve věku, kdy se ve vašich dospívajících tělech odehrávají určité změny.” Aniž by ve větě pokračoval, profesor probodnul ukazováčkem vychrtlou hruď kuřáka Maliny: “Nu, jaké změny se ve vašich tělech odehrávají, Malino? Tak nám to řekni, vždyť všechno vždycky víš a teď už zase spíš.”
“Ale vždyť už zvonilo, pane profesore,” odpověděl ještě zasněný Malina.
“Řekni, řekni, řekni!” začala skandovat celá třída.
“Když já pořádně nevim,” odpověděl Malina, kterému se na tváři udělal ruměnec.
“Tak ty nevíš. A co to chmýří na bradě?” pobídl pedagog.
“A co ten tvůj přeskakující hlásek,” uštěpačně pištěla copatá Zdenka.
“Ty toho víš, sama se koukni na ty tvoje chudinky, co ti raší pod svetrem,” na Zdenčinu poznámku nazlobeně vyhrknul Malina.
“Tak už dost!” zvýšeným rozčíleným hlasem vykřikl profesor Vokoun.
“Ano, jistě jste si všichni dobře všimli, že už jste v nebezpečném věku dospívání a puberta vyžaduje co?”
“Výuku, nabývání životně důležitých informací,” odpověděl sám sobě Vokoun. Načež třídě oznámil, že příští hodinu biologie povede školní lékař Brouček a to na téma pohlavní zdravověda.
“Třída bude pohromadě, takže věřím, že se budete chovat slušně a hlavně vy, chlapci, se zdržíte hloupých komentářů,” řekl profesor a kvapem ze třídy odešel.
Tou se rozlehla živá konverzace o zajímavém tématu příští hodiny biologie.
Kluci měli zajedno, že i když žádnou blbou přednášku nepotřebují, protože přece všechno znají a nic je tedy nemůže překvapit, přece jenom by mohla být sranda.
Na druhou stranu holky měly za to, že kluci jsou praštění a nemají ponětí o co kráčí, že mají jenom blbé poznámky a myslí si, jací jsou frajeři, když jim zezadu tahají za podprsenky.
Doktor Brouček vešel do třídy se znuděným obličejem. Bez řečí na tabuli pověsil dva velké barevné obrazy mužského a ženského pohlavního ústrojí, smutně se podíval kolem sebe a předstíraje, že neslyší hihňání z lavic, se dal do přednášky. Znuděný obličej brzo nahradil nadšený výraz a bylo vidět, že doktůrek je na svojí parketě. Na zbytek tabule horečně maloval obrázky jak dochází k početí a po třídě nechal kolovat strašné fotografie různých pohlavních chorob v barvách. Třída zírala jako u vytržení.
“Kamaráde, tohle když chytíš, tak ti za strašnejch bolestí upadne do žlábku,” polohlasem pronesl otrlý Jenda Machoň.
“Ale mně někdo říkal, že na to maj ňákej lék. Myslim že penucilin nebo co,” řekl zjevně vystrašený spolužák Jirka Kadlec.
“Hele, klídek, pronesl životem protřelý Jenda. Tobě se nic nemůže stát, protože ruka syfla nechytí.”
Jirka se provinile podíval na dlaň a zjevně si oddychnul.
Hodina uběhla jako voda. Doktor Brouček si otřel ruce od křídy a vážným hlasem apeloval na žáky, aby si uvědomili, že mají vůči sobě, rodičům a společnosti zodpovědnost, kterou nemohou zklamat. Pak žákům doporučil povinnou četbu “Když dospíváte v muže” a “Když dospíváte v ženu.” Potom dodal, že z ní bude profesor Vokoun zkoušet.
Ještě než měl příležitost ze třídy odejít, v lavici se vztyčil největší šprtoun a patolízal Macháček, který na závěr pronesl tuto nezapomenutelnou řeč:
“Vážený pane doktore! Chtěl bych vám jménem třídy poděkovat za vaší velice zajímavou přednášku, která doplnila naše jistě chatrné znalosti o pohlavní zdravovědě. Díky vám, pane doktore, teďka víme, že to nemáme jenom na čůrání!!!”
Ivan Kolařík
* * *
Ilustrace: https://de.dreamstime.com/stock-photos
Koláž Eva Rydrychová