|
Byt zdobí i sušené květiny
|
|
|
Připadá
vám dům či byt bez květin trochu smutný, něco jako
dort bez příslovečné třešničky, avšak květiny v
květináčích se vám příliš nedaří? Pomoci mohou
květiny a další rostlinné materiály sušené.
|
|
|
Nejrůznější
skládanky ze suchých rostlin stavíme v nádobách na
stůl, na nábytek, na okenní parapet či na zem, případně
je zavěšujeme.
|
|
|
V obchodech i na loukách
|
|
|
Samozřejmě můžeme vejít do
kteréhokoli z obchodů, kde sušené květiny prodávají,
a koupit si již hotové, naaranžované kytice. Musíme
však počítat s tím, že jejich autoři si nechají
za práci a především za nápad zaplatit. Ještě krásnější,
ale současně i dražší kytice nabízejí různé
prodejní galerie, některé je dokonce dovážejí (především
z Francie). Ceny kytic dosahují ovšem v těchto případech
výše až několika tisíc korun. Souvisejí s velikostí
i materiálem, který je použit. Kytice a další aranžmá
ze suchých květin a rostlin z ateliérů domácích výtvarníků
bývají o něco levnější. Jinou možností je výběr
jednotlivých komponentů. Kytici si pak naaranžujeme
vlastnoručně. Různé svazečky sušených rostlin a
trav se prodávají především ve specializovaných květinářstvích.
Kromě u nás běžně rostoucích rostlin bývají na
pultech i speciality. Například z eukalyptu, bambusu,
indického lotosu či papyru atd. Nejlevnější je
samozřejmě nasušit si v průběhu roku materiál
vlastní. Vhodná doba pro sběr prvních prvků začíná
již v březnu. Ve větvích stromů se nedrží vlhkost
a úbytek mízy dovoluje řezat větvičky, aniž bychom
vývoj stromu vážněji poškodili. V dalších měsících
si připravujeme zejména běžné slaměnky, zaječí
ocásky, obiloviny, makovice, kapradě, orobinec, chmel,
různé traviny (pěstované na zahrádkách i rostoucí
volně v přírodě), šišky, černuchu, len, statici,
kukuřičné klasy, růže, oranžové lampiónky tzv.
židovských třešní, průhledné, stříbřitě lesklé
šupiny rostliny lidově zvané Jidášovy peníze, větvičky
šípku, trnky, bodlák obecný aj. Větve a rostliny sušíme
podle velikosti v menších svazečcích, které zavěsíme
vzhůru nohama na suché a vzdušné místo. Vzájemně
by se neměly dotýkat. Po usušení skladujeme materiál
na suchém, temném a chladném místě a nejlépe v
krabicích proložených papírem či zavěšený v papírových
kornoutech. Poslouží i noviny.
|
|
|
Tvary, barvy
|
|
|
Rozhodneme-li
se aranžovat ozdobu ze sušených rostlin sami, budeme
mít velmi pravděpodobně tím větší úspěch, čím
více zásad doporučovaných odborníky dodržíme:
|
|
|
*
Nejprve si rozmyslíme, kam chceme dekoraci umístit.
|
|
|
*
Ozdoby ze sušených rostlin jsou určeny na delší použití,
takže by měly být aranžovány s větším rozmyslem.
Vhodné je vyzkoušet si různé varianty nanečisto, případně
si je dokonce předem nakreslit. I náčrtek provedený
rukou neumělou nám předvede nápad lépe, než když
o něm pouze přemýšlíme. Inspirací mohou být i
období, která si v suchých rostlinách zvláště
libovala: biedermaier a secese.
|
|
|
*
Důležité jsou nejen tvary, ale i barvy jednotlivých
komponentů. Krásně vypadá, když naaranžovaná sušená
kytice ladí s interiérem. Nejsou-li jeho barvy přírodní,
raději však od tohoto pojetí upustíme. Za jistých
okolností mohou být sice aranžmá ze sušených
materiálů barvena nejrůzněji, avšak předpokladem
úspěchu je spíše oko výtvarníka než amatéra.
Pracujeme-li sami, dáváme jednoznačně přednost
materiálům barevně neměněným, případně
dobarvovaným na odstíny, které se v přírodě běžně
vyskytují. Největší výběr je v typicky přírodním
pískovém tónu, který pro zpestření doplňujeme škálou
od černé (kamínky) přes hnědou (kůra, orobinec) po
žlutou či oranžovou (tzv. pravé slaměnky), růžovou
(smilek), bílou (tzv. nevěstin závoj) či červenou
(sušené růžičky).
|
|
|
*
Pomocné materiály používáme pouze přírodní.
