Žena je synonymem pro nádheru a dokonalost Milanovi je teprve třiadvacet a už si plní svůj umělecký sen. Ač fotograf amatér, který s focením uměleckých snímků začal teprve před rokem, dnes již chystá první prodejní výstavu. Nedivím se. Jeho fotografie jsou velmi zvláštní, světelně pojaté trochu jinak, než jak jsme na to zvyklí. Jeho akty vlastně nejsou pouhými akty, ale výpovědí nějakého příběhu, zachycení myšlenky. Společné mají jedno: jejich hlavním tématem je žena. Proč? „Žena je synonymem pro nádheru a dokonalost,“ tvrdí Milan.
Znám se s Milanem už dlouho. Kdysi jako malý kluk obdivoval mou dceru. Stával často trpělivě před domem a pokorně čekal, až se slečna milostivě uráčí vyjít ven. Po letech jsme se spojili na Facebooku. Všimla jsem si originálního pojetí jeho fotek a zeptala se ho, zda by mi neudělal takovou, která by se hodila k propagaci mé knihy. Úkolu se chopil velmi zodpovědně, přemýšlel nad ním a ladil ho do posledního detailu. Svým přístupem mi potvrdil, že ač je nyní již dospělý muž, je to pořád ten trpělivý kluk, který s pokorou čeká na krásu, aby ji mohl zachytit.
Když jsme se dali do řeči, zaujal mě nejen svým přístupem k umělecké fotografii, ale také svými moudrými úvahami o ženách. Jednu úžasnou myšlenku třeba zachytil na fotografii, na níž nedávno při západu slunce cvakl svou ženu a dceru...
Milanovými slovy: „Žena představuje matku, která je na dně. Snímek ukazuje pouto mezi matkou a dítětem. I matky, které jsou alkoholičky, závislé na drogách nebo mají jiné problémy, jsou a budou vždy milované svými dětmi. Jejich láska je jiná, než kterou známe z filmů. Dítě matku oddaně miluje a vše ostatní je mu jedno. Potřebuje ji.“
K úvodní fotce se zase váže milý příběh, který mi Milan prozradil, když jsem se ho ptala, zda jsou víc nervózní ženy, které fotí, nebo spíš on. Prozradil mi: „Vždy jsem víc nervózní já. A je to prý i vidět. Mám k tomu takovou vtipnou historku. Jednou jsem fotil krásnou těhotnou slečnu a fotografie měla vypadat tak, že bude stát přímo proti objektivu nahoře bez a bude mít od čela až ke klínu černo-červenou čáru. Fotografie se jmenuje „Hemisféry“ a myšlenkou bylo naznačit, že taková žena má v sobě dva mozky, dvě duše, které budou ale vždy něčím spojeny. No a tu čáru jsem měl kreslit já. Když jsem byl tak blízko k tomu nahému ženskému tělu, cítím jsem, jak se mi nervozitou klepou ruce. A tak se stalo, že první pokus té rovné čáry dopadl jako krásná vlnovka. Společně jsme se tomu ale zasmáli a druhý pokus už dopadl dobře.“
Protože jsme chvíli polemizovali o tom, zda bych dokázala stát modelem na své reklamní fotografii já, dostali jsme se k debatám na téma věku. A Milan mě samozřejmě opět překvapil, když mi řekl: „Tělo sice stárne a mění se, ale neznamená to, že je najednou horší. Nemůžeš své tělo přirovnávat k tomu, které jsi měla ve dvaceti. Tělo může vypadat skvěle ve dvaceti jako ve čtyřiceti i v padesáti, věk v tom roli nehraje. Záleží na úhlu pohledu a důležité je zahodit předsudky a vysněné ideály. Možná jsem zvláštní, ale mě přitahují snad ze všech nejvíc ženy kolem čtyřicítky. Vyzařuje z nich totiž taková sebejistota, zdravé sebevědomí.“
Což možná dovysvětluje Milanův druhý koníček. „Jsem sběratel, dalo by se říct i vetešník,“ říká o sobě. „Mám rád starožitnosti, ale i obecně staré věci, často se i stávají mými rekvizitami k focení. Když tyto věci nekupuji, hledám je sám. Často chodím na dlouhé procházky s detektorem kovů, relaxuji u toho. Člověk je sám na čerstvém vzduchu v přírodě a ještě si může přinést domů nějaké poklady.“
Samozřejmě si dělám legraci. Chci tím především zveličit, že krása na věku tak úplně nezáleží. Vyzařuje zevnitř. Což sice není řečeno poprvé, ale ne každý to umí zachytit. A já myslím, že Milan ano, předurčuje ho k tomu už jeho přístup. Proto si klidně troufnu všechny dámy vyzvat, aby se Milanovi ozvaly, pokud by měly odvahu se postavit před jeho fotoaparát. Jak mi prozradil, má totiž doma více než sto fotografických nápadů, ale zoufale mu chybí různorodé modelky.
No a samozřejmě pokud se někdo zdržujete poblíž Krušných hor, zavítejte 28. září na Milanovu první výstavu ALFA, která se bude konat v rámci tradiční Svatováclavské pouti v nádherném kostele (figuruje na obou výše uvedených fotkách, jednou zevenku a podruhé zevnitř) sloužícím již jen pro světské účely, Kostele svatého Václava ve Výsluní.
