Z jeviště české politiky – satirické verše Proč to moudrý mezi blbci
nemá nikdy snadné?
Moudrost, ta má svoje meze,
ale blbost žádné.
Víme, co je politika, a zvykli jsme si na novinářský výraz politická scéna, aniž si většinou uvědomujeme jeho původní, divadelní významy: jeviště, divadlo, výstup, výjev. Ale právě proto se v názvu sbírky satirických veršů objevuje slovo jeviště a její obsah je uspořádán na půdorysu antického dramatu – hry ze života lidí (tragédie) či bohů (komedie). Vznešenost a étos klasických dramat v politice však nehledejme, i když s divadlem má politika společné to, že zde hrají postavy a záleží na jejich obsazení. Vždyť co se v ní odehrává, má blíže žánrům, na něž se chodí do kabaretu, varieté, operety nebo manéže; a jak je to zahráno, připomíná někdy ochotnické představení v sále hospody. A jako prostředí lehčích múz často učarovává umělcům a literátům, tak politické jeviště fascinuje jejich speciální odrůdu – satiriky –, jimž poskytuje dostatečné množství námětů.
Eduard Světlík, jeden z předních satiriků v Čechách, jenž „tuto scénu, s raněným srdcem, nikoli však s raněným intelektem, pravidelně sleduje“ (jak o sobě sám říká, když si všímá jevů a zjevů kolem sebe), předkládá ve své nové sbírce epigramů a satirických básní aktuální letošní sklizeň. Ta má opět vlastnosti, které čtenáři u jeho veršů několik desetiletí oceňují: mistrná zkratka, slovní hříčka, cit pro formu, lehkost rýmu, pádnost rytmu, vtipný závěr, mravní krédo. Nepodbízí se laciným vypočítáváním neřádů a nedostatků, ale věnuje pozornost i kladným rysům, snaží se naznačit příčinu situace a napovědět naději, takže i ty nejostřejší sarkasmy jsou vyvažovány pozitivním pohledem na stále chybující lidskou společnost a její představitele.
Socialismus
U nás z jeho první fáze
vzešel krutý poznatek:
udrží se jen za cenu
vězení a oprátek.
Pak se mnozí jali hledat
jeho lepší, lidskou tvář.
Vysloužili si však jenom
mučednickou svatozář.
Potom strana usoudila,
že by měl být reálný.
Vnutila nám tuto značku,
a výsledek? Nevalný…
Nakonec musela sáhnout
během dalších let a dní
po modelu obuškovém.
Bohudík byl poslední!
Komunisté
Jako ateisté vždycky žili,
na posmrtný život nevěřili.
Mívali však jinou sílu hnací:
naději v posmrtnou rehabilitaci.
Povzdech epigramatika
Jsme my to hlušci, slepýši!
Žijeme v bláhové víře,
že do svých pastiček na myši
chytíme veliké zvíře.
Na marné úsilí
bychom si stěžovat neměli,
když aspoň na chvíli
převládne nad smutkem veselí.
Funkce satiry
Že prý báseň satirika
žádný neduh nevyléčí.
Máme tedy v tom, co říká,
vidět jenom plané řeči?
Řekněme si: plakat netřeba,
smysl má i funkce placeba.
Bulvár
Prát špinavé prádlo.
bývá u vás v módě.
Prosím, tak je perte,
ale v čisté vodě!
Parlamentní debata
Proč se poslanci podle svých lavic
vrhají do stálých půtek, pranic?
Vycházejí ze stranických zásad,
jež jim velí o všechno se hádat.
Tři země
Pro Čechy, Moravu, Slezsko,
ujal se společný název Česko.
Mám ale ošidný dotaz:
Táhnou vždy za jeden provaz?
Daňové přiznání
Osoby, jež musím vyživovat,
nechtějí se vejít do rubriky,
v které bych měl vyjmenovat
všechny poslance, ministry, úředníky…
Dvojí politici
Profitují ze své funkce
v duchu svého založení,
podle toho, jak si různě
manuální práce cení.
Jedni rádi řežou pilou:
jednou ke mně, jednou k tobě.
Druzí milují víc hrábě:
těmi hrabou jenom k sobě.
Referendum
Poslanci se toho aktu
bojí jak čert kříže.
Je to celkem přirozené,
neboť dobře ví, že
tento způsob hlasování
jejich vliv chce omezit.
aby nehráli prim oni,
ale rozhodoval lid.
Falešné naděje
Vždy, když se zablýská na lepší čas,
když začnem doufat v novou éru,
zjistíme nakonec, že to jsou zas
jen blesky fotoreportérů,
jen šum a příboj mediální pěny,
co budí dojem společenské změny.
Ošidný výsledek
Princip padni komu padni
zřídka trefí pravý cíl.
Častěji zasáhne toho,
kdo nepravost odhalil!
Kolektivní vina
Tu nálepku dobře znají
nejen naše dějiny.
Obětí se často stane
člověk slušný, nevinný.
Jindy se zas vhodně skryjí
nej/h/různější zločiny
pod zdánlivě čistým štítem
kolektivní neviny.