Mohou jimi být sisálový či konopný provázek, ševcovská
nit, kořeny, dřívka, stuhy z pytloviny, kameny,
kousky kůry atd. Totéž platí pro podložky, na něž
budeme sušené květiny a další komponenty umísťovat,
či pro nádoby, do nichž je budeme vkládat a které
by nikdy neměly upoutávat více pozornosti než samotná
kytice. Vhodné jsou různé baňky z průhledného skla
či keramické nádoby v tlumených barvách. Přípustné
jsou jistě i různé slaměné a proutěné talíře a
košíky, kusy kmenů, nádobky vytvořené ze svázaných
klacíků atd. Nepřírodními pomůckami, které budeme
používat, jsou pilky, kleště, nůžky, tzv.
zalamovací nebo obyčejný ostrý nožík, vázací drát,
lepidlo, eventuálně florex, což je pěnový materiál,
do něhož při některých aranžmá květiny
vpichujeme.
|
|
|
*
Nakonec lze sušené rostliny zlehka postříkat bezbarvým
lakem na nábytek, případně i lakem na vlasy či
barvou ve spreji určenou třeba na boty či auto. Odstíny,
jak jsme již poznamenali výše, volíme přírodní, třeba
hnědé. Velmi pěkně vypadá i melírování. Květinu
stříkáme z větší vzdálenosti a pomalu jí otáčíme.
|
|
|
Kompozice
|
|
|
Netroufáme-li
si na složitější kompozici, stačí ovázanou kytičku,
případně jednotlivé rostliny, které jsme zbavili
nehezkých a polámaných lístků, prostě jen vložit
do vázy či košíčku. Na jedné z fotografií takový
způsob předvádíme. Autorka zvolila obyčejný lesní
vřes, který zapíchala do
florexu a doplnila travinami. Vděčným řešením
mohou být i kompozice oříškové. Do nádoby z průhledného
skla vložíme volně svazeček travin či jiných
rostlin a stonky zasypeme směsí nevyloupaných lískových
i vlašských ořechů, peckami broskví či meruněk,
zrny kukuřice apod. Pro oživení lze vsunout do kytice
třeba červené jablíčko zapíchnuté na špejli.
Velmi pěkně vypadají též kytice s vysokými stonky
aranžované ve vysokých vázách z průhledného
nezdobeného skla. Pozoruhodnou jednotu protikladů
vytvoří například buclaté svazky lnu kombinované
se štíhlými travinami a neposedně zkrouceným
chmelem (viz foto). Zajímavým základem různých
kompozic jsou např. bambusové tyčky zakoupené v
obchodech a uříznuté na potřebnou délku. Jindy lze
pracovat naopak jen s usušenými květy. Například kvítka
slaměnek propíchneme drátkem směrem nahoru a zpět
dolů a drátek stáhneme, aby nebyl vidět. Právě
tento způsob bývá mnohem jednodušší a jeho výsledky
úpravnější než práce se slaměnkami na jejich přirozeném
stonku. Jedním z námětů jsou malé věnečky z drobných
kvítků napíchnutých na podložku, jiným třeba
stylizované pugýtky. Vezmeme tři pěkné, různě
veliké a různě zbarvené slaměnky na drátu, několik
drobných slaměnek a různobarevných static, dva svazečky
mechu a několik stébel trávy. Stonky všech rostlin
pevně ovineme drátkem až k okrajům a ty zastřihneme.
Přidáme podložku pod šálek na kávu z papírové
krajky, kterou překládáním složíme do úzkého
trojúhelníku, vrchol odstřihneme, jeho okraj potřeme
lepidlem, kytičku provlékneme a přitiskneme. Stonky
ovineme šikmo střiženým proužkem zeleného krepového
papíru.
|
|
|
Údržba
|
|
|
Jako všechno
jsou ovšem i sušené kytice nejen výhodné. Fungují
jako lapače prachu. Máme-li drahé nebo třeba i
vlastnoručně vyrobené, ale opravdu krásné, občas z
nich prach lehce vyfoukneme, případně je opatrně
osprchujeme. Anebo si prostě jednou za čas pořídíme
kompozice nové. Reálná životnost objektu ze suchých
rostlin zhotoveného výtvarníkem, kterému nejsou
utajeny postupy speciálních impregnací, je zhruba pět
let.
|
|
|
Miluše Enenklová
|
|
|
| |