Přástky 
aneb společenský život na venkově

Zima skončila a tak se ještě trochu ohlédneme.

Trávení času u našich předků v zimním období se odvíjelo od toho, že veškeré polní práce již byly skončeny a bylo třeba opravovat nářadí, aby bylo k užitku zase jakmile je bude potřeba, či například vyrábět šindele, pokud se plánovaly jarní opravy střechy.

A zatímco se ve stodolách mlátilo sklizené obilí, ve světnicích probíhala setkání při předení lnu. Při společných přástkách se lidé setkávali v jedné chalupě, a to zejména z důvodů ekonomických, neboť vytápění i osvětlení bylo drahé. Předení lnu či konopí a nitě, z nichž se posléze tkaly látky, se ženy věnovaly prakticky celou zimu až do masopustu, který předznamenával brzké zahájení předvelikonočního půstu.

Svítilo se k práci loučemi nebo otevřeným ohněm, později olejovými lampami, v nichž pálili olej lisovaný ze semen lnu nebo konopí. Petrolej přišel na řadu teprve v 19. století. Práci si ženy zpestřovaly zpěvem či vyprávěním, hostitelka měla za úkol připravit pohoštění.

Často se také setkávali při draní peří. Nezedrané peří bylo v sudu a hospodyně jej vyndávala na stůl na kupu. Na stůl se daly ještě mísy a pod ně se strkalo sedrané peří, pápěrky se házely na klín. Po odchodu draček hospodyně uklidila, pápěrky se dávaly do pytlů a sedrané peří se dalo do sypků.

Pro mladší generaci, která snad nemá představu, jak vypadalo draní peří:
Ze středního, silnějšího ale i slabšího brka se prsty odtrhne z obou stran přirostlé peří a holé brko i se špičkou, která zůstane, se odloží. Peří s ostrým brkem by nebylo příjemné v sýpku ani v povlaku peřiny. Kde v rodině měli děvčata, už dávno před jejich vdáváním museli pro ně připravit peřiny, protože ty byly důležitou součástí jejich výbavy. V místnostech, kde se tehdy netopilo - kromě kuchyně - bylo nemyslitelné spát bez peřin. Vytápět v zimě i ostatní místnosti a spát pod přikrývkou místo peřin se to začalo až později.

Proto se v hospodářstvích chovala hejna husí. Na podzim, na polích pásávala husy husopaska nebo kluci, kteří si při pasení dělávali ohníček a husy sbíraly ležící obilní klasy. O Martinském jarmarku pak vykrmené husy šly dobře na odbyt. Šetřilo se, nikdy nebylo tolik peněz a prodané husy byl dobrý příjem do domácnosti.
Draní peří trvalo převážně až do období masopustního.

Často byli při draní peří i přástkách přítomni i muži, kteří se bavili hrami v karty a popíjením. Mládež využívala tuto příležitost k bližšímu poznávání se, takže nebylo výjimkou, že sezení díky alkoholu končívalo bujaře. Stalo se díky tomu též trnem v oku církvi a vrchnosti.

Už v 16. století se objevily první úřední zákazy pořádání společných draček, a to pod pohrůžku pokuty nebo tělesného trestu: „Dopustil-li by se kdo toho, den a noc v kládě seděti má…“.

Existovaly předpisy určené rychtářům, které vymezovaly, jak zabránit nezbednostem a nemravnostem při společném sezení. Výsledkem bylo, že se nekonalo alespoň ve dnech církevních svátků a v době půstu.
 

Tak to bylo něco málo k doplnění článku o historii peřiny.

Lenka Látalová